Město Slaný: Procházka - Historie - Povídání - Slánský mlýn
Psáno v roce 1997.
Slaný má asi šestnáct tisíc citizenů. Založení Založeno bylo mezi roky 1295 a 1305, takže jsme v roce 1995 slavili 700 let a v roce 2005 to budeme slavit znova. Geologie Podklad města tvoří pískovec a ve vyšších polohách opuka, takže na rozhraní pískovce a opuky vznikají jeskyně, o kterých skoro nikdo neví. Taky tu máme čedičovou Slánskou horu, která byla sopka, což si nikdo nepamatuje, protože to bylo ve třetihorách. Slanda Hora je poněkud přehnané označení, ten kopec má štěstí, že je kolem něj údolí, protože má vrchol na úrovni okolní náhorní roviny a zdálky není vůbec vidět. Dneska je polovina hory z boku odtěžená, protože ten čedič je kvalitní.
Když pod tou horou jel podle pověsti kníže Nezamysl a napil se vody z pramene, tak zjistil, že je slaná. Pověst A tak rozkázal sůl z vody vyvařovati. V té době měla sůl asi velkou cenu, protože podle toho pojmenovali město. Podle mě je ale ten Nezamysl podfuk, protože to je mytická postava, o které mluví jenom Kosmas, a ví se o něm jen to, že neexistoval. Ale hlavně je divné, že by na tu sůl přišli až Přemyslovci, protože na Slánské hoře je archeologicky dokázané osídlení už od starší doby kamenné. Ještě dneska když se projdete po cestičce na vrcholu Slandy, můžete ve hlíně najít zadupané kousky keramiky z neolitu. A paleolitní osídlení se našlo kousek nad tím slaným pramenem. Místo toho pramene je dneska pumpa a každý, kdo se z ní napije, říká, že trochu chutná slaně. Pramen (Nemůže říci, že je opravdu slaná, protože není slaná vůbec, ale taky nemůže říci, že slaná není, protože by všichni říkali, že nemá pravdu. Takže to je taková němá voda - všichni po ní raději mlčí.)
Ale asi to není všechno podfuk, protože když se stavěl Velkodůl Slaný, tak v nějaké hloubce opravdu narazili na hodně slanou vodu a už i přemýšleli, jak ji budou odčerpávat a odsolovat. Naštěstí z toho sešlo, protože to uhlí bylo tak hluboko, že dostali rozum a důl zavřeli. Časem zmizely i dvě těžní věže Marnost a Nadmarnost, které tvořily dominantu krajiny (dost ohyzdnou). Důl Dnes po tom dolu zůstal jen odval, kde sázím stromy, jedna báječná díra, do které synovci počítajíce sekundy házejí kamínky, a kanceláře, v nichž se usídlily perspektivní firmy. Zkrátka bylo štěstí, že to uhlí je tak hluboko. V minulosti byli lidé chytřejší a kutali uhlí tam, kde bylo blízko povrchu. Ještě dnes se dá západně od města najít spousta odvalů a štol, některé dokonce i průchodné. Jejich výskyt se táhne asi dvacet mil na západ, po celé Slánsko-Kounovské sloji. Kounov je daleká vesnička, nad kterou je záhadná pravěká stavba Kounovské řady. A v pravěku se právě tam dělaly švartnové šperky. Švartna je taková hornina vyskytující se v nadloží uhelných slojí. U Slaného se také dá najít, třeba na Kejkole.
Kejkol je Slanému nejbližší les, ale je suchý, borovicový a divný. S lesy je to kolem Slaného opravdová bída. Lesy Nejbližší les, který za něco stojí, je patnáct mil vzdálené Bilichovské polesí. Viděl jsem tam spoustu kytek, co jinde normálně nerostou, třeba lýkovec nebo kýchavici. Na jaře tam kvetou vstavače. Říkal to Dundr, což je ředitel slánského gymnázia.
Gymnázium je báječná školička. Vřele doporučuji. Gympl Sídlí v relativně nové budově, ale jako instituce je strašně stará, určitě víc, než slavná Harvardská univerzita. Jmenuje se Gymnázium Václava Beneše Třebízského podle spisovatele, který bydlel v Třebízi (kousek od Bilichova) a každý den chodil do školy pěšky, protože žil v devatenáctém století a tenkrát ještě nebyla auta (ani autobusy). Třebízský Devatenácté století ale bylo jeho spása, protože psal takové divné historické povídky, které se četly jenom v devatenáctém století. Já si z jeho díla pamatuji pouze to, co psal o svých studiích, že chodili o přestávku na pivo a pak dýchali na zavápněnou zeď, aby to z nich nebylo cítit. To mi připadalo jako úplná blbost, takže jsem si to zapamatoval. Samozřejmě jsem v muzeu hledal zavápněnou nebo zadýchanou zeď a není tam. Muzeum je totiž budova, kde dříve bývalo gymnázium, a dnes je tam také knihovna V. Štecha. Štech byl také význačný slánský rodák, ale o něm nevím nic a navíc těch význačných Štechů bylo víc. Mám takový pocit, že se možná kamarádil s Třebízským, ale to nevím jistě. Jistě ale vím, že se s Třebízským kamarádil Jaroslav Vrchlický. Když byl malý, bydlel v domě U Kozmů, tam je dnes železářství. Rodáci V něm prodává mimo jiné paní Smyczková, což je maminka režiséra Smyczka. Ve Slaném se také narodila Olga S., manželka Karla Čapka, která se píše jinak než čte. Pokud zmíním ještě Standu Berkovce, což je reportér, cestovatel, šílenec a televizní moderátor (a čte se, jak se píše), tak mám význačné rodáky z krku. Možná, že se slavní rodáci stanou z lidí, kteří dnes normálně žijí mezi námi. Kandidátem je určitě pan učitel Leopold, který sbírá knížky a nosí si je domů. Díky této zálibě se musel několikrát přestěhovat. Ale musí se nechat, že ačkoli je podivín, ví o Slaném a o knížkách strašně, strašně moc. A pořád je v knihovně.
Městská knihovna Václava Štecha je docela super. Knihovna Je to taková ta knihovna, kde můžete chodit mezi regály a knížky z nich vytahovat a rovnou číst, žádné nudné katalogy. Mají tam docela dost zajímavých knížek, co se jinde neseženou. Už je nemají kam dávat, a to na to mají celé patro té budovy. V horních patrech je muzeum, ve stejném patře kaple, kde se dělají koncerty, a pod knihovnou je nyní kino. A hlavně je tam to skvělé prostředí staré budovy. Ačkoli postavená krátce po třicetileté válce, má ještě mnoho renesančních prvků. Stojí v dolní části náměstí. Náměstí Náměstí je také skvělé. Jsou na něm trávníky a stromy, jeřabiny, lípy, hlohy a kašna. Náměstí se během dvacátého století čtyřikrát přejmenovávalo, takže snad ani nebudu psát, jak se jmenuje, neb se to zase může změnit. Domy kolem náměstí mají zajímavá sklepení. Kamarádi do nich zamlada lezli a pak jim svítila očíčka vzrušením. Já jsem tam nelezl, neboť jsem byl zbabělý. Teď již jsem odvážný, ale nějaké sklepy mě nechávají chladným.
Za nejhlavnější památku ve Slaném je považován kostel Svatého Gotharda, což je trojlodní gotický chrám na románských základech. Kostel V posledních letech se proslavil zejména návštěvou Jaromíra Jágra na půlnoční mši. Gothard má krásné zvony, velký a malý, ten malý je starší a cennější, snad ještě z předhusitského období. Původně měl stejně starého většího brášku, ale když nějací husité Slaný dobyli a plenili, tak přitom prý ten větší zvon shodili dolů a ten byv z křehkého bronzu se rozbil. Husiti Vlastně vůbec nevím, proč husiti Slaný plenili, ale bude to mít něco společného s tím, že na počátku husitského hnutí stálo město Slaný spolu s Louny a Žatcem na nějaké straně. Od té doby se Slaný označuje za husitskou hvězdu (Louny jsou měsíc a Žatec slunce). Ta hvězda je dvanácticípá a lze ji vidět na vrcholku slánské radnice (což je vše, čím je radnice zajímavá) a na staré dvacetikoruně.
Každopádně Slaný husitské války pěkně odneslo, protože po nich mělo prý jen 150 obyvatel, což je desetina původního počtu. Asi nevydrželi obléhání, které prý bylo dlouhé. Tenkrát se totiž ještě hradby přičítaly k obrannému číslu a město nějaké hradby mělo. Opravdu dobré hradby si pořídilo za Jiřího z Poděbrad a později, ale už je nepoužilo, protože někdo vydal nová pravidla, ve kterých hradby opomenul. Hradby Této historické zkušenosti si slánští všimli v devatenáctém století, kdy strhli tři ze čtyř městských bran, aby se dalo jezdit. Přitom žel zbořili i zcela unikátní předbraní (barbakán) Pražské brány. Jediná brána, která vydržela dodnes, je Velvarská. Je hned u náměstí, 38 metrů vysoká nudná věž. Z hradeb zbyly zídky v zahradách a dvě bašty. Jednou z nich je Černá bašta, jež stojí v zahradě vedle synagogy a město ji zapůjčilo skautům. Synagoga je velká bílá stavba kousek pod náměstím. Dnes je tam okresní archiv a je úplně nepřístupná. Postavili si ji slánští židé před první válkou, ale moc si jí neužili, že. Asi jich tu žilo dost, protože měli za městem i vlastní židovský hřbitov, který je dnes nepřístupný a v žalostném stavu.
Normální hřbitov je přístupný a je v normálním stavu. Vzniknul asi v době založení slánského kláštera, dříve se pohřbívalo kolem Gotharda. Klášter Klášter stojí kousek od centra, u hřbitova. Je Františkánů, ale těch u nás v republice žije málo, a tak ho po odchodu rudochů půjčili Bosým Karmelitánům, kterých je u nás asi víc, ale stejně mají posily z Itálie. S Bosými Karmelitány se kamarádíme, neb jsou príma. Ale nejsou bosí, což je podfuk, a divím se, že jim na to ještě nikdo nepřišel. Na klášteře je zajímavá spousta věcí, zmiňme některé. Jednak je tam boží zahrada, fakt super. V ní bývala slánská zoologická zahrada, z níž zbyly odporné klece. Druhak jsou v klášteře opravdu chutné sklepy s báječnými pavouky a studánkami. Nebýt odvážný, tak do těch sklepů asi ani nejdu. Třeťak má klášter kostel nejsvětější trojice, který je zajímavý tím, že má uvnitř jiný kostel, kterému se tuším říká Loretánský domeček. Úžasně tam překáží. Je to velká rarita, je jeden ze tří na světě. Celý klášter je nudně barokní. A bývají v něm koncerty.
Kdo chce jít ze Slaného na delší procházku, má asi tak čtyři možnosti. Procházky Buďto na Slandu, o té už řeč byla. Nebo na háje. Nebo k rybníku. Nebo na Bóžák. Na hájích není zajímavého skoro nic. Je to neodborně udržovaný lesopark s přemírou stromů a nedostatkem keřů. Jsou tam ony opukové jeskyně, pár pomníků, plácek na lakros, altánek, oplocené letní kino a překvapivě zachovalá populace jilmů. Když půjdete dál na sever kolem dolu, půjdete přes Vyhlídku do Lidic. Vyhlídka je naše kultovní místo, z něhož jsou vidět všechny větší kopce Českého středohoří a všechny viditelné západy slunce. Vyhlídka Jsou tam zbytky předválečných bunkrů (třetí obranná linie). Lidice jsou nádherná vesnička, do které ani nevede silnice. Je tam statek, rybník, bažina, koně, pár domků a hřbitůvek s kostelíkem, ve kterém bývají koncerty.
Jediná pořádná louže je západně od města, kousek od zimáku. Někteří lidé znají Slaný jen podle toho, že je tady ta sportovní hala a třeba hokejisti jsou z ní úplně vypleskaní. Mě to moc nebere, bruslení je nuda. Rybník Rybník je lepší, říká se mu Novas a je docela špinavý. Novas se mu říká proto, že je relativně nový, asi 40 let. Špinavý je proto, že jsme v kraji, kde málo prší a podloží je jílovité. Dříve byla hráz Novasu ideální místo pro noční koupání, pozorování hvězd a rozjímání, dnes kolem vede obchvat silnice číslo 7, takže pruda. Na druhou stranu je nutné zmínit, že od té doby se ve městě dá přejít silnice.
Bóžák se říká pásu lesíků jižně od města. Jednomu lesíku se říká Stounhenč, protože v něm leží spousta balvanů. Nevím jak se tam dostaly, ale leží tam už velmi dlouho a nejsou ani z opuky ani z pískovce ani z čediče, z čehož pozorný čtenář chápe, že je to divné. Rostou mezi nimi břízy a bují skládky. Další lesíky jsou zajímavé tím, že vznikly sukcesí na místě opuštěných pískovcových lomů nebo byly vysázeny na skalnatých svazích. O většině skal v té oblasti si na rozdíl od všech ostatních lidí myslím, že vznikly antropomorfně těžbou pískovce. Bóžák Také jsou tam staré mosty na úplně nesmyslných místech, podle nichž usuzuji, že tudy dříve vedla silnice na Smečno. A právě Smečno je klíčem k tomu, proč se této oblasti říká Bóžák. Na nejvyšším kopečku zde totiž stojí stavba, která je replikou chrámu Božího hrobu z Jeruzaléma. Nechal jí tu postavit smečenský pán Martinic (mimochodem Němec a v době temna majitel Slaného), protože měl nějaké špinavé svědomí a tenhle kopeček bylo jediné místo, na které je dobře vidět ze Smečna i ze Slaného. Kolem stavby je nádherný palouček s pěknými stromy a keři a bývají tu fajn táboráky.
Kolem roku 1880 (myslím) se ve Slaném stavěla železnice. Vede z Kralup do Loun. Při stavbě se trať prokousala pískovcovým masivem kousek od našeho domu. V nestabilních skalách vznikla spousta jeskyní, z nichž většina byla zazděna. Dráha Na stráních jsou fascinující porosty kustovnice cizí. O pár mil dál našli dělníci při stavbě trati bronzový poklad z doby bronzové. Pro jistotu jej hned roztavili, aby nebyly problémy. Dochovalo se jen pár cetek, jejichž cena dnes mnohonásobně převyšuje cenu mnohonásobně hmotnějšího roztaveného zbytku.
Divadlo je ve Slaném od roku 1883. Má malovaný strop, zakouřené šatny, malé zákulisí a úžasnou vrátnou. Stojí ve Willsonově ulici, která se dříve jmenovala Nádražní a o které se kdysi usuzovalo, že se stane nejdůležitější ulicí ve městě, protože vedla od okresního úřadu k nádraží. Jenže uprostřed měla bažinu, napojení na centrum je pochybné, okres byl zrušen v padesátých letech dvacátého století a navíc se ze Slaného nikdy nestal důležitý železniční uzel. Divadlo Ulice chátrala, lípy byly pokáceny, a tak divadlo nemá nijak zvlášť čestnou pozici. Protože je blízko Prahy, jezdí do něj natáčet televize, nejčastěji nějaké trapné zábavné pořady. Lístky na ně jsou zdarma, ale je to taková nuda, že tam chodí jenom ti, kteří chtějí být v televizi. Kameramani si je vždycky sesadí doprostřed, aby to vypadalo, jako že je plno. Úžasná legrace může začít.
Nenápadný dům na náměstí je kulturák, kde se každý pátek něco děje. Občas tam hraje i Dividýlko, což je moc fajn amatérské divadelní sdružení. Nebo tam bývají koncerty. Ve Slaném je i galerie jménem Ikaros. Řídí jí pan Hruška, který rozumí umění. Vždycky, když tam přijdu, tak mám pocit, že umění je něco tajemného, protože všichni chválí to, co se mi líbí nejméně. Ale rád tam chodím na vernisáže, protože jsou to takové malé koncerty.
Psáno v roce 1997
Město Slaný: Procházka - Historie - Povídání - Slánský mlýn
Píše Yuhů -- Dušan Janovský, janovsky@gmail.com, https://dusan.pc-slany.cz