Deníček Yuhůův

Archiv:

Starší archivy

Doporučuji:

Yuhůův weblog o webu

=M=

http://dusan.pc-slany.cz/denik.htm

úterý, 31. srpen 2004

trvalý odkaz

Nejen olympiáda

Zatímco se smetánka světového sportu potila v Řecku, Hans s bráchou byli na mistrovství Evropy v praktické střelbě. Jestli neznáte Hanse a Hustorka, tak to jsou moji kamarádi z Berouna, co se k nim jezdí na pařby. Jestli neznáte praktickou střelbu, tak to je taková dispiclína, že vás zavřou třeba do mrazáku, dostanete pistoli se sedmi náboji, kolem je sedm terčů a vy je musíte akčně prostřílet za co nejkratší dobu. Nebo třeba začínáte v zapnutém stanu nebo pod autem a ty terče jsou někdy jezdící.

No a Hustorek v tom asi před týdnem vyhrál juniorské mistrovství Evropy. To čumíte, s kým jezdím na vodu!

čtvrtek, 26. srpen 2004

trvalý odkaz

Hranice užitečnosti dalších ponožek

Dostal jsem se do zvláštní situace. Když ráno vstávám, mám problém mezi svými ponožkami nalézt shodný pár. Říkáte si možná, že se to dá vyřešit nákupem dalších ponožek. Jenomže je to právě naopak -- tím by se to ještě zhoršilo. Vysvětlím.

Když jsem byl malý, měl jsem šest nebo sedm párů ponožek. Netrpělivě jsem vyhlížel Vánoce či jiné nadělovací obřady a radoval se z každého páru. Už tehdy jsem pochopil, že ponožky je potřeba kupovat po mnoha párech, aby byla menší pravděpodobnost vzniku lichých ponožek.

Když už jsme u toho, nechápu, jak liché ponožky vznikají. Dokážu teoreticky pochopit létající talíře, léčivou sílu kamenů, homeopatii a kartářství -- mám na tyhle jevy různé teorie a v nouzi můžu navíc popírat jejich existenci. Ale pravidelný vznik lichých ponožek se popírat nedá, to je prostě fakt, nezpochybnitelné dogma světového řádu. A nevysvětlitelné. Čas od času prostě jedna ze dvou ponožek na trase noha > koš > pračka > šňůra > druhý koš jaksi zmizí, hodí hybu, schová kukadla, zařve éterem nebo kdoví, co při tom vlastně dělá. Ale zmizí.

To jsem odbočil, ale jenom trochu. Abych nebezpečí lichých ponožek minimalizoval, nakoupil jsem si spoustu ponožek po pěti. I po deseti. A dělám to tak už několik let, to víte, tak často zase neperu, a tak mi spousta ponožek v koši vyhovuje. Jenomže jsem se teď dostal do situace, že mám těch ponožek prostě moc druhů. Asi sto. A skoro všechny černé nebo šedivé nebo modré. Takže i když vím, že v koši je asi šest černých ponožek určitého typu, nemůžu je mezi padesáti jinými černými ponožkami najít.

Jaké je řešení? Kupování další sady černých ponožek to není. Ekonomové by řekli, že přidaná hodnota koupě ponožek je záporný. Já vůbec miluju tyhle ekonomické hlášky. Obzvlášť když je něco "přidaná hodnota", to je žrádlo. Vždycky, když jsem si četl nějaké ekonomické texty, třeba skripta nebo tak, tak jsem si všímal, že ty přidané hodnoty používají až moc. A pak jsem pochopil proč -- ekonomové píšící učebnice totiž podle všeho neznají derivaci. Nebo ji moc nechápou. Vždycky popíšou dvě stránky textu složitým vysvětlováním, které po přeložení do češtiny znamená jenom to, že veličina A je přímo úměrná derivaci veličiny B (většinou podle času), ale jak neznaj derivace, tak na to potřebujou vždycky ty dvě stránky. Ale to jsem zase odbočil od ponožek.

Ach jo. Vím, jaké je řešení. Budu muset probrat koš a spoustu párů ponožek vyhodit. Jenomže co když jsou ty ponožky navzájem kamarádky? To jim přece nemůžu udělat!

pátek, 20. srpen 2004

trvalý odkaz

Příšerná flétna

Od Jirky Koska jsem se naučil poslouchat Jethro Tull. Mám tu kapelu vážně rád. Pouštím si ji čas od času při práci.

Normálně naši kocouři vylehávají na římsách, na hlíně nebo v korunách stromů. Během dešťů se ale naučili vylehávat na rohožce hlavního vchodu. Mám vždycky velkou radost, když některý z nich přijde do mého pokoje a rozhodne se chvíli pobýt. Ležíce na peřině pozorují balkónem deštivé venkovní dění. Idylka.

Jenomž Jethro Tull Yuhůa svádí. Svádí ho vzít si flétnu a hrát spolu s počítačem. Trádidády písk písk, změna tóniny, přepísk tralala. Prostě Jethro Tull. Jenomže kocouři to neradi. Znechuceně zdrhají. Takhle naštvané xychtíky už neměli dlouho. Moknou na balkóně, lížou si srst a spřádají úklady. Protože tohle teda ne. U nich v postýlce se na flétnu hrát nebude!

trvalý odkaz

Malé poznámky z Pravdy

Jako každý rok jsem byl i letos na Pravdě. Pravda je hrad a taky naše šermovací několikadenní hra. Co jsem si zahrál:

Nádherně jsem se vyřádil a odpoutal od reality. O to horší byl návrat. Projevilo se mi to v takové depce, že jsem dokonce navzdychal do weblogu podivnou stať pár osobních vzdechů. Už je to lepší, ale celý týden sedím doma, překládám a akorát chodím občas fotit kytky a skáču si k zelináři pro melouny. Zas tak špatnej život to není, ale nemám rád tolik práce najednou.

Zpět k Pravdě. Letos ji opět pořádal Vlček s Gendrim a náramně se povidla. Bylo to o dracích a ... a tak vůbec. Fotky budou, je jich asi 600. Spíš bych je vydával na cédéčku, kdo budete chtít.

Vůni toho hradu mám ještě trochu za nehtama. Akorát les se tam má příští rok kácet, tak se bojíme, jestli tam vůbec půjde hrát. Možná jo. Byl by to už osmý ročník.

trvalý odkaz

Umřel druhý Bernstein

Já jsem si ty Bernsteiny zpočátku pletl. Oba byli hudební skladatelé.

Jestli jste si všimli humbuku, který (alespoň v angloamerických) ve sdělovacích prostředcích kolem úmrtí Elmera Bernsteina vypuklo, tak je to podle mě dáno tím -- aniž bych chtěl snižovat Elmerovy zásluhy -- že si oba Bernsteiny novináři pletou. I na fotkách vypadají podobně šedivě. Já jsem se také málem spletl.

pondělí, 9. srpen 2004

trvalý odkaz

Po vodě lodě pluly...

Letošní voda byla hladká. Skoro mám pocit, že až moc hladká. Jeli jsme opět Ohři, ovšem tentokrát bylo v řece hodně moc vody, asi 30 cm nad průměrný stav. Takže kameny, co jsou normálně smrtelné, zůstávaly nepovšimnuty. Stanovali jsme vždycky na hezkých místech, žádný debilní lesní strážce nás letos nikde nevybral.

Lodě plastovky jsme měli půjčené z půjčovny www.dronte.cz, která má sklad rovnou v Tršnici, odkud se startuje. Dronte jednoznačně doporučuji.

Zájemci se mohou podívat na fotky. Nejlepší fotka -- Marvin s Ajši na Hubertusu (95 kB). Voda je život!

trvalý odkaz

Balící paradox

Když jsou holka s klukem kamarádi v nějaké partě, tak je někdy docela těžké, aby mezi nimi něco začalo, i když se sobě navzájem líbí. Je to tím, že kluk se bojí něco si začít, aby nepřišel o kamarádku, kdyby to nevyšlo. Nebo kdyby jí to vadilo. A tak si nic nezačne a kamarádku sbalí někdo jiný neznámý, komu na kamarádství nezáleží, protože nemá o co přijít, a tak to prostě zkusí. Říkám tomu balící paradox.

trvalý odkaz

Srpnový sršeň sešel srpem

Vlastně si nepamatuju, jestli se říká TEN sršeň nebo TA sršeň. Tak třeba ten. Vlítnul mi do pokoje včera v noci, přilákán září zářivky či monitoru. A rozjel rodeo. Bzzzzzz.

Dříve jsem se sršňů bál. Byv malý, likvidoval jsem je v pokoji dávkou lihu z injekční stříkačky. Když jsem se netrefoval a líh došel, sáhnul jsem po francovce. Nakonec byli sršni opilí a nechali se vynést na ručníku. Všechno kolem smrdělo.

Dnes už se sršňů tolik nebojím, a tak jsem toho včerejčího chytal napřed nůžkama. Několikrát by už stačilo nůžky sevřít, ale bál jsem se, že bych sršně přesntřihnul. Ono je to nádherné zvířátko (já vím, je to hmyz, co na tom?). Takové heboučké zvířátko to je. Takže jsem nestřihnul.

Otevřel jsem krabičku od hermelínu na obou koncích (dvojitý sedlčanský Hermelín, dle názoru draka děsně výhodná koupě, tak jsme to v Bille koupili) a nechal jsem sršně vábeného světlem kráčejícího po stěně do krabičky vlézt. Klap cvak, tlumené bzuuuk, krabička letí na balkón, buch klap, dveře se zavírají. Sršeň ukončil výstup a nástup a byl pokoj.

Uběhl den a máme tu opět noc. Do pokoje vlétl sršeň, patrně tentýž. Miloučké stvořeníčko. Leží mi tu po ruce srp (byl jsem na řebříčku). Tak jsem ho vzal a po sršňovi se symbolicky rozmáchnul. A světe div se -- sršeň to chytil od srpu jak z praku. Vyhodilo ho to z okna a odlétl.

Doufám, že ho to nebolelo. Třeba zítra přiletí zas.

E-mail: dusan@pc-slany.cz
Deníček http://dusan.pc-slany.cz/denik.htm
Yuhůova stránka: http://dusan.pc-slany.cz