Gotické písmo

V dnešní době přitahují gotická písma pozornost, protože jsou neobvyklá a od pohledu starobylá.

Tvar gotických písmen je stylově spojován s obecnými charakteristikami gotického slohu: písmena jsou vysoká, úzká, lomená (dokonce se jako "lomená" odborně označují). Úzký profil písmen vyplýval ze snahy dostat co nejvíce textu na co nejmenší prostor. Pergamen a papír byly drahé a i když se náhodou nemuselo šetřit místem, alespoň zbylo více místa na iluminace.

Většina gotických písem se vyznačuje šestiúhelníkovou šablonovitostí. Extrémně je to vidět na příkladu písmene malého o. Šestiúhelník je protažený do výšky. Další malá písmena vznikají prakticky jen odvozováním z tohoto základního tvaru.

Gotičtí písaři psali šikmým perem. Díky tomu měly různé tahy různou tloušťku. Právě to dodává gotickému písmu jeho charakteristickou podobu. V šestiúhelníku jsou čtyři silné tahy, dva slabé (ty slabé jsou tam, kde má ciferník pětku a jedenáctku). Silné tahy se píšou vždy shora dolů nebo zprava doleva (ono to ptačím brkem opačně nejde).

Nejčastější chybou při dnešním napodobování gotických písem je právě stejná tloušťka použitých tahů. Nebo jsou písmena široká na jiných místech, než mají být.

Historicky a typově se rozlišuje několik variant gotických písem. Výrazněji se z nich odlišuje pouze písmo zvané Rotunda používané v Itálii před příchodem renesančních písem. Rotunda není tak výrazně lomená, má oblejší tahy a šablona není stroze šestiúhelníková.

Fraktura a Švabach se staly německými národními písmy. Švabach je pozdější, nestředověké písmo. Vyznačuje se volnějším, kudrlinkovým stylem. Dalším (mezinárodnějším) gotickým písmem je Textura. V Čechách se ve středověku používalo písmo zvané bastarda, což mělo vyjadřovat polovičatost a nedokonalost. Bylo to hodně psací písmo.