Deníček Yuhůův

archiv za měsíc květen 2006

Archiv:

Starší archivy

RSS, Atom

Weblog o webu

29. 05. 2006

trvalý odkaz

Poznámky z Moskvy

Prý nejdražší město světa, něco na tom možná bude. Rubl je skoro jako česká koruna (liší se asi o 20 %), ceny jsou dvojnásobné. Na Korsice bylo dráž. Parkovou zeleň téměř výhradně tvoří javory jasanolisté, možná jsou tu původní. Osm jízdních pruhů na ulici v jednom směru není nic divného, přesto se tvoří zácpy. Je tu hezky, skoro stále prší. Ve vzduchu je cosi cítit, pokud se nepletu, je to oxid siřičitý. Metro je prostě fantastické, mám chuť na každé stanici vystupovat a fotit. Prní taxikář byl málomluvný. Když jsem se ho nakonec zeptal, jak se žije v Moskvě, pojal podezření a ptal se mě, proč jsem sem vlastně přijel a co tu pohledávám. Moje ruština po 14 letech nepoužívání utrpěla vážné trhliny ve slovní zásobě, řeším to co nejruštějším přízvukem mezinárodních výrazů. Všude spousta policistů nebo jinak uniformovaných příslušníků různých státních bojových spolků. Mají úžasné čepice. Široké placaté.

Moskva zřejmě patří do Evropy. Všichni říkají, že zbytek Ruska je jiný. Věřím, ale nevím. Jak to tady vidím, dost se mi vybavuje moje dětství, kdy Československo zaplavovaly různé divné zvyky. Teď vím, odkud byly. Nejvíc je to patrné u architektonických prvků. Moskva prostě plynule navazuje na stavební sloh, který u nás kypěl v padesátých letech. Ačkoli je všude kolem evidentně spousta místa, většina moderních budov se staví nesmyslně vysoká. Vytváří se tím velice heterogenní zástavba. Na výškových budovách je zajímavé, že se až na řídké výjimky nesdružují do komplexů, jako třeba u nás na Pankráci. Takže v pohodě jedete po městském okruhu (říká se mu zde celó) a najednou vedle čtyřicetipatrový barák (vyšónka) s věžičkou (bášňa). Pak zase kilák nic. Moskva je velmi roztroušená. Cestou kolem Kijevského nádraží jsme koukali na rozestavěný dům. Vypadalo to jako základ pro stavbu atomového reaktoru, všude extrémně moc masivních ocelových nosníků. Asi to bude vysoké.

Není tu moc špíny, spousta lidí je zaměstnána, aby uklízeli. Není tu dokonce ani moc drátů, Rusko je zřejmě technologicky docela vyspělá země. Moje záliba ve focení drátů se zde omezuje na náhodné kompozice trolejí. Lidé jsou zvláštní. Smutní, tiší. Chudáci na nádraží jsou zde jako skoro všude na světě, ovšem mám pocit, že tihle jsou ještě trochu chudší.

Cestou zpět nás Aeroflot nechal čekat jeden den na letišti, všechny formality, abychom vůbec mohli odletět, stály hodně peněz. Už nikdy Aeroflotem. A pokud možno už nikdy do Ruska. Bylo by to dlouhé vyprávění, ale odlepení se od startovací plochy na Šeremetěvu jsem bral jako vysvobození.

Komentáře:

15. 05. 2006

trvalý odkaz

Volit podle programu, nebo podle projevu?

Chtěl jsem volit Evropské demokraty, ale odradil mě v jejich programu nekritický a vstřícný postoj k Evropské Unii. Protože jsem poslední dva roky euroskeptik, rozhodl jsem se tedy volit někoho, kdo má na Evropu stejný názor, čili ODS.

Na televizi nekoukám, poslouchám jenom rádio a hodně čtu. I z toho mála, co jsem tak o ODS zaregistroval, je mi ale úzko. Projev a komunikační styl Občanských demokratů je z mého hlediska ubohý. Překousnul bych, jak je slabý Topolánek, oželím ve vedení strany i bývalého komunistu Tlustého (to je ten, co má ve Slaném pod horou barák, na který mu půjčil neznámý známý) . Víc už mi vadí agresivně útočný styl, kterým slyším představitele ODS mluvit v rádiu. Mám pocit, že jsou pořádně nervózní.

Dneska jsem šel třeba nakupovat a narazil na plakát ODSky. Je na ní neznámý slizký člověk (pravděpodobně nějaký herec), který ukazuje na jiného neznámého a mizerně oblečeného člověka (zřejmě nějaký politik), jako že mu fandí. Nad tím je nějaké hurá heslo (fakt mi zvedlo svou jásavostí žaludek, takže jsem ho raději zapomněl) a dole podpis ODS Kladno. Hmmm. Na základě tohoto vás mám volit?

Přitom ODSka má program dobrý. Bylo by sice lepší, kdyby byli otevřeně pro školné na vysokých školách a dávali větší důraz na protikorupční politiku, ale jinak mi program ODSky bezvýhradně sedí.

Hodně lidí se před volbami rozhoduje podle stylu. Například ČSSD má styl výborný. Z té mizérie, ve které byli loni na jaře, vykouzlili dost zajímavou kampaň. Paroubek, ač slizký, je ve skutečnosti výborný řečník a schopný demagog (v neutrálním slova smyslu). Oranžová kampaň ČSSD leckoho zaujme. Například jejich pojem "spravedlivé daně" je mnohem lepší než "rovná daň" od ODS. To, co prezentuje ODS, ve skutečnosti mimochodem není rovná daň (to by bylo, kdyby každý platil tisícovku), ale rovná daňová sazba (každý patnáct procent). Jednoduchá patnáctiprocentní daň se tedy mohla nazvat spíš "spravedlivá daň" než "rovná", protože to je srozumitelnější, to ovšem Tlustého nenapadlo.

Asi nejlepší politický styl mají zelení. Když jsem prvně slyšel Bursíka, chtěl jsem je volit. Je fakt dobrej. Když se ale podívám do programu, už je to horší, se spoustou věcí se nelze ztotožnit.

Nakonec všechny výhrady proti stylu ODS skousnu a půjdu je volit. Znám lidi ze slánské ODS, kteří se o město starají dobře. U mě při volebním rozhodování tedy nakonec vyhraje program. Ach jo. Jestli nakonec vyhrajou, určitě si Topolánci budou myslet, jak jsou skvělí. Ach jo. Přitom nikomu by pořádný držkopád nepomohl víc než ODSce. Další 4 roky stagnace jsou ale za takovou srandu moc velkou cenou.

Komentáře:

13. 05. 2006

trvalý odkaz

Rýže mňam mňam

Tenhle recept mám od ségry: Do větší skleněné mísy dávám jeden čtvrtlitrový hrnek rýže a 1 a 3/4 toho samého hrnku vody. Dávám do mikrovlnky na střední výkon na 28 minut. Potom rýži vyndám, nechám trochu vychladnout (zde recept končí) a sním.

Vždycky je mi líto, když někde dostanu rýži sypkou, nelepkavou a skoro nedovařenou. Rýže mňam mňam je naopak lepivá, dá se jíst hůlkama a chutná skoro jako z číny. Zkoušel jsem, jestli je rozdíl mezi jasmínovou rýží, parboiled nebo normální rýží (Balírny Praha), ale nakonec potvrzuji sestřinu tezi, že na způsobu balení nezáleží. Zatím vyhrávají Balírny Praha.

Komentáře:

02. 05. 2006

trvalý odkaz

Boty do údolí

Celý pokoj jsem převrátil naruby, ale kartičku člena klubu HudySportu jsem ve čtvrtek nenašel. Teprve v pondělí jsem ji vymetl zpod ledničky. Měla se mi v úterý hodit na sedmiprocentí slevu. Zaběhnul jsem si po práci na Anděla do prodejny Hudy pro nové boty, protože staré goretexové pohory se mi už rozpadají a slepování chemoprenem opakovaně odmítají.

Nerad chodím kupovat boty půl hodiny před zavíračkou, leč stalo se. V prodejně Hudy na Andělu měli asi deset typů zajímavých bot. U jejich regálu nějakou vysokou slečnu obsluhoval prodavač-namakanec. U Hudy mám rád, že zákazníky obsluhují přímo lidé, kteří ty horolezecké věci sami používají a mají z toho atletickou postavu. Tentokrát to ovšem výhoda nebyla.

Prodavač-namakanec si mě napřed poslechnul, jaké že boty vlastně potřebuju (do hor i do města), načež prohlásil, že takové boty neexistují. Dobře, nevadí, tak "něco do lesa na vandr", změnil jsem zadání. Jenomže zadání se změnit nepodařilo. Prodavač stále tvrdil, že tyhle boty jsou špatné, tyhle nevhodné, a když budete chtít přecházet v Alpách Dolomity, že se rozpadnou. Tyhle jsou taky špatné a tyhle vám nebudou. Tyhle jsou pohodlné, ale nemáme vaše číslo. Zkoušel jsem jednotlivé boty a říkal jsem si, že jsou fajn, že bych je koupil. Jenomže prodavač nesouhlasil. "Ty se vám nebudou hodit, mají moc měkou patu, to se vám na útesu rozpadne, pak nám to přijdete reklamovat." Takové a podobné argumenty. Prý že boty se nedají vybrat za půl hodiny, ale je na to potřeba nejméně hodina. Slečna, která tam smutně seděla, už když jsem přišel, také neuspěla, mrkla na mě a prohlásila, že hodina je taky zřejmě málo.

Byl jsem z toho nesvůj, trochu jsem pospíchal. Prodavač si zřejmě neuvědomil, že hodina mého času má větší cenu než ty nejdražší boty, co tam měli (ach jo, to jsem dopadl, co?). Nashledanou, pojedu na Korsiku bos, bez vašich bot a bez vaší sedmiprocentní slevy.

Jenomže ve středu mi to nedalo. Přece na Korsiku vážně nepojedu bos! Zvednul jsem se k večeru z postele (nějak na mě lezou teploty) a vypravil se ve Slaném k zelináři pro citróny. Cestou je prodejna sportovních triček a bot. Mrknul jsem tam, deset minut před zavíračkou.

Tahle paní ze mě ale měla radost. Nabídla mi všechny čtyři "goretexové" pohory, co měli po zimě ve slevě, a ochotně nosila moji velikost. Přidala zajímavou příhodu:

"Víte, ony to nejsou úplně ty extrémní boty, co by vydržely všechno. Ale chodí je sem kupovat jeden horolezec, co jezdí i na Mont Everest, já teď z hlavy nevím, jak se jmenuje. A on říká, že kromě těch bot na výstup potřebuje ještě jedny dobré boty do základního tábora, prostě boty do údolí. Tak tyhle kupuje. Jsou české, je to nějaká italská firma, šijou je ve Znojmě."

Je trochu blbost a riziko kupovat si do hor nové boty a když to jsou ještě k tomu boty do údolí, ale včera už vydržely deset kilometrů skalnatého pobřeží, deset cenťáků mořské vody, den předtím na horských loukách pošlapaly pár desítek ocúnů se šafránovými tyčinkami, přičemž se zatím se nerozpadly. Peněz jsem tímhle nákupem mimochodem ušetřil asi sedmdesát procent, lepší jak hudy karta.

Komentáře:

Tohle byly všechny příspěvky z měsíce květen 2016.

E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček http://dusan.pc-slany.cz/denik.htm
Yuhůova stránka: http://dusan.pc-slany.cz