Standardně se pod oktávou rozumí interval osmi tónů (na klavíru bílých klapek) od C do C. Přesněji řečeno je to sedm tónů od C do H, protože tón C patří jen do jedné oktávy, totiž do té, které tvoří nejnižší tón (to vyšší C patří už do další oktávy). Kromě sedmi bílých klavírních klapek do oktávy samozřejmě patří ještě pět klapek černých (takže dohromady je jich v oktávě dvanáct).
Existuje více systémů pro označování oktáv, přičemž dva z nich jsou běžné:
U nás se používá systém Helmholtz, tedy kontinentální, který oktávy "čárkuje".
Zápis oktávy je potřebný ve chvíli, kdy se dá skladba zahrát nebo zazpívat ve více oktávách. To se stává docela zřídka, takže se to moc nepoužívá, a tak to lidé moc neumějí.
Od nejnižších se oktávy označují takto:
označení oktávy (Helmholtz) | zápis tónu C | americké značení | kdo do oktávy patří |
---|---|---|---|
sub-kontra oktáva | C,, | C0 | nejhlubší tři klapky A,, B,, H,, na klavíru (skoro infrazvuk) |
kontra oktáva | C, | C1 | hluboké struny E, a A, na base (baskytara, kontrabas), hučení elektrických výbojek (přibližně G#,), hluboké struny C a G na violoncellu |
velká oktáva | C | C2 | hluboké struny E a A na kytaře, vysoké struny D a G na base, nejnižší linka notové osnovy v basovém klíči G |
malá oktáva | c | C3 | nejhlubší tóny příčné flétny c, altové flétny f, struny d, g, h na kytaře, nejhlubší struny violy c a g, nejhlubší struna houslí g, nejvyšší linka notové osnovy a v basovém klíči |
jednočárková | c' | C4 | nejhlubší c' sopránové (normální) flétny, nejtenčí struna e' na kytaře, prostřední struny d' a a' na houslích, nejnižší linka notové osnovy e' v houslovém klíči |
dvoučárková | c'' | C5 | nejtenčí struna e'' na houslích, nejvyšší linka notové osnovy f'' v houslovém klíči |
tříčárková | c''' | C6 | d''' je nejvyšší hratelný tón na normální sopránové flétně |
čtyřčárková | c'''' | C7 | |
pětičárková oktáva | c''''' | C8 | pouze poslední c''''' na klavíru (skoro ultrazvuk) |
Jestli nerozumíte ani slovo, zkuste si napřed prostudovat tóny.
Blbý obrázek klavíru s oktávami, ale snad z něj něco pochopíte.
V notovém zápisu se občas noty zapisují v jiné oktávě, než se pak hrají. Typická je v tom kytara, jejíž veškeré noty se zapisují o oktávu níže. V takových situacích, kdy se hraje v jiné oktávě, než se zapisuje v notách, se to označuje jako oktávová transpozice a k notovému zápisu dávají značky 8va, 8vb, 15ma a 15mb.
označení posunu not | jak se hraje | italsky |
---|---|---|
15ma | o dvě oktávy výš | quindicesimma alta |
8va | o oktávu výš | ottava alta |
8vb | o oktávu níž | ottava bassa |
15mb | o dvě oktávy níž | quindicessima bassa |
Zapisovat noty v jiné oktávě je smysluplné, když se tím omezí počet pomocných linek nad nebo pod notovou osnovou, protože číst delší melodii zapsanou na pomocných linkách je fakt magořina.
Hudební nauku píše Yuhů, mail: janovsky@gmail.com