O cestování autostopem 4

Benzínky a vyptávání

Někteří stopaři nepostávají u krajnic, ale sázejí na benzínky. Procházejí kolem tankujících aut a ptají se řidiče, jestli by je nevzal třeba do Prahy. Má to některé výhody.

• Je větší pravděpodobnost svezení, obzvlášť za špatného počasí.
• Máte-li speciální cíl, kam řidič náhodou opravdu jede, zřídka odmítne.
• Můžete si vybrat auto.
• Po nocích je to skoro jediná možnost jak chytit něco na delší vzdálenost.
• Máte možnost osobního kontaktu -- řidič vidí, že nejste špinaví a chováte se slušně (ovšemže tomu tak musí být).
• Stopař něco aktivně dělá -- je to dobrá změna třeba po hodině pasivního mávání.

A nevýhody.

• Hodně lidí to nedělá, protože pak mají pocit, jako by se doprošovali.
• Stane se, že takhle vezme člověk, který by stopaře nevzal. V autě potom občas panuje divná nálada, protože řidič cítí jakousi větší důležitost a spíše očekává vděk. Stane se častěji, že uvázne řeč.
• Vyptávající se stopař bývá mnohem častěji přímo odmítnut (u krajnice je odmítán pouze nepřímo), což slabší povahy snášejí hůře.
• Některé benzínky mají tak mizerný provoz, že je lepší vylézt na silnici.

Benzínek na dálnicích lze využít i jinak, totiž stopovat u výjezdů. To je perfektní: auta jedou pomalu, silnice je úzká a smí se tam stát. Je to teda blbé ve městech, když se třeba jede z Prahy. V Praze totiž k benzínce jezdí lokálové. Ale na benzínce kdesi v polích u dálnice je to fajn, protože tam se lze postavit k výjezdu a stopovat vyjíždějící auta, pokud se nechcete doptávat. Proto v případě auta opouštějícího dálnici doporučuju požádat řidiče, aby zastavil na benzínce, která je ještě před místem, kde bude z dálnice sjíždět.

Souhra ve dvojici

Jedete-li ve dvou, domluvte se předem, kdo bude sedět vepředu, abyste mohli koordinovaně nastupovat. Je dobré vědět, kdo promluví s řidičem, kdo podrží kytaru a tak. Jede-li kluk a holka, neexistuje obecné pravidlo o tom, kdo sedí vepředu, ale je neslušné nechat místo vedle řidiče prázdné. Panuje názor, že kluk by měl být vepředu, protože představuje pro řidiče potenciálně větší nebezpečí, tak jako aby byl na očích. Opačný názor říká, že řidič si chce povídat hlavně s děvečkou, která by tedy měla sedět vpředu.

Stopování ve dvou se od singlu liší zejména v tom, že člověk má někdy na něco čas, když mává ten druhý. Může se opalovat, číst si, hrát na flétnu, malovat ceduli, jíst nebo lepit boty. Obzvlášť výhodné je, když kluk mává a holka za ním se culí na řidiče.

Nemá smysl, aby z dvojice mávali oba. Navíc pokud někdo vztyčí ruku před jiného člověka, ta ruka není z pohledu řidiče moc vidět. Vidět je ruka, která trčí do prostoru.

Slyšel jsem hodně protichůdných teorií o tom, zda řidiči rádi berou páry. Podle mne spíše ano. Vrchol stopařských fíglů se ke mně jednou dostal mailem od Honzy z Ostravy: 

"Hodně stopujeme ve dvou, máme jednu dobrou zkušenost, jak chytnout stopa velice rychle a spolehlivě. Vždy, jak se začneme muchlovat (líbat, hladit a pod....), samozřejmě v rámci normy, tak nám velice RYCHLE zastaví nějaké vozidlo. Funguje to docela spolehlivě."

Labužnictví

Lidé utrácejí při cestování spoustu peněz za vlaky, autobusy nebo benzín. Pokud nepatříte do nejnižších sociálních vrstev a neobracíte každou korunu, můžete si dovolit peníze ušetřené stopováním okamžitě proinvestovat. Logiku v tom nehledejte -- pokud jsem na stopu, jsem prostě buržoust. Pokud se tedy dostanu do nějakého města, nakoupím si čokolády, zmrzliny a pistácie, džusy, datle, fíky, jogurty, mandarinky, vše podle chuti. Když s řidičem jdu do hospody, nedávám si nejlevnější porce. Prostě si představím, že bych ty peníze normálně narval do Českých drah a hned je mi fajn.

Holky tohle nechápou a tvrdí, že by ztloustly. Myslím, že ne. Pokud je člověk na stopu, užije si hodně aerobiku, když se nechá vyhodit na špatné silnici nebo když postupuje po výpadovce. A při výběru vhodné trasy nebo stopovacího místa nejvíc cukru spálí mozek. No dobře, tak ne. Čili zamindrákovaným holkám doporučuji koupit si jablka, mandarinky, džusy a něco hezkého na čtení na sebe.

Taxíky

Když jsem poprvé stopnul taxíka, bál jsem se trošku, že bude chtít zaplatit. Je to samozřejmě blbost, ale pro jistotu se vždycky zeptám nějakou nenápadnou narážkou. Nejlepší je asi: "no, tak taxíka jsem ještě nestopnul" (což zřejmě není pravda, to je fuk).

Taxíkáři berou překvapivě často, nejčastěji když se vracejí. Proto je blbost na ně nemávat (někteří stopaři je opravdu vynechávají), obzvlášť pokud souhlasí SPZ. Jízda pak stojí za to. Samozřejmostí je komfort, navíc taxíkáři jsou excelentní společníci.

Jiná častá situace nastává, když je už v taxíku klient, který nařídí zastavit stopaři. Nejvíc se mi to líbilo tehdy, když mi zastavil taxík, který vezl právě propuštěného vězně do Prahy. Ten člověk se strašně těšil na život, byl slušně oblečen, mluvil fantasticky sprostě a při placení přidal od cesty pětistovku.

Autostop dohodou

Na světovém i českém internetu existují stránky, které zprostředkovávají stopování. Někdo někam jede, má volno, tak tam napíše nabídku, někdo jiný někam potřebuje, tak tam napíše požadavek nebo využije nabídku. Tyto služby bývají mírně komerční, to jest "stopař" řidiči platí částku, která je zlomkem nákladů na ekvivalentní spojení. Pár korun si přitom vezme i agentura (server), která to zprostředkovala. Chcete-li se na nějaký podívat, hledejte kdekoliv heslo "autostop" nebo "spolujízda".

Nic proti tomu nemám, ale v pravdě to nepovažuji za stopování. Odpadá dobrodružství, nejistota, čekání a hlavně euforie po nastoupení. Je potřeba se někam dopravovat a domlouvat, takže je to méně operativní. Stojí to i pár korun, takže i pistácií je pak méně. Prostě mi tato služba přijde jako dobrý nápad, ale nevím, co má společného s autostopem. :-(

Vystupování

Kvůli bezpečnosti existuje pár pravidel na opuštění auta. Fígl je v tom, že by stopař neměl opouštět auto, pokud má v autě věci a řidič je za volantem. Občas se totiž stane, že řidič ujede se stopařovými věcmi. Někdy to dělá úmyslně (ano, jsou i takoví), někdy vystartuje příliš brzo a jindy se ty věci v autě prostě zapomenou. Když mám bágl v kufru, tak jsem dříve vždy žádal řidiče, aby mi ho sám otevřel. Nyní dělám to, že po vystoupení nezavřu dveře, ale napřed si otevřu kufr a vezmu věci, pak teprve poděkuju a zavřu.

Když jede kluk a holka, tak by první měl nastupovat kluk a vystupovat by měla první holka. Možná je to trochu paranoidní, ale nic se tím nezkazí.

Poděkování

Každý stopař má svoji oblíbenou frázi, kterou se loučí a děkuje za svezení. Buďte originální a připravte si na rozloučenou něco, co potěší. Jednu věc bychom ale před vystoupením měli říkat řidičům všichni -- ať berou dál stopaře, že je to potřeba. A že je to hezký a fajn.

Hranice mezi dobrým a opravdu dobrým člověkem je ta, že opravdu dobrý člověk si uvědomuje svoji odpovědnost za svět kolem něj. Jsou lidé, kteří minou stopujícího člověka s myšlenkou, že ho vezme někdo jiný. Ale jsou řidiči, kteří vědí, že když ne já, tak možná nikdo. Stejně tak i všichni stopaři využívajíce této dobroty měli by myslet na své kolegy a beroucí řidiče neznechucovat. Takže:

Děkujeme za svezení a berte dál stopaře. Je to tak správně.

Hlavní stránka - Druhá kapitola - Třetí kapitola - Čtvrtá kapitola - Holky na stopu - Z pohledu řidiče - Sedmí kapitola

Yuhů! janovsky@gmail.com
Hlavní stránka autora: https://dusan.pc-slany.cz