Deníček Yuhůův

Archiv:

Starší archivy

Doporučuji:

Yuhůův weblog o webu

=M=

http://dusan.pc-slany.cz/denik.htm

pondělí, 28. červen 2004

trvalý odkaz

Pozdrav z vrtulníku

Ráno se budím s pohledem z okna na severovýchod. Teď v létě tam vychází sluníčko. Levou rukou po paměti zapnu rádio, poslouchám BBC (když tu stanici zrovna nic neruší), pravou zapnu varnou konvici na čaj. Ještě tak hodinku dvě se válím. Dosti příjemná rána to jsou.

Před pár dny sluníčko nebylo, obloha zatažená. Najednou se z rádia ozval šum, probuzený kocour zvednul hlavu a nad východními Hájemi se objevil vrtulník. Občas se stává, že na frekvenci BBC poslouchám rádiovou komunikaci ametérských větroňů, jsou nějak tak naladění. Takže mě nepřekvapilo, když se z rádia ozval hlas pilota vrtulníku:

"Dobrý den, zdravím Slaný. Přelétáme nad severovýchodním okrajem města. Přeji příjemný den."

Takže mě zdraví už i vrtulníky.

trvalý odkaz

K čemu je pevná

Zrovna se takhle probírám Googlem, čtu si jeho hlášky a najedou dostanu zprávu. Píp píp. Fajn, dostal jsem zprávu na mobil. Tak si ji přečtu. Jenomže kde ten mobil je? Odkud to pípalo?

Není to tak dlouho, co jsem si vypojil pevný telefon, aby mi nevyzváněl, stejně na něj všichni volaj jenom tátovi. Dříve jsem měl pevnou linku na modem, teď už pevnou nepotřebuju (jsem připojen mrkvolinkou). Jenomže odkud ten mobil sakra pípal, to jsem fakt netušil.

Nakonec jsem musel znovu zapojit pevnou a zkusit se prozvonit. Mám boty z goretexu, dost to tlumí zvuk, naštěstí to vyzvánění zesiluje. Na tohle se pevná linka hodí. Tak jsem zjistil, že tu zprávu mi napsal Egon:

"To by mě zajímalo, čemu se směješ v jednu v noci."

Egon šel asi zrovna kolem. Mám otevřený balkón, tak mě slyšel, jak se hebzím každé kravině. Napsal jsem mu, ať si přečte deníček. Taky mě hrozně zmátlo, že mám na mobilu kromě nové zprávy také nepřijatý hovor. Proč mi volal táta??? Vždyť jsme oba doma!

Naštěstí se u nepřijatých hovorů dá zobrazit čas (jedna nula čtyři), tak jsem i tenhle rébus vyřešil. A čemu jsem se vlastně smál v jednu v noci? Prohlížel jsem si na Google odstraněné zprávy. Nic extra v nich nebylo, akorát hláška (překládám):

"V koši nejsou žádné zprávy. Kdo by taky něco mazal, když má 1000 MB místa?"

Takže nic extra vtipného. A tomu se směju v jednu v noci.

čtvrtek, 24. červen 2004

trvalý odkaz

Tohle je bambus

Úplně jsem zapomněl zapsat výbornou příhodu z botanické exkurze z okolí Kladna. Těm, kteří to již slyšeli, se omlouvám. Takže to se jednou takhle po ránu přesunovala dvacítka zanícených biologů (omylem s nimi byl navíc Yuhů s drakem) z Ostrovce někam k Vinařicím. Kousek od sídliště mohutný porost křídlatky.

Nevím, jestli křídlatku znáte. Je to taková strašně vysoká zelená bylina s velkými listy, roste hodně kolem řek i jinde, přičemž tvoří mohutné porosty. Obrázky křídlatky nalezené na webu: tady, tady, tady. Křídlatka je příbuzná rdesnu, pochází z dálného východu a jsou s ní docela problémy (asi jako s jinými invazními druhy -- netýkavkou žláznatou nebo s bolševníkem). Jediná výhoda je, že se z loňských lodyh křídlatek dají dělat píš'taly na panovu flétnu. Křídlatky jsou u nás dva druhy, které se často kříží -- sachalinská a japonská. Liší se tvarem listu a já si je pletu.

Takže napřed se skupinka biologů pět minut lehce bavila tím, že má Yuhů zmatek v křídlatkách. Nic mimořádného, následoval konkrétní odborný výklad. Načež přišel ten horník.

Ten horník přišel nenápadně. Najednou stál vedle nás. Mohlo mu být tak padesát. Horník viděl skupinku lidí, která se dívá na kytku, kterou znal. A tak předstoupil a pustil se do sebevědoméno výkladu:

"Víte vy, co je tohle za kytku?" Botanici byli překvapeni a mlčeli. "Já vám to povím, co je to za kytku," pokračoval horník. "Tohle je bambus!"

Všichni jsme na něj koukali užasle. Nikdo ani neceknul, jenom jsme kývali, protože nám evidentně mohl ještě prozradit nějaké tajemství.

"No, bambus to je. Strašnej neřád. Jak jsme do Vietnamu dodávali stroje, tak ti Vietnamci neměli čím platit. Tak přivázali za loď náklad bambusu a přivlekli to do Hamburku. A tak se to k nám dostalo."

Takže ne křídlatka. Bambus to je! Ne sachalinská, ani japonská, nýbrž z Vietnamu! A prý se máme jít podívat do skanzenu na důl Mayrau.

úterý, 22. červen 2004

trvalý odkaz

Morče u Tesca

Viděli už jsme s Gendrimkou spoustu věcí. Kachny, ovečky, labutě, kravičky, koníčků nepočítaně nebo třeba černé čápy na hnízdě. Ale morče u Tesca v Letňanech nás tedy opravdu překvapilo. Bylo úplně v pohodě. Cvakalo si trávu na trávníku dva metry od chodníku, kolem chodili lidi. Černobílé morče, úplně v klidu.

Až když jsem otevíral záklopku od foťáku, tak se morčátko cvaknutí krytu polekalo a bleskurychle zaběhlo do blízkých keříků, kde už nešlo vyfotit. Gendrim si myslí, že uteklo z Tesca, kde se morčata a králíci prý prodávají. To by bylo sympatické, akorát mu na tom sídlišti možná je smutno.

Jo a ještě jedna příhoda z Tesca. Četli jsme si v KFC s drakem Harryho Pottera (vlastně drak četl Respekt) hned vedle takové skleněné stěny. Ve stěně jsou tam skleněné dveře vedoucí na parkoviště a je na nich napsáno:

POZOR NEOTVÍRAT! Otevření dveří aktivuje alarm. Pouze nouzový východ!

Viděl jsem, že dveře jsou takovou kličkou odemčené. Tak jsem dveře otevřel a zkusil projít -- a nic. Žádný alarm, jenom podfuk.

pátek, 18. červen 2004

trvalý odkaz

Krystalizace medu

Ten kupovaný med má v sobě nějakou přísadu, která způsobuje, že med málo krystalizuje. Mám rád med hustý, aby se dal snadno nabírat lžičkou. Jenomže jak dosáhnout toho, aby med trochu ztuhnul?

Mrazák nemám. Zkuste na to přijít sami.

Ono se to mé někdejší studium fyziky neztratí. Řešení je takové, že se do litrové sklenice tekutého medu nasype trošilinka krystalického cukru. Jako krystalizační jádra. Asi po čtrnácti dnech začne med od dna prorůstat a za měsíc se dá v pohodě lžičkovat, aniž by kapal. Do příští sklenice už se nemusí dávat ten cukr, stačí krystalická medová kašička.

Med se hodí. Teď jsem třeba zjistil, že aby instantní čínská polévka dostala tu správnou chuť, musí se do ní nakrájet stroužek česneku a přidat půl lžičky medu. A o medové zálivce na salát s badyánem... někdy příště.

pondělí, 14. červen 2004

trvalý odkaz

Machrování s pampeliškou

Když jsem byl malý, byl jsem velmi hrdý na to, že vím, že pampeliška se správně nejmenuje pampeliška, ale smetánka lékařská. Dával jsem to mohutně najevo a když někdo o pampelišce promluvil jako o pampelišce, tak jsem ho opravoval. To jsem mimochodem dělal i u jiných věcí, které jsem věděl "lépe", za což jsem byl například mezi svými vrstevníky ve škole zcela po právu nenáviděn.

S tou pampeliškou je to tak, že ty normální nejčastější pampelišky, které prýští mléko a kvetou koncem dubna, se jmenovaly smetánka lékařská, kdežto v létě kvetoucí kytka podobná jestřábníku byla "pravá" pampeliška. To pravděpodobně víte. Jenomže možná nevíte, že se to zase změnilo.

Za ty změny mohou taxonomové. Taxonom je zváštní druh biologa, který je zajímavý tím, že kytky řadí do skupin a pojmenovává, což je zvláště v češtině pracná zábava na celý život. A tihle taxonomové si nedávno všimli, že smetánkám se říká pampelišky a pampeliškám se neříká nijak. Tak to zase přejmenovali.

Až vás bude nějaký chytrák opravovat "to je smetánka lékařská", až bude řeč o pampeliškách, tak ho při tom nechte. Kdo ví, jestli se to zase nezmění.

sobota, 12. červen 2004

trvalý odkaz

MackDonaldovský fígl

"Cheseburger bez okurky", objednal si Vlčoun. Já jsem si dal fishMaca. Prý máme počkat tři minuty. Přesvícený interiér šáreckého Maca se lesknul ve sklech do žlutočervených křiklavých barev. Po třech minutách jsme dostali balíčky.

"Hm, to teda moc bez okurky neudělali," poznamenal Vlčoun cestou k tramvaji. "Tak si ji vyndej," říkám mu. "Ale mně okurka nevadí," zněla odpověď, "to akorát když si to necháš udělat 'bez něčeho', tak to udělají čerstvé." Proto ty tři minuty. Mám rád hořčici ve fishMacu, vychutnával jsem si ji s vědomím, že se pár hodin vpíjela do housky. Z kopce Divoké šárky po bouřce a před bouřkou voněly kytky, chvíli po půlnoci cinkaly tramvaje.

Prý to vymyslel Méďa, s tím 'bez něčeho'.

Doplněno: tak prý se u Maca vyrobené hamburgery vyhazují deset minut poté, co se vyrobí a neprodají. Hmmm. Nevím, co je horší.

pátek, 11. červen 2004

trvalý odkaz

Aut se nevzdáme

Zrovna včera jsem šel po Třebízského ulici a říkal jsem si, jak by to tam bylo hezké, kdyby tam rostly stromy. Jenomže vedle chodníků na ně není místo, parkují tam totiž na každé straně auta.

Dodnes jsem se utěšoval teorií, že jak se nám s auty žije čím dál hůře (zejména ve velkých městech), tak že lidé budou svůj automobilismus omezovat. I dobrovolně. To se ale asi pletu, protože teď čtu jednu knížku. Knížka se jmenuje O vědcích a vejcích, půjčila mi ji Míša. Vůbec to není o autech, ale je tam, jak ten pan Slack (autor) byl v Japonsku. Píše:

"Učinil jsem při této i jiných příležitostech s japonským silničním provozem zkušenosti, které mě přesvědčily, že Britové nevědí, co je to dopravní zácpa. Lidé se svých aut určitě nevzdají, ani když bude ještě hůř než dnes."

pátek, 4. červen 2004

trvalý odkaz

Nezapsané příběhy

Jak zase ten deníček flákám, někdy mi přopomeňte, že mám zpětně zapsat následující příhody:

Mimochodem -- víte, že když se fotí v dešti automatem bez blesku, tak to vypadá jako v noci, ovšem když se zapne blesk, tak zase není vidět ten déšť?

A datlové mléko, to je taky príma věc. Nevěděli jsme, co to je, a tak jsme si to s Helenkou dali někde v čajovně v Dejvicích. A už to víme. Je to moc dobré pití.

Prohlížel jsem si svoje starší fotky a je evidentní, že nejlépe mi jde focení drátů. Nejlepší to bylo v Řecku, ale takové české dráty v mlze, to je taky príma pohled.

Postahoval jsem si Nohavicu a z balkónu koukám na Vinařickou horu. Opravdu jsem netušil, že šest kiláků od Slaného tam běhá stádo muflonů a kvetou orchideje. Sobotní výlet se povedl.

Jak jsem včera velebil déšť, tak dneska ráno ve čtyři zvuk jako dap dap dap, probudilo mě to. Pršelo celou noc, střecha se naplnila a strop začal protékat. Vyběhl jsem s čelovkou po žebříku a s pohledem zahleděným na spící Slaný jsem prskal vodu z hadice, když už jsem nasál moc. Jak jsem znovu usínal, okap vedle postele si v nebývalém přívalu vypoustěné vody chrochtal okapovým blahem.

středa, 2. červen 2004

trvalý odkaz

Miluju červnové deště

Jsou takové studené a mokré. Zelené a modré deště. Sedíme s kocourama v pokoji u dveří na balkón a sledujeme, jak kapky klouzají po listech třešní a po listech palem v květináčích vynesených na déšť.

Mám nový disk a spoustu knížek. Požehnané deště.

E-mail: dusan@pc-slany.cz
Deníček http://dusan.pc-slany.cz/denik.htm
Yuhůova stránka: http://dusan.pc-slany.cz