Hudební nauka Yuhůova

Tóniny

Pojem: tónina

Tónina bývá často zaměňována se stupnicí. Vlastně se jedná o pojmy natolik podobné, že v praxi není důvod mezi nimi rozlišovat. Rozdíl mezi tóninou a stupnicí je ten, že tónina je pojem širší a kromě normální stupnice v sobě zahrnuje i různé módy normální stupnice (to je to, co zanedbávám) a sadu charakteristických akordů.

Hlavní význam pojmu tóniny spočívá v transpozici -- převádění skladby do jiné výšky. Potom se kromě tónů stupnice snadno převádějí i akordy.

Důležité pravidlo: Každá píseň se dá hrát v jakékoliv tónině (akorát pak někdy nejde vyzpívat nebo umáčknout).

Existuje dvanáct tónin, což asi nikoho nepřekvapí, protože existuje dvanáct tónů, takže od každého jedna. Každá tónina má svoji normální durovou stupnici a sadu charakteristických akordů. Tónina se jmenuje podle základního tónu durové stupnice. Například stupnice D dur patří do tóniny D dur. 

Předznamenání

Kdo se občas potýká s notami, tak zná skupinku křížků nebo béček na začátku každého řádku. Té skupince se říká předznamenání. 

Každá tónina má svoje předznamenání: 

Tónina C# dur G# dur D# dur B dur F dur C dur G dur D dur A dur E dur H dur F# dur
Předznamenání 5 b 4 b 3 b 2 b 1 b nic 1 # 2 # 3 # 4 # 5 # 6 #

Zjednodušeně řečeno předznamenání vyjadřuje, kolik se v normální stupnici používá černých klapek. (Zjednodušení je zřejmé na faktu, že F# má 6 křížků, ale černých klapek je jen pět. Vizte také, jak si některá předznamenání zapamatovat podle Tiny.)

Jakou to má logiku vysvětlím na příkladu:

Je jasně vidět, že G dur má namísto tónu F tón F#. Jakoby se při přechodu z C do G tón F zvýšil na F#. Hudebníci říkají, že přibyl křížek (tj. zvýšení). Proto má tónina (= stupnice) G dur předznamenání jeden křížek. Jedeme dál:

Nyní jakoby se zvýšilo C na C#. Proto má tónina D dur předznamenání ##, protože má F# a C#. F# už tam bylo z G duru, tedy z prvního křížku. A tak dále až do F# dur, které má šest křížků.

Podobné je to s béčky. Když snížím tón H o půltón, tak dostanu B (mírná nelogičnost daná historickým vývojem).

Je vidět, že H se jakoby snížilo na B. Snížení o půltón je "béčko", takže tónina F dur má předznamenání jedno b.

Hudebníci předznamenání používají hlavně k tomu, aby nemuseli psát milión křížků a béček do notového zápisu, když hrají v nějaké divoké stupnici (divoká = spousta černých klapek). Na začátku řádku proto napíší, které tóny nastálo zvyšují nebo snižují.

Jak poznat tóninu

Klasický problém: slyším hrát nějakou píseň a chci se přidat, ale nevím, v jaké je tónině. Jak potom poznat tóninu? Podle stupnice. Jsou tři způsoby:

  1. Na nějakém nástroji si zjistím, jaké tóny obsahuje stupnice, zejména jaké půltóny (černé klapky). Potom je spočítám a určím tak předznamenání. Vyskytuje-li se ve stupnici tón H, tak to bude křížkové předznamenání, když tam nebude tón H, tak to bude béčkové předznamenání.
  2. Naučit se zpaměti zpívat stupnici C D E F G A H C,  třebaže relativně posunutou někam. Kdo nemá absolutní sluch, tak jí vždycky někam snadno posune podle tóniny, v jaké je zkoumaná píseň. Pak stačí zjistit si, co je ve skutečnosti ten poslední tón, protože podle něj se pak jmenuje tónina. Někteří si zpívají Ovčáci čtveráci nebo jinou píseň, která začíná (nebo končí) základním tónem.
  3. V naprosté většině písní  je tónina stejná jako poslední akord písně.  S prvním akordem to tak dobře nefunguje, ale většinou je tónika tóniny i první akord písně.

Další: transpozice

 

 

Hudební nauku píše Yuhů, mail: janovsky@gmail.com