Deníček Yuhůův

28. 12. 2003

trvalý odkaz

Nejen zpěvem živ je Yuhů

Taky hrou na kytaru. Mám novou. Je krásná, španělská. Značka Raimundo, nevím, jestli to někomu něco řekne, mně to třeba něco řeklo. Nemá vůbec žádné čudlíky ani procesor, je to prostě úplně nejklasičtější kytara, co může být. Mám na ní nailonky a hraju po nocích jak šílenec. Zní to hezky. Spoustu věcí, co jsem dříve nehrál, teď hraju, protože už to zní.

Já jsem tu kytaru vlastně kupoval kvůli koncertům, co jsme měli před Vánocemi. Vybíral ji se mnou Jerry, ten s námi taky zpíval (ještě asi neví, že jsem černého kocoura pojmenoval vlastně po něm). No, vlastně jsme spíše my zpívali s Jerrym :-) Docela dobře mu to hraje a zpívá, pokládal jsem si za čest vystupovat vedle něj.

Trénovali jsme asi po deset víkendů, vlastně hned od té doby, co jsem se vrátil z Kréty. Takže vlastně jenom sedm, hm, to je na patnáct písniček docela málo. No a koncerty byly potom ve Zlonicích a ve Slaném v klášteře. Ve Zlonicích jednak studoval Antonín Dvořák hru na varhany (v tom samém kostele, co jsme zpívali) a jednak tam taky hodně dlouho učila máma na základce. Takže se ke mně po koncertu hlásila jedna její bývalá kolegyně a bylo to moc milé.

Zlonický kostel má výbornou akustiku, oproti slánskému klášternímu kostelu zlatou. Ve Slaném v klášterním kostele je totiž uprostřed kostela postaven ještě jeden jiný kostel, nějaká replika Loretánského domečku či co. Prostě šílená hovadina, ale o tom už jsem psal.

Komentáře:

trvalý odkaz

Koťátka a jiná zvířena

Hurá, už zase ležím v postýlce a můžu se konečně rozepsat o kočkách. Oba kocouři od září hodně vyrostli. Černý kocour se jmenuje Čery, psáno asi Cherry. Je jaksi přítulnější a chodí ke mně častěji než Béčko, mourovatobílý kocourek. Béčko ještě asi časem přejmenuju. Dole se Béčko jmenuje bertík (totiž u Táty), Čery se dole jmenuje čertik. Fakt zoufalý jména :-) Když na ně pak táta volá, tak oni slyšej akorát -e-iku! a běžej oba.

Jak jsou bráchové kocouři spolu, tak si trochu méně hrají s lidmi, vystačí si. Nepotřebují ani běžné hračky pro single-kocoury, jako třeba alobalové kuličky, opeřenou mouchu, papírovou myš na prutu apod. Když jim něco z toho ukážu, tak to chvilku honěj, ale přestává je to bavit moc brzo. Drak na ně kouká a říká si, že to jsou divná mláďata.

Už od léta bydlí u mě v pokoji myška Diplap. Jednou za dva měsíce dostává čerstvou půlku chleba a vykusuje si v ní bludiště. Také chodí na čokoládu a na sýry. Naučil jsem ji chodit pro jídlo na určitá místa, takže hamá jenom to, co má. Občas vylézá i dál od svého rohu místnosti a koukáme na sebe. Nejlíp si asi rozumí s drakem.

Jednou jsme přestupovali na Můstku na Áčko a drak Aliki moc kroutil hlavičkou a zase si zlomil páteř. Vlastně jsme se zrovna vraceli z trojky Matrixu. Tahle páteř mu sice teda vydržela už od vody, ale teď ji má zase zlomenou. Tak hodně spí, třeba mu sroste. Zůstává doma a do práce se mnou nechodí, povídá si s Diplapem a hodně čte. Teď je zrovna zalezlej pod kytarou a chechtá se mi.

Komentáře:

12. 12. 2003

trvalý odkaz

Uff, nejde to

Deníček chcípe nějak, co? Zrovna mi nefunguje publikační systém a nestíhám psát. Snad s tím něco udělám. Ještě tady bude sranda, akorát to chce trpělivost. Byl jsem na jihu, mám nová zvířátka. Hodně píšu weblog, kde si hraju na super internetového odborníka. Bude hůř.

Komentáře:

To jsou všechny příspěvky z měsíce únor 2019. Příspěvky z dalších měsíců jsou odkazované z archivu měsíců a z hlavní stránky deníčku.