Deníček Yuhůův

Archiv:

Starší archivy

Doporučuji:

Yuhůův weblog o webu

=M=

http://dusan.pc-slany.cz/denik.htm

sobota, 31. leden 2004

trvalý odkaz

Točí se ta kola?

Znám různé zrakové klamy. Dneska jsem ale našel jeden nový.

Jde o obrázek stylizovaných hadů stočených do klubíček. Na první pohled se hadi kroutí, obrázek je evidentně animovaný. Když se ale zadíváte na některé kolo pozorně, točit se přestane. Kombinace doplňkových barev olivové a světle modré působí mimo střed zorného pole dojem pohybu. Obrázek vůbec animovaný není, jde o zrakový klam.

pátek, 30. leden 2004

trvalý odkaz

Na procházce fkérfůru

Jak jsem se proplétal mezi spoustou lidí přes dvoje fotobuňkové skleněné dveře do smíchovského Carefouru (nebo jak se to píše), všimnul jsem si kluka a holky v šedivých kabátech. Ona měla sukni a rukavice skoro stejně vínové barvy, jako měl ten mladý muž šálu. Jak měli oba úplně stejně barevný kabát, tak jim to moc slušelo a evidentně patřili k sobě. No a mě právě zaujalo, jak ji vzal za ruku a sebevědomě ji protáhnul mezi těmi davy lidí přes fotodveře a všichni mu dali přednost v jízdě. Asi pospíchali do kina. Tohle kdybych uměl, říkal jsem si. Trochu jsem mu tu holku záviděl, ale pak mi došlo, že bych na ni stejně neměl. I vzhledem k tomu, že celou zimu nejsem schopen zajít si koupit kabát a chodim v bundě s rozbitým zipem.

V knihkupectví jsem přibral Helenku a šli jsme se projít a popovídat si. Ještě že už ji nebalim, protože bych asi zase pěkně ulítnul. Cestou jsme potkali Davida, co teď dělá v centrum.cz. Znáte taková ta setkání, jak se lidi více než pozdraví, ale nevědí, co dál? Prostě jak jsme se pozdravili, tak jsme se všichni zastavili, jenže rychle nebylo o čem tlachat. Jo, mam se dobře, co ty...? Naštěstí David pospíchal, tak to nebyl zase takovej trapas. Občas trapasy miluju, ale teď ne.

On ten Carefour neni zase tak ošklivej barák. Když se stavěl, tak se mi nelíbil, ale když si představím, že by si ty stovky lidí, kteří tam teď chodí do horních pater na kafe, neměly kam sednout, tak jsem rád, že ten barák stojí. Při pojídání palačinky čokoládou vznikla hra pro dva: jeden řekne "život je jako x", kde x je nějaká věc. Třeba život je jako slunce. A ten druhej musí vymyslet, proč je život jako slunce. A na střídačku. Dobrá hra.

Jenomže v kavárně neměli vanilkovej šejk (taky nevim, jaxe to píše), tak se muselo jít do Meka. Cestou byla ta obrovská skleněná stěna s výhledem na synagogu. Jak jsme u ní stáli a koukali na přechody pro chodce (mimochodem -- víte, že život je jako přechod pro chodce?), tak se pod námi občas zachvěla podlaha. Ale ne tak jako trochu. Tohle bylo v tom třetim patře a podlaha tam docela dost vibrovala. Frekvence asi tak 5 Hz, ale jenom někdy. Ten barák nebo teda možná jenom ta podlaha se celá hýbe. Ale nevíme proč. A to je Helenka architektka, nebo teda bude, takže když ona neví, tak to je co říct. Drak taky nevěděl. Dostali jsme strach a jeli dolu do toho Meka.

Máme to dobrý, Muslimové musej až do Meky.

úterý, 27. leden 2004

trvalý odkaz

Čaje v drogérii

Sháněl jsem dnes asi pět litrů kyseliny chlorovodíkové. V drogérii mě uvítal nezaměnitelný odér: pronikavá vůně všeho. Těžký nasládlý pach parfémů, mýdla a ředidel. Jak tak čekám, než na mě dojde řada, prohlížím si předměty v regálech. Najednou koukám: Earl Grey, Lemon tea, Irish Cream. V té drogérii měli na projdej čaje!

Tak takovýhle čaj bych si nechtěl udělat xvačině! Pracovnice drogérie pravděpodobně nevědí, že čaje mají tendenci chytat všechny pachy, co jsou okolo. Právě proto mohou existovat čaje jako zrovna Earl Grey nebo Irish Cream. Vznikají skladováním s voňavými esencemi. Tenhle čaj z regálu se pak bude jmenovat Soap Mix.

sobota, 24. leden 2004

trvalý odkaz

Stačí jen odporovat zlu

Po dlouhé době jsem si na netu pošmáknul na hezkém článku. Je to rozhovor s Tomášem Němečkem, šéfredaktorem Respektu. To je ten, jak mu nedávno nějací gauneři dali na Proseku přes hubu. Na rozhovoru se podílela Sabina Slonková, ta o útocích na novináře také ví svoje. V tom rozhovoru jsou podstatné Němečkovy osobní postoje.

Z podobných důvodů se mi líbila i jedenáctá kapitola Historie českého Internetu od Patricka Zandla. Hlavně ty tři poslední odstavce o tom, jak se seznámil na večírku u Mloka se sympatickou dívenkou, jsou krásně poetické. Vůbec to není o propojování kabelů (jak mi občas připadly minulé díly).

Četl jsem to včera a pak jsem všude vyprávěl, jak se mi to líbilo. Nikdo mě moc nepochopil. Hmmm, to bude tím, že na mě padnul nějaký splín splínů a je mi do breku. Tak potom vyprávim v práci a v autobusu kamarádům takovéhle blbosti. A tak pevně doufám, že stačí jenom odporovat zlu a všechno bude tak nějak lepší. Sakra, už zase brečim...

pondělí, 19. leden 2004

trvalý odkaz

Fascinace pohyblivými obrázky

Před chvilkou jsem přestupoval na Můstku na áčko a jak je nad kolejemi umístěná taková obrazovka se zprávami, pozoroval jsem lidi, jak na to koukají. Je to prostě plátno a na něj se promítají nějaké zprávy, nic extrémně zajímavého. A ty lidi jak tam stáli, tak na to koukali úplně všichni. Nepříčetně, tak jenom trochu, ale koukali. Znuděně. Se zájmem. Se zvláštním zaujetím. Přemýšlel jsem, co je vede k tomu, že na to koukají. Nuda? Nebo je to baví? Každopádně mě bavilo koukat na ně.

A jak se tam potom objevila černá obrazovka s nápisem "pozor, vlak přijíždí do stanice", tak bylo vidět, jak se všichni ti lidi najednou pohnuli. Přešlápli si, pootočili se, nic významného. Ale všichni. A všichni najednou.

Přemýšlím, jestli je v lidské přirozenosti sklon pozorovat pohyblivé obrázky. Asi ano, nevím. Vím ale, že já na tu obrazovku v metru nekoukám, protože vím, že mě vždycky poze rozptýlí od aktuálních myšlenek. Nebo prostě jenom šetřím oči.

Má ta fascinace obrázky něco společného s televizí? Fakt je ten, že jak si všichni najednou přešlápli při změně obrazu, něco mi to připomnělo. Něco hluboko uloženého, něco podvědomého. Skoro jsem v tu chvíli dostal strach.

neděle, 18. leden 2004

trvalý odkaz

Mrtvý posel léta

Večer si zapaluju svíčku. Každý večer jinou. Naučila mě to Gendrim. Nechávám do toho z Windows hrát Lorinu nebo Eňu, taková pohůdka.

Svíčka, která mi stojí na stole, začala plamenem skomírat. Při bližším pohledu jsem zjistil, že ve vosku plave mrtvý motýl. Letní noční motýl.

Ta svíčka s modrým voskem ve staniolovém kelímku hořela naposledy v létě. Tehdy se v jejím vosku utopil a v plameni upálil tenhle motýl. Je krásný. Vosk ho dokonale konzervoval. Je mi ho líto.

sobota, 17. leden 2004

trvalý odkaz

Dal bych si citrokolu

Normálně teď sedím doma u počítače a najednou jsem dostal strašnou chuť na černou limonádu. Takovou tu, co se prodávala za totáče za korunu dvacet a jmenovala se Citrokola. Už roky piju doma jenom čaj a vodu a nikdy by mě nenapadlo kupovat si limonády. Ale teď, nevím proč, teď se mi normálně sbíhají sliny a vduchu slyším cvaknutí otvíráku, zašumění a lehkou mlhu z podchlazeného oxidu uhličitého.

Asi si budu muset nechat zajít chuť. Citrokola bude teď, čtyřicet minut po půlnoci, těžko k sehnání.

čtvrtek, 15. leden 2004

trvalý odkaz

Smysl života

Je mým životním posláním stát se pro ostatní varováním?

pondělí, 12. leden 2004

trvalý odkaz

Obrázek kočičky

Ahhh, tuhle myšku jsem neměla požírat!

neděle, 11. leden 2004

trvalý odkaz

Kuřátko do sladké

Byl jsem pozván ke Králíčkům na fondue. Fondue je francouzská společenská žranice kolem kotlíku rozpáleného oleje, v nemž si kažý na vidličce smaží, co chce. Pak se to namočí do omáčky a pak se to strčí do pusy. A pak se to vnímá.

Gendrim umí omáčky na fondue znamenitě. Tentokrát se jí obzvláště povedly. Výjimečně sladká omáčka s hřebíčkem. Ještě teď se olizuju.

Jak je při smažení soust spousta prodlev, jsou fondue dobrou událostí zejména společenskou. Jídlo je důležité, ale povídání a lovení odpadlého sýra v oleji je na tom zase to krásné. Díky za pozvání :-)

trvalý odkaz

Nedělní zvony

Dnes je neděle. Po čtyřech hodinách koukání na film nelituju, že jsem si přivstal, abychom to stihli (vstával jsem v půl deváté). Cestou městem jsem slyšel vyzvánění zvonů. Uvědomil jsem si, že je neděle ráno a že jsem už několik let ranní nedělní zvony neslyšel. Vím proč: Pokud jsem ve Slaném, tak v neděli dopoledne spím. Pokud nejsem ve Slaném, tak sice většinou nespím, ale není to tam slyšet.

trvalý odkaz

Rozšířený Pán Prstenů

Je velký rozdíl mezi druhým dílem filmového Pána prstenů (Dvě věže) v základní a v rozšířené DVD verzi. Fín s Vlčounem nám dneska pustili tu rozšířenou verzi. Je tam spousta záběrů navíc, celý film má asi 4 hodiny. Musím konstatovat, že v této plné verzi dávají úpravy děje větší logiku, prostě se mi to líbilo. Původní film, jak byl v kině, se mi právě kvůli těm úpravám nelíbil.

Už jsem viděl i trojku (Návrat krále) na počítači. Opět mě to dost zklamalo, ale to bude tím, že jsem skalní Tolkienův obdivovatel. Na té trojce je vidět, že je hodně vystříhaná, jak tam chybějí scény, které budou v DVD verzi Návratu krále.

středa, 7. leden 2004

trvalý odkaz

Tak nám zabili BBC

Alespoň teda pro mně je rozhlasová stanice BBC dneska ráno mrtvá. Zadušená. Vyřídily ji společnými silami Evropa 2 a jakýsi Český rozhlas Region. Tak dlouho si obě během minulých týdnů rozšiřovaly vysílací pásmo, až se obě (každá z jiné strany) natlačily na frekvenci 101,1, což je frekvence stanice BBC Worldservice. Pročpak mi to vadí?

BBC je velmi dobrá stanice. Ráno od šesti do devíti vysílá česky pořad Dobré ráno s BBC. Radost poslouchat. Hodně zpráv, pravděpodobně žádné vymyšlené. Komentáře, informace z celého světa, rozhovory, minimum hudby, prostě mají co říct. Po deváté se vysílá v angličtině, česky je to zas pozdě odpoledne.

Když si ovšem v těchto dnech stanici BBC vyladím (vlastně ji nemusím ladit, to rádio je na BBC naladěné stále), neuslyším ji. Místo toho mám hejbráchovskou Evropu 2. To člověk slyší, jak najednou zesílej a tlačej se do toho pásma. Dvě minuty je to dobrý a pak zase deset minut amerického popu proloženou plytkými zvoláními namyšlených moderátorů, kteří stále někomu telefonují. "Haló, haló, jste tam?" Znáte to, jak kroutěj a protahujou samohlásky? Zoufalství.

Z druhé strany agresivně vysílá Český rozhlas Region. Každou chvíli přes tu Evropu 2 slyším zprávy z Mladé Boleslavi nebo z Příbrami o pani, co chodí nakupovat a kolik kde sněží. Nezajímavé. Načež do toho pustí normalizační pop. Zrovna přech chvílí sem si přes techno z Evropy 2 vyslechl Parní stroj, teď spolu chodí z čisté lásky. Láska je tu s nami, buďte s ňou. Kdybych to slyšel v autobusu nebo v obchodě, tak to přetrpím, ale proč se tím nechat mučit doma?

Promiňte mi prosím tenhle hodně negativní zápisek. Jsem trochu vytočený. Od komerční stanice pochopím, že si trochu rozšíří pásmo, ale proč veřejnoprávní Region vysílá přes šest pásem? Určitě z daní nebo poplatků platím jeho vysílání. Co myslíte, šlo by zaplatit, aby nevysílal? Zatím mi zbývá jenom vypínač.

pondělí, 5. leden 2004

trvalý odkaz

Fantastické pondělní ráno

Dal jsem si předsevzetí, že vždycky v neděli večer budu psát deníček. Chtěl jsem to dodržovat až do prvního přerušení. Tak to bychom měli: vydržel jsem to přesně nulakrát. Teď už je pondělí ráno, vůbec nemůžu usnout. Mám průjem a každou chvíli odbíhám na záchod. Výborný začátek pracovního týdne! Po čtrnácti dnech relativního flákání bude v práci zřejmě veselo.

Silvestr proběhl v Berouně u Burkeho. Sešlo se nás jednadvacet nebo tak nějak. Hrály se deskovky, chodili jsme po kopcích. Zíral jsem, jak má Beroun krásné okolí. Teda já jsem to věděl, ale jak to člověk nevidí na vlastní oči, tak tomu nevěří. Trochu jsem fotil, ale jsem hrozně línej ty fotky zmenšovat a házet to na eFTýPko.

Vůbec jsem zjistil, že jsem dost línej. Ale to je prej každej.

E-mail: dusan@pc-slany.cz
Deníček http://dusan.pc-slany.cz/denik.htm
Yuhůova stránka: http://dusan.pc-slany.cz