aneb úvod do krasopisu
Počítače se dneska pletou do všeho, do psaní snad nejvíce. Ale i tak existuje pár důvodů proč psát rukama.
Zjistil jsem, že lidé obecně nejvíce obdivují písemnosti, které vypadají staře. Je už skoro jedno, zda píšu gotickým písmen, unciálou nebo renesanční kurzivou. Je to starobylost, co je na tom krásné.
Písma vznikala dlouhým vývojem a je přirozené, že se vyvinula do co nejkrásnějších tvarů. Takže se to dá brát i opačně -- je to krása, co je na tom starobylé. (Ono se dokonce dá říci, že čím je písmo modernější, tím je ošklivější. Na moderních písmech mě upoutává zejména nepřirozenost, nečitelnost a „podivnost“.)
Před vynálezem knihtisku ale musela písma splňovat i jinou vlastnost -- musela jít dobře psát. A vskutku: tvary starých písmen jsou takové, že se dobře píší. Píší se mnohem snáze a přirozeněji než písma dnešní. Pro začínající písaře je tento fakt příjemným překvapením. (Teprve odlévané litery daly vzniknout dnešním patkovým písmům, která se píší hůře.)
Většina lidí si myslí, že normálmě se s násadkou a inkoustem psát nedá, protože se to musí stále namáčet. Ale kdo to zkusil, ten ví, že na jedno namočení se dá napsat průměrně dlouhý odstavec. Navíc je docela zábavné nosit si s sebou inkoust s násadkou a pozorovat reakce lidí, když to vybaluji. A čož teprve labutí brk!
Přestože je inkoust a pero to nejlepší, s čím se dá psát, není to úplnou podmínkou. Dá se použít i třená tuš nebo takové zvláštní ploché fixy. Ale propiskami, obyčejnými fixami ani tužkou se opravdu hezké písmo neudělá.
Psát, psát, psát. Nebo to alespoň zkusit. Opatřit si dobré pero, inkoust, trpělivost a studijní předlohy. Zahodit propisky. A naučit se některé zákonitosti, kterými se písma řídí.
Já osobně jsem se učil psát na gymplu na hodinách občanky, dějepisu, fyziky a matiky. Prostě na předmětech buďto nudných, nebo příliš snadných. Málokterému učiteli vadí, že student píše, protože se domnívá, že si dělá zápisky. Nenapadne ho, že jde o trénink gotické textury!