Karolinská minuskule

aneb malá písmena raného středověku

Trocha historie

V době Karla Velikého se v Evropě používalo mnoho unciálních (palcových) a polounciálních písem, která se časem vyvinula z velkých latinských písem. Onen vývoj byl neřízený a byl v tom zmatek -- unciály měly národní specifika a byly navzájem takřka nečitelné. Vznikaly nové tvary písmen. Když si někdo nemohl vzpomenout, jak se píše nějaké písmeno, tak si vymyslel svoje. Prostě chaos.

Traduje se, že právě Karlu Velikému to vadilo, a tak si pozval do Cách pana Alcuina z Yorku, který byl velmi vzdělaný, a dal mu za úkol sjednotit tehdejší latinku. Načež pan Alcuin vymyslel sadu malého písma, které se podle Karla říká Karolínská minuskule neboli Karolínka. Tvary těchto písmen s malými změnami používáme dodnes.

Hlavní vtip Karolínky spočívá v tom, že jsou to malá písmena. Alcuin se asi inspiroval řeckou alfabetou, která měla už dlouho dvě sady písem (majuskuli a minuskuli), a zavedl to i do latinky. Od té doby se používá římská kapitálka pro velká písmena a Karolínka pro běžný text.

Použitelnost

Karolínka má zvláštní starobylý ráz a snadno se píše. Protože je prakticky shodná s dnes používanými malými písmeny, používám ji velice často. Některé znaky nahrazuji renesančními variantami, abych zvýšil čitelnost -- zejména u písmene „s“.

Charakteristika

Existuje mnoho typů karolínské minuskuly, pokusím se popsat ten nejčastější. Karolínka má znaky asi půl palce vysoké. Horní a dolní dotažnice jsou často extrémně velké. Většina tahů je nápadně oblá. Dokonce i dříky písmen ve spodní části trochu zatáčejí doprava, zejména u pozdějších typů.