číslo 1 - říjen / listopad 1999
Už delší dobu jsem se chystal založit stránku, kam bych psal svoje aktuální dojmy a příhody. Většinou to budou kousky textu tak malé, že by se pro ně nevyplatilo zakládat nové stránky. Nevím, jak často to budu stíhat aktualizovat: každou aktualizaci oddělím čárou a nové věci budu psát nahoru. Změny deníčku nebudu v novinkách zmiňovat. Některé příhody budou straré, ale je jasné, že se to nedá stíhat. Též sem budu psát Ajčiho příběhy.
4. listopadu
Buďto do knihovny, nebo domů. V kinghovně máme Internet (za pár šupů času kupu), doma mám čaje a počítač a Ajčiho. Kdyžtak předtím mailněte nebo cinkněte. Kontakt na mě je jednoduchý.
Jakmile mám chodit do práce a zároveň zkoušet nový počítač, jsem z toho úplně hotovej. Chodím spávat kolem druhé (nyní budou dvě hodiny za deset minut).
Můj oblíbený skladatel složil v roce 1978 album Incantations, které se mi dostalo do sluchátek až nyní. Je docela úžasné. Obzvlášť Part Two obsahuje v druhé polovině pasáž zpívané básně s doprovodem indiánských bubnů a synťáků. Ty verše jsou součástí epické básně The Song of Hiawatha, tedy Písně o Hiawathovi. Je to o indiánech. Napsal Američan pan Longfellow v devatenáctém století. Do češtiny byly přeloženy dvakrát, ale ten lepší překlad od Josefa Václava Sládka nemůžu sehnat. Celé je to ve striktně oktoslabickém verši. Doporučuji. Mysticky totální. Totálně mystické.
Takže jsem měl zase trochu klid od tatínka. On je velký fanda do fotbalu, čímž mě tedy trochu nakazil. Zajímavé je, že z pěti gólů Sparty jsem jich viděl nula, zato ty, co Sparta dostala, jsem viděl oba. Stává se vám někdy, že máte pocit, jako kdybyste přes televizi něco ovlivňovali? Mně ne.
3. listopadu
Nevím, zda sledujete Jirkovu stránku, ale v poslední době tato moje a ta jeho procházejí vzájemným přibližováním. Začal jsem s tím já, když jsem sprostě okopíroval myšlenku citátů, trochu i připravované akce. Nedávno Jirka začal používat CSS styly. Pak jsem po přečtení Jirkova článku "kterak Zuzana řešila rébusy" trapně připravil rébusy svoje. Nyní Jirka zavedl deníček a udělal také jeden rébus, na který zatím nemůžu přijít. Asi není daleko doba, kdy budeme mít společnou úvodní stránku. (:-)
Už to tak bude, že tento text píši na úplně nové klávesnici. Je to znát. Také se to zobrazuje čtyřikrát rychleji. Je to takové pošušňáníčko. Pouštím si Oldfielda z MPtrojek, hraju si k tomu na příčnou flétnu a zažívám totální pohůdku.
Má to jenom jeden háček. Počítače se zrychlují a zlevňují (alespoň relativně), ale mozek mi stagnuje na stále stejné frekvenci.
V pondělí jsem nastoupil na civilku do slánské knihovny. Mám to na 18 měsíců, tak mi držte palce. Zatím jenom razítkuji knížky a upomínky. Nevadí mi to. Bylo i hůř.
Mimo jiné to znamená, že stíhám častěji vybírat mail. Pište mi, prosím.
28. října
Je to léčivka Valeriana Oficinalis neboli Kozlík lékařský, konkrétně jeho kořen. Používá se to jako přípravek na spaní, já to piju proti přemýšlení. Zvláštně voní (dokonce v jistém smyslu nepříjemně) a právě ta vůně kocourovi učarovala. Jde po té vůni, jakoby to byla myšina. Jeden hrnek s odvarem mi málem zvrhnul, když jsem mu potom nasypal kousky kořene na misku, tak to dychtivě sežral. Bál jsem se, aby mu něco nebylo, ale byl v pohodě. Dnes odpoledne jsem mu dal od kozlíku sáček (obsah jsem musel přesypat do skleničky, aby to nevyčuchal). Ale i ten sáček mu stačil a honil jej jako šílenec po celém pokoji. Zkoušel do něj strčit nos, stále mu to ale ujíždělo. Budu se muset jít podívat, co dělá, ale už toho asi nechal, však je to devět hodin nazpátek. Jo, a mimochodem, je hrozně tlustej.
Dnes máme státní svátek, v němž si připomínáme 71. výročí založení Československa. Takovýhle nebo podobný text jsem psal naposled na nástěnky za komoušů (sestavováním polystyrénových písmen). Inu, Yuhů se stává nástěnkářem. Ale myslím to vážně. Jsem hrdý na naši vlast.
Když jsem před asi měsícem vyklízel půdu, našel jsem na ní prastarou českou vlajku. Má padesát, možná víc let. Vypral jsem jí a před pár minutami jsem ji vyvěsil na náš dům. Málem jsem se přitom zabil, protože je to vysoko a je tma (konkrétně půl třetí v noci).
Včera večer jsem byl na koncertu skupiny Znenadání, která je mimo jiné zajímavá tím, že v ní zpívá náš kamarád Arnošt. Bylo to v Praze ve Mlejně a jel jsem tam s Danou autem. Cestou jsme se honili s autobusem plným vojáků, ale to je jiná příhoda.
V první půlce hrála nějaká tuctová skupina, která byla špatně uváděná a ničím mě nezaujala, snad kromě toho, že byli z Liberce. Po přestávce ale už na pódium nastoupilo devět členů skupiny Znenadání a povím vám, byla to bomba. Je to čistě vokální těleso, repertoár mají z celé zeměkoule, většinou spirituály. Přidávali třikrát, měli na víc. Prý vydali i cédéčko, které prodávají za tolik, co kdo dá. Když si vezmete dvě, je to ještě levnější.
Po koncertu nás Arnošt pozval na pivo. Bylo nás tam ze Slaného šestnáct. Že pivo nepiji, dal jsem si džus.
Víte, jak Dana vypíná brzdová světla?
No přece odpojením baterie!
Fakt.
26. října
V pondělí jsem šel do kina a pršelo. Cestou jsem se zakecal s Fořtem, takže jsem zmoknul opravdu notně. Vevnitř jsem si dával bundu do šatny. Pani šatnářka inkasovala dvě koruny, na bundu mi připnula lísteček a druhou polovičku lístečku mi dala. Připnul jsem si ji špendlíkem na kalhoty.
Na ten film jsem se asi nějak těšil, protože jsem se dost rychle hrnul do sálu. Ve dveřích jsem zapřemýšlel, jaktože mám v ruce nějakou mokrou věc. Tak jsem se s bundou vrátil do šatny. Tam se pani šatnářka divila, proč jí podávám bundu s připnutým lístečkem a že nechci nic platit...
To, že jsem byl letos poprvé v kině, byla náhoda. Potřeboval jsem si vyléčit depku, a tak jsem kamarádům kývnul na otázku, zda jdu na Hvězdné války. Navíc mě ten film docela zajímal, asi že se o něm tolik mluví. Ale teda nic moc. Co se mi snad jediné opravdu líbilo, byla zvířata. Myslím ta divná. Jak se tam vždycky mihla na okraji záběru, to bylo dobré.
Scénárista promarnil každou šanci udělat dobrý efekt. Bylo to celkem o ničem. Vůbec jsem nepochopil, proč ta princezna/královna měla dvojnici, v tom ději to bylo úplně k ničemu. K dobru lze přičíst snad jen to, že hlavní hrdina nakonec umřel a že ten kluk (druhý hlavní hrdina) bude prý nakonec záporák, ale to v tomhle díle už nebylo.
Avšak narozdíl od jiných filmů nelituji, že jsem na tom byl. (To aby mě Lopo nesežral.)
Prostě ji nemůžu najít.
Dneska (úterý) jsem něco dělal s elektrikou (novou zásuvku), když mi najednou přestal hrát kazeťák. Normálně mi hrál a když jsem se vrátil ze záchodu, tak už nehrál. Jal jsem se jej opravovat (když už jsem pracoval s elektrikou, tak to vezmu najednou, že).
Kazeťák jsem rozebral, všechno přezkoušel, ale nic. Ta chyba totiž byla v transformátoru (neboli v napájení). Ale ten transformátor vůbec nešel rozebrat. Ztratil jsem na tom asi půl hodiny. Už jsem byl zoufalý. Nakonec jsem si na to musel posvítit. Zapnul jsem lampičku, ale ani ta nesvítila. V tu chvíli mi došlo, že v transformátoru chyba nebude.
Jak jsem předtím totiž šel na záchod, tak jsem hlavně šel vypnout elektriku, aby mě při manipulaci se zásuvkou nepraštila, na což jsem vzápětí zapomněl. Čili není divu, že kazeťák nehrál. Dokonce ani nebyl rozbitý. Morální poučení si odvoďte sami.
Ruská armáda zahájila frontální útok na Groznyj. Město je vylidněné, pouze čečenská domobrana buduje obranné pozice. Na útěku z Čečenska do Ingušska je dvě stě tisíc civilistů, kteří prchají před ruským bombardováním. Rusové jim ale odřízli cestu. Eduard Ševarnadze prchajícím Čečencům nabídl útočiště v Gruzii. Kreml odmítá vyjednávání. Údajně je celá akce reakcí na teroristické útoky proti ruským městům, ale souvislost Kavkazanů s útoky nikdo neprokázal. Pozorovatelé se shodují, že celá útočná kampaň má sloužit k posílení pozic premiéra a prezidenta před prosincovými volbami.
Příspěvky z dalších měsíců jsou odkazované z archivu měsíců a z hlavní stránky deníčku.
E-mail:
janovsky@gmail.com
Deníček
https://dusan.pc-slany.cz/denik.htm
Yuhůova stránka: https://dusan.pc-slany.cz