Deníček Yuhůův

archiv za měsíc listopad 2005

29. 11. 2005

trvaly odkaz

Hledání nových knížek

Ono to vypadá, že nic nedělám, ale listopad je ideální na to ležet doma v posteli s notebookem na klíně a psát. Píšu nějaké staré věci, co už jsem dávno chtěl dodělat a najednou jsem zjistil, že mě to zase baví. Pravděpodobně ty weby zase nedopíšu, takže mi budou dál hnít na disku, ale to už je život. Nebo z nich udělám knížky. Podstatné je, že mě to baví.

Hlavně taky ležím v knížkách. Čas od času vlítnu do slánské knihovny a procházím seznamy nových knih. To jsou takové desky, co leží někde na stolku a nikdo do toho moc nekouká. Sednu si s nimi k počítači, zadávám názvy, koukám, jestli je knížka volná a pak ji hledám podle MDT. I když teď ve slánské knihovně z nepochopitelných důvodů MDT (mezinárodní desetinné třídění) přejmenovali na nějakou blbost (jakýsi číselník), takže mi dost dlouho trvá, než to správné číslo najdu.

Jiná metoda hledání nových knížek by se dala nazvat čapí oko. Chodím kolem regálů s dost pokrouceným postojem a místo na hřbety knih koukám seshora na ořez papíru. Pokud je hodně bílý nebo čistý, knížka je pravděpodobně nová. Starší knížky, co jsou ve slánské knihovně, už totiž pravděpodobně znám. Nechci tvrdit, že jsem je všechny přečetl (to tvrdil můj táta a já se tomu vždycky smál), ale troufám si tvrdit, že mi dobrá polovička knížek (zejména z naučného oddělení) během osmnáctiměsíční civilky prošla rukama. A to víte... člověk se začte, když je to zajímavé. Nebo je znám od vidění a nezajímají mě.

Horší je, že tam těch nových naučných knížek je stále málo, hlavně v oboru přírodních věd a ekonomie. Nebo jsou stále půjčené, takže mám smůlu. Takhle kdybych se chtěl poučit o léčivé síle kamenů nebo o nových metodách v numerologii, to mám hned nalezenu spoustu nových svazků. Přitom bych ocenil spíš něco z mineraologie nebo nějaké numerické metody :-). Problém je prostě v tom, jak se ty knížky nakupují -- pět dam si sedne kolem stolu a a říkají, co by chtěly koupit. V životě jim více přináší astrologie než astronomie a podle toho to vypadá.

16. 11. 2005

trvaly odkaz

Co se změnilo za 16 let

Všechno. Je čas na tlustou čáru.

Když poslouchám rádio nebo pročítám noviny, tak mám pocit, jako kdyby byli všichni ti novinoví komentátoři zapšklí. Prý že se za těch šestnáct let od pádu komunismu nic nezměnilo a že je všechno tak špatné, jako bylo dříve. (Rád bych odkázal, ale online to není.)

No... nevím, kde žijou. Podle mě žijeme v jiném světě. Nemusím se bát, že mě vláda popraví, nemusím ráno vstávat do práce. Chodníky mají obrubníky, automaty na žvýkačky fungují, v obchodech je zboží (chleba si chodím kupovat v půl osmé večer). Můžu poslouchat zahraniční rozhlas, pořádat hry a vydávat knihy.

Chápu, že je pár lidí zatrpklých z toho, že jsme nevyprášili komunisty. Že se privatizace udělala po česku. Že jsou vysoké daně nebo nemají práci. No a?

Krásně kulaté šestnácté výročí je dobrá příležitost udělat tlustou čáru v mysli. Zajímalo by mě, kdy se při srovnávání s ostatním světem Češi přestanou vymlouvat na to, že jsme tu měli komunisty. Proč ne teď? Šestnáct let je hodně dlouhá doba (vždyť to je dvě na čtvrtou!).

08. 11. 2005

trvaly odkaz

Deníček

Stala se v poslední době spousta věcí, o kterých vlastně vůbec nevíte. Byl jsem v Africe, nic zvláštního: přiletělo letadlo, pak jsem se tam flákal a měl průjem, pak zas přiletělo letadlo a odletělo se mnou. Dobrá sranda.

Koupil jsem si tam kilo karobu. Takové hnusné tvrdé lusky, svatojánský chléb se tomu říká. Tak to teďko žvýkám a je mi dobře. Sladké je to. Život je fajn.

Byl jsem dvakrát ve Středohoří a jednou v Německu, taky vlastně v Krkonoších, v Lounech, na školení, na Okoři a vlastně ještě i jinde. Na druhou stranu jsem přestal chodit do čajovny, čert ví proč. Budeme zase před Vánocemi zpívat, tak začínáme zkoušet. Žere to dost času.

Pořídil jsem si kuchyň a vařím si. Dost mě to baví. Pak to po sobě jím, to mě baví trochu méně.

Trošku mě rozhodilo, že nám zruší české vysílání BBC. Je to škoda. Na druhou stranu budu mít od ledna důvod vyhodit rádio. Stejně už moc nefunguje.

Zrovna svítá, tak půjdu spát. Listopad je srandovní měsíc. Pozná se to podle toho, že chodím spát za tmy. Zvláštní.

Jsem ještě trochu utahaný z víkendu. Hráli jsme Gawaina. Čím jsem starší, tím víc si cením těch divadelních prvků, které jsou s tím spojené. Trošku jsme prometli slánské kanály. Když jsem na průzkumu zhasnul na chvíli baterku, pohltila mě taková tma, jako snad ještě nikdy. Poslouchal jsem vlastní dech a čtyřicet metrů pod zemí přemýšlel, jestli by mě někdo zachránil, kdybych se tu rozhodnul zabloudit.

Mám taky z poslední doby dva hudební zážitky. Byl jsem na nějakém rautu, kde zpívala swingová kapela. Rautující hosté si jí moc nevšímali, ale kapela hrála fakt hezky. Byl jsem snad jediný, kdo jim zpočátku tleskal a poslouchal. Ke konci hráli už jenom pro mě. Praha pode mnou se ze zvláštního úhlu jevila obzvlášť pěkně. Nad Petřínem zapadaly červánky a čáry od letadel.

Druhý zážitek je taky z Prahy. Tajil se mi dech, když jsem v nočním kostele na soukromém koncertu slyšel Rokokové variace pro klavír a čelo. Čajkovského nemusím, tentokrát potmě ale stál za to. Tma ovšem nebyla tak hluboká, vitrážemi prosvítaly oranžové lampy. Život je fajn.

To jsou všechny příspěvky z měsíce prosinec 2019. Příspěvky z dalších měsíců jsou odkazované z archivu měsíců a z hlavní stránky deníčku.

E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček https://yuhu.cz/denik/
Yuhůova stránka: https://yuhu.cz/