Deníček Yuhůův

Archiv:

Starší archivy

Doporučuji:

Yuhůův weblog o webu

=M=

http://dusan.pc-slany.cz/denik.htm

pondělí, 26. duben 2004

trvalý odkaz

Bedna bez bedny k bedně

Vousatý sympaťák v rohu vagónu metra pozoroval nevyspalou klábosící čtveřici. Zachytil jsem jeho pohled a usmál jsem se na něj. Znám ho? Asi ne. Ale on věděl, kde jsme tu noc byli. Za chvíli se ozval:

"Ona byla dneska Bedna, že jo? Já to letos prošvihnul."

"Byla lepší než loňská", odvětil jsem. Právě jsme po batozích hledali desátou šifru s hvězdnou oblohou. Chtěl jsem si to zkusit přehnout, jestli bude opravdu vidět řešení. Bylo. Hlavně že jsem říkal, že je to podle té osy nějaké symetrické! Poučení pro příště.

Na Pavláku jsme se rozdělili. Spal jsem pak celou sobotu. Bedna se letos opravdu povedla. V cíli jsme viděli tabuli s dvanácti úspěšnými týmy. Ze dvou set se to může zdát málo, ale loni došlo týmů jenom pět. Utěšuji se tím, že příště to už musí vyjít i mně. Ale ta procházka po keltských valech nad Zbraslaví ozářených jarním sluníčkem, když už jsme fakt nevěděli kam jít, stála za to.

pátek, 23. duben 2004

trvalý odkaz

Top-topic bez čeho?

Říkám tomu marketingová buzerace. Dříve byly všechny limonády s cukrem a nikomu to nevadilo. Dneska je problém sehnat nealkoholické pití, které by nechutnalo po ropných derivátech označovaných jako umělá sladidla.

Nevím, jestli to pití znáte, ale jmenuje se Top-topic. Vyrábí se kdesi na serverní moravě z hroznového moštu. Chutná to výborně... měl bych napsat chutnalo. Když jsem si dneska zašel do Družky Top-topic koupit (dostal jsem na něj ráno chuť), byly v regálu tytéž lahve, leč s jinou nálepkou. Stříbrnou.

Nevím, jestli ty postříbřené nálepky znáte, objevují se poslední dobou dost často na minerálkách a stolních vodách. Znamenají, že jako cukr ne. Já nevím, jestli to někomu opravdu chutná -- dost bych se divil. Když si chci koupit něco, co chutná normálně a je v tom cukr, tak mám dnes na výběr jenom totálně přeslazenou Coca-colu, Pepsi-colu bez chuti a tu zelenou, jak ona se... jo, Poděbradku. Ta se dá.

Jenomže jak pozoruju trend přibývání stříbrných nálepek, shledávám, že je to jedna velká magořina. Ony to ty marketingové hlavy musejí mít moc dobře spočítané. A vědí, že lidé v průměru moc nepřemýšlejí. Kupují stříbrné lahve s Aspartanem, hlavně aby byli IN. Co z toho, že se to nedá pít.

Ach jo. Koupil jsem si na zkoušku stříbrný Top-topic a fakt se to nedalo. Takže zpět k čaji.

pondělí, 19. duben 2004

trvalý odkaz

Startovali jsme z Českých Budějovic

... a letěli jsme do Prahy. Vím, že jsem si v poloprázdném letadle několikrát s dovolením přesednul, to abych lépe viděl. Pak jsme se pomalu rozjeli. Projížděli jsme ulicemi Budějovic (fakt nechápu, jak to letadlo vybíralo zatáčky) a ještě jednou jsme zastavili u zastávky, abychom nabrali další pasažéry. Pak už jsem si přesedávat nemohl, ale viděl jsem dobře.

Dorolovali jsme na okraj budějovického letiště. Bylo děsně moc do kopce, přičemž druhá půlka už byl jenom udupaný trávník. Na konci betonové plochy se letadlo odlepilo od země, vychutnával jsem si krátký okamžik stavu beztíže. Letěli jsme do Prahy.

Celkem vzato mi bylo divné, že letíme velmi nízko. Asi pět metrů nad zemí. Aby letadlo nevráželo křídly do domů a stromů, letělo se nad okreskami a lesními cestami kolem Písku. Byla to dlouhá, ale hezká cesta.

Nakonec to pilot ovšem nezvládl. Nabourali jsme na nějakém dvorku do fíkovníku. Žádná velká havárie, docela v pohodě. Podezříval jsem posádku, že si jenom chtěla natrhat fíky. Já čerstvé fíky nerad, ale granátová jablka odvedle stála za to. To je zvláštní, pomyslel jsem si, granátovník a fíkovník musejí být v jižních Čechách vzácnost, i když je tam teplo. A zrovna do nich narazíme.

A dál už to bylo o koťátkách, co si na tom dvorku hrála. Jak jsem jim otevíral dveře, aby mohla na seno, Japonci fo fotili a tak. Prostě príma sny, když člověk nemusí vstávat.

neděle, 18. duben 2004

trvalý odkaz

Bacha na výškoměr

Náhlé burácení leteckých motorů. K balkónu to mám dva kroky, vystřelil jsem se podívat. Necelých dvěstě metrů nad mou hlavou na maximální výkon nabíralo výšku osobní letadlo typu Boeing. Nad letadlem visel dešťový mrak. Pilot se asi ztratil v mraku. Když se vynořil, zapnul motory, aby nemusel do Slanýho.

Na balkóně mě uvítal dubnový deštík a nakvetávající třešeň. Letadlo se trochu stočilo doleva směrem na Ruzyň. Kocouři se sušili pod římsou. Báječný jarní podvečer s vůní páry kapek na horké střeše. Dvě minuty na to u Slaného zabloudilo další letadlo. Asi se jim tady líbí. Bodeť, je tu fajn.

neděle, 11. duben 2004

trvalý odkaz

Tajemství šesticípé galaxie

Nad hrnkem horké čokolády se tvořící pěna snažila vytvořit galaxii. Pozoroval jsem ji přimhouřenými víčky Yuhůlovým telecímSkokem. Vždycky mě vzdálené galaxie fascinovaly, ale nikdy jsem se jim moc nevěnoval. Občas si počítám diferenciální rovnice drčících strun a ve-větru-padajících kapek, ale do galaxií jsem se nikdy nepouštěl. A jednu věc jsem nikdy nechápal.

Jde o spirálovou galaxii, často šesticípou. Třeba mléčná dráha. Ono to vypadá, jako že se její ramena točí dokola. Jenomže podle zákonů gravitace by se ramena musela velmi rychle rozpadnout, rozmíchat jako pěna na čokoládě. Střed galaxie se totiž točí mnohem rychleji, než její okraje. Tak jak to, že se po miliardy let ramena udržují zůstávajíce rameny?

On je teda fakt, že nakonec se správná spirálovitá galaxie asi rozmíchá jako vajíčko do galaxie eliptické, ale to trvá mnoho miliard let. Jedna otáčka třeba Sluneční soustavy kolem středu galaxie trvá hádám baj voko asi 150 nebo 200 miliónů let, přičemž Slunce je asi tak ve středu ramene. Takže se otočilo asi tak čtyřicetkrát. Mléčná dráha sice asi nebyla spirálovitou galaxií vždy, ale stejně -- kdyby ramena držela celistvě pohromadě, musela by se rozpadnout při prvním oběhu.

Hu! A babo raď.

Nakonec jsem na to myslím přišel. Pěna na čokoládě mi sice nepomohla, zato dálniční zácpy ano. Přijdete na to, jaktože se ramena nerozpadnou?

pátek, 9. duben 2004

trvalý odkaz

Problematika česnekového chleba

V Bille už jiný chleba neměli. Tak jsem ten česnekový koupil. Ukázalo se to jako dobrý nápad na překlenutí hladového konce minulé neděle. Na druhou stranu nic moc -- chutná to divně a jsou v tom slunečnicová semínka. Maje již v pondělí chléb čerstvý, zbylý česnekový pecen odložil jsem pro myšku na její chlebiště.

Jenomže myšce to taky moc nejede. Vyhryzala si sice do nového chleba zárodek chodbičky (starý chleba jsem myšce uzmul shledav jej prožraným do mrtě), ale dál nepokračovala. Teď je asi o hladu - dneska jsem ji viděl, jak skáče půl stopy do výšky, aby si ukousla kousek jedné pokojové kytky. Doufám, že ta kytka není jedovatá.

Možná je myška Diplap ve skutečnosti upír. Česneku se štítí a raději chodí na zeleninu. Brrr, začnu si na noc raději obmotávat krk šálou. Inu, asi zítra na chlebiště položím půlku chleba poctivého kladenského.

pátek, 2. duben 2004

trvalý odkaz

Předmět pro milovníky letadel

Na BBC se teď probírá školský zákon a Václav Moravec zrovna zpovídá předsedu školského výboru sněmovny (ODS) Waltra Bartoše. Předseda si stěžuje, že jeho syn se zabývá železnicemi (je to takové jeho hobby), ale svůj zájem na gymnáziu nemůže dostatečně rozvíjet. A že má omezenou volbu. Redaktor Moravec protiargumentuje tím, že měl jít na střední železniční školu.

"Není třeba jít na železniční školu", tvrdí politik.

"Dokážete si představit", říká Moravec, "že by se na gymnáziu vyučoval také předmět pro milovníky letadel?"

A tim ho úúúplně dostal. Waltr mumlal a byl v kýblu. Václava Moravce žeru, možná ho znáte, prý bývá i v televizi. Má nádherný mluvnický styl. (Kdysi si šlo ten pořad stáhnout z netu, ale teď to nejde, mají to nějaké rozbité.)

A jestli chcete znát můj názor, tak na gymnáziu by se opravdu neměly vyučovat předměty pro milovníky železnic. Jestliže jde někdo na gymnázium, měl by respektovat, že se zavázal obsáhnout všeobecné vzdělání. Taky mi to vadilo a taky jsem to nechtěl pochopit (moje hobby byla matematika). Ale ve třeťáku jsem to pochopil a od té doby jsem tomu rád.

Jiná věc ovšem je, že na české vysoké školy skoro není jiné cesty než skrze gymnázia.

trvalý odkaz

Praskot zelí

Slyšeli jste to někdy? Já to mám moc rád. Ujídám loňské zelí odlupováním listů a zhruba tak ve třetině případů se po snížení objemu hlávky na polovinu začíná ozývat praskání. Ty vnitřní listy nemají kam růst, a tak jsou hrozně natlakované. Jakmile se jim uvolní sevření, začínají se uvolňovat. Pokud někde vznikne trhlina, praskají na stejném místě i sousední listy. A nejlepší je pozorovat to. Trvá to třeba i dvacet minut, tiše to praská a výsledná trhlina nemá na šířku ani centimetr.

čtvrtek, 1. duben 2004

trvalý odkaz

Zmrzlá kytka

Tu voskovku, co jsem ji asi pět let piplal, jsem nechal přes zimu na balkóně. Jsem pitomej. Smůla. Na druhou stranu už mi kvetou palmy, což není tak zlý. Mají květenství asi latu, nevím. A je to takové... inu mrňavé. A loni kvetly fíkovníky. Jinými slovy... chystám se přesazovat kytky.

Vlítnul jsem do květinářství s báglem a hurá na rašelinu. Paní květinářka mi ráda prodala sáček s pěti litry rašeliny. Nebo raději dva. Ono totiž pět litrů není moc. Nakonec jsem si domů přinesl patnáct litrů rašeliny. Co se pokojových kytek týká -- rašelina je základ. A pak už jenom stačí mít volnou polovinu pokoje a na podzim milované kytičky nezapomínat venku.

E-mail: dusan@pc-slany.cz
Deníček http://dusan.pc-slany.cz/denik.htm
Yuhůova stránka: http://dusan.pc-slany.cz