Voda 99 -- Ohře

aneb bylo to akční!

Byli jsme na vodě! Ztratil jsem lodní deník, takže musím psát zpaměti. Jinde popisuji vypečené příhody a tamní kytky. Toto je popis cesty.

Napřed fakta

Termín
1. - 8. 7. 1999, to jest od čtvrtka do čtvrtka
Účastníci / lodě
Míša + Vajíčko (loď Utopie) / Králíček (Zelená) / Lopo + Zdenal (hnědá bezejmenná) / Hanička + já (modrá loď Tonda). Od soboty přibyli Ajši s Marvinem, jezdí střídavě na různých lodích, v Zelené se vozí porculán. Měli jsme dvě kytary a akustickou baskytaru.
Start a cíl
Tršnice u Chebu - Perštejn. Jeli jsme Ohři.
Počasí
Měli jsme nádherně, jen od úterka trochu poprchávalo, místy přívalové deště. Vody v řece zpočátku trochu málo, ke konci nadprůměr.
Zaměnitelnost
Nejedná se o vodu, kterou pořádali Dolejšáci (a kde jeli také Tač, Jirka a spol.), přestože jeli stejnou trasu ve stejný čas. Tuto partu v textu nazývám Dolejšáci, přestože to skladbu týmu nevystihuje.

Všeobecné poznatky

Čtvrtek

Slaný - Tršnice - Nebanice

Dopravujeme se do Tršnice. Já stopem (chytil jsem taxíka), Vajíčko s loděmi autem, ostatní vlakem. Ačkoli jsme naplánovali sejít se tam krátce po jedné hodině, vlakouni ze Slaného přijeli až po třetí a sudy jim měly dorazit v sedm. Takže pruda. Čekáme na sudy a zkoušíme lodě. Neumím kormidlovat.

První plavba

Po té, co sudy dorazily, rozhodujeme ještě dnes vyrazit. Řeka je mělká, kroutí se, za večerního světla vytváří romantická zákoutí. Břehy jsou tvořeny písčitými srázy. Lopo se Zdenalem se udělali. Hledáme místo na spaní, Míša nalézá pouze pole s ředkvičkami. Jsou dobré. Do naší lodi (modrý Tonda) trochu teče. Nakonec táboříme před Nebanicemi. Poprvé stavím svůj půjčený stan. Ačkoliv jsme si udělali oheň, brzo uléháme. Za světla svíčky si ve stanu píšu deník -- stan svítí do noci jako lampión.

Kolem půl čtvrté v noci začalo pršet. Hanka se po hodině moknutí pod širákem konečně stěhuje do stanu, Lopo se Zdenalem zatloukají kolíky.

Pátek

Nebanice - Šabina

Po ránu se zjistilo, že na druhém konci té velké louky jsou koně. Klisny s hříbaty. Bylo jich tam asi patnáct. Byli krásní. Mazlili se, strávili jme u nich asi hodinu.

Vypluli jsme před polednem. Často soulodíme, spojeni gumicukem. Před jednou peřejí jsme se hrdinně nerozpojili a navezli jsme krajní loď, totiž Králíčkovu, na kámen. Těsně před ním jsme se chtěli rozpojit, ale zapomněli jsme na gumicuk, takže to dopadlo špatně - loď se udělala.

V Kynšperku mají krásný yezz. Dá se pod něj vlézt. Je horko, koupeme se. Vajíčko ukradl v hospodě půllitr. Míša telefonovala Marvinovi, kde se sejdeme.

Hoď mi jí, bude plavat

Na další cestě vytáhl Králíček láhev vodky Smirnoff a prohlásil, že přípitkem z ní budeme oslavovat každý yezz. Někteří si připili, já jen čuchnul. Na další cestě rostly bolševníky až u řeky. Králíček se rozhodl připít si na hrůzu z bolševníků. Pak měl láhev i Lopo. Králíček řekl "hoď mi jí, bude plavat". Lopo napřed zkusil, zda plave, pustil ji vedle lodi. Neplavala. Sklo neplave. Byla tam hloubka a proud.

Smirnoff off.

Vzápětí kolem nás jela výprava s několika roštěnkami. Králíček měl tedy i po ztrátě vodky znovu pro co žít. Výprava se stavila v bufetu, zatímco Míša s Vajíčkem zůstali podezřele dlouho vzadu. Rozhodli jsme se na ně počkat také v bufetu, kde jsme konverzovali s roštěnkami. Když přijeli Vajíčko s Míšou, tak jsme tam sušili zpěvníky a kytary, protože se udělali. "Ta vrba už něco pamatuje", říkali domorodci.

Toho dne jsme skončili na Šabině, kde nás měli potkat Marvin a Ajši. Stalo se tak. Radost byla velká.

Můj stan byl překřtěn na raketu, protože tak vypadal. Opět jdeme brzo spát. Dlouho píšu deník.

Sobota

Šabina - Sokolov - Loket

Dopoledne sjíždíme yezz u Šabiny, Vajíčko jej také splavává. Jedeme kolem Sokolova. Řeka tu teče moc krásně, koryto je rovné, úzké, hluboké a má spád. Pod mostem stavíme, abychom zašli do hospody. Zjišťuji, že jsem ztratil deník. Je mi to moc líto.

Hospoda moji lítost mírně rozehnala. Byli jsme U Švejka. Opravdu doporučuji. Mají tam lidové ceny a půvabnou servírku. Hoši dali šipky, myslím, že vyhrál Lopo.

Kolem Královského poříčí míříme k Lokti. Koníme yezz, potkáváme krásného psa. K večeru se za kopcem vynořuje hrad Loket. Obeplouváme město, snášíme yezz, další koníčkujeme. Zelená najela před mostem na kámen (byl jsem zrovna na háčku). Kemp je nechutně narvanej. Za tmy jsme našli tábořiště na ostrově. Hraji u ohně pro nějaké kamarády, co už tam byli. Spíme v lese.

Neděle

Loket - Loket - Loket

Vstali jsme pozdě a rozhodli jsme se udělat si odpočinkový den. Když jsem vylézal ze stanu, všimla si Míša, že přitom vypadám jako želva. Dlouho jsme si ve slunném dni povídali na lesní loučce u řeky, pak jsme přebrodili a vyrazili na Loket. Je to krásné městečko i hrad, maličké, půvabné. Dali jsme zmrzlinu. Na hrad jsme dorazili pozdě, takže už zavírali. Zdenal vyjednal, že nás alespoň pustili na nádvoří. Nevíme přesně, jak to udělal, ale prý tu průvodkyni zval na večeři. Hrad je zajímavý, postavený na skále, povětšinou gotický, ale s románským jádrem a renesančními úpravami; na nádvoří rostla máta.

Francouzská specialita

Majíce hlad nenašli jsme dobrou hospodu, takže jsme nakonec zašli do dost drahé restaurace Goethův dům. Docházelo jim jídlo, ale hlavně tam zajímavě dělají oblohu. Míša v ní měla salát, jehož jedna půlka byla shnilá, zato na druhé byl krásný plž. Inu, francouzské speciality.

Tak jsme pak šli přes ulici naproti, do takové malé krásné hospůdky, kde měli dobrou fazolovou polívku. Na stěnách staré obrazy, střevíčky, krb, no paráda.

První setkání

Na oné uličce nás poprvé potkali Dolejšáci a spol. Ahoj, ahoj, tak my zas jdeme, čau. Akorát Zuzka mi řekla, že jsem tlustej.

Pondělí

Loket - Karlovy Vary - Hubertus

Zatímco jsme si balili, předjeli nás Dolejšáci. Vydáváme se za nimi. Řeka je zde krásná, proplouváme mezi vysokými kopci. U Svatošek Vajíčko zastavil na pivo, čímž ostatní naštval, protože se napřed neporadil. Rozebírali jsme to pak hádajíce se asi hodinu, vlastně až k dalšímu yezzu. Ten se jel, skoro skákal. Že bylo horko, dali jsme koupando, dalo se tam dobře skákat. Mám hroznou žízeň a asi úpal.

Vary

Další yezz ve Varech se taky jel, pod ním stavíme a jdeme do města. Opět potkáváme Dolejšáky, kteří už ve městě byli. Ve Varech jsme navštívili samoobsluhu (to byla klika, protože byl svátek) a bazén Termál. Krásně teplá voda, umyli jsme se. Hospodu vynecháváme, protože je pozdě. Jdu pro vodu k prameni, je horká.

Zpívání před bouřkou

Je po sedmé a musíme ještě dorazit na Hubertus. Řeka tu hezky teče. Doplouváme za tmy, kemp je naštěstí docela volný. Jdeme si zazpívat k té druhé partě s Tačem, Jirkou, Jakubem, Zuzkou a s Danou. Ale byla tam i Majda, Kolí, Lída a Hanka, které také krásně zpívají. S Míšou a Haničkou to podle mne byla nejvyšší možná koncentrace dobrých zpěvaček.

V jednu to balíme, ozývají se hromy, snad se nám to vyhne. Preventivně stavím raketu. Sotva jsem ji dostavěl, začalo pršet. Po chvíli to byla báječná smršť a přívaly vody.

Úterý

Hubertus - Dubina

Dolejšáci si dali volný den, tak jim snad ujedeme. Balíme si velmi dlouho, protože je všechno mokré a sluníčko moc nesvítí. Sjíždíme Hubertus (bomba zážitek), a vydáváme se na cestu -- už jsou tři hodiny. Za jízdy dostáváme hlad a žízeň -- stavíme v hospodě na Dubině. Je to tady vyjedené, ale něco mají. Nabíráme vodu, protože ta z Varů je slaná. Navíc začíná pršet, čekáme, zda přestane.

Nepřestalo. Navíc jsme dostali nabídku, že za dvě pětky se dá přespat na sále. Takže jo. Hrály se karty, Míša masírovala, Králíček s Vajíčkem pili pivo, zpívali a hráli v lokále. Králíček pak balil nějakou devatenáctiletou roštěnku, hrál jí na kytaru, načež přišel její manžel a řekl, že se mu to nelíbí. Ukázalo se, že roštěnce je dvacet šest, a Králíček se hrozně smál, když mi to vyprávěl.

Středa

Dubina - Pernštejn

Měli jsme ujet ještě moc kiláků, přesto jsme moc nespěchali. Králíček se Zdenalem si dokonce zahráli šachy s kartami. Při balení nás opět předjeli Dolejšáci.

V řece bylo hodně vody, teklo to a pádlovali jsme. Nezastavujeme nikde. Projeli jsme Kyselkou, začaly krásné scenérie Doupovských hor. Místy je to velmi vzrušující, voda tu v peřejích teče rychle. Ohře je krásná řeka, protože teče. Hanka má ve vlasech krásné modré pírko. Na jednom mostě stojí kamarád Libůrek. Telefonuje a zdraví nás. Všichni kromě mě se diví, kde se tu vzal. Ani já to nevím, ale nedivím se.

O frekvenci cvakání

Na jednom docela nevinném místě se Marvin s Ajši překlopili na strašné hloubce. Namočila se kytara (docela nechutně) a u břehu bylo hrozné bahno. Půjčili jsme jim suché věci (neměli sudy). Pak přišel yezz, který se jezdil do zatáčky. No a tam se Marvin s Ajši udělali podruhé. Opět si něco půjčili, ale už to byla bída. Opět nás předjíždějí Dolejšáci. Za Stráží projíždíme kolem jejich tábora. Fouká studený protivítr, přicházejí mraky. Králíček dělá s počasím, co může, přesto je nám veliká zima, obzvlášť Ajši se celá klepe. Váháme, zda dojet do Perštejna, nebo někde zajít na čaj. Nakonec jedeme až do cíle na jeden zátah. Řeka je tu naprosto nádherná -- peřeje, stupně, vlny, žádné mělčiny. Je to velmi akční. Najednou se před námi vynořil most -- jsme v Pernštejně.

Pernštejn

Jdeme do hospody. Mají jich tu víc, a tak jednu opouštíme po té, co nám pani nedovolila srazit stoly. Ve druhé (U Tloušťů) je dráž, ale alespoň tam ještě vaří jídlo. Mají tam i šipky a dobrý svařák.

Za tmy hledáme místo na stany. Už to vypadá beznadějně, když se našlo místo uprostřed vesnice pod transformátorem. Prší. Za noci pod lampou stavíme stany. Dlouho do noci si povídáme.

Čtvrtek

Pernštejn - Slaný

Po ránu přemýšlíme, jak dostat lodě na nádraží a kdo u nich počká. Ale přijíždějí Dolejšáci, kteří zde také končí, a prý nám to vezmou i se sudy avií. Balíme, loučíme se se řekou, odjíždíme vlakem. Já jenom do Chomutova, odtud s hodonínskou Janou stopem. V Lounech potkáváme Jakuba s Helenou, kteří také jeli stopem. Chvíli po našem příchodu odjíždějí. My chvíli po nich, vzal nás nějaký Holanďan.

Doma není řeka

Po příchodu domů jsem váhal mezi postelí a vanou, nakonec jsem musel spravovat záchod. Tak to vyhrála vana, pak postel. V deset jsem vstal, nyní je půlnoc. Típnu počítač a půjdu spát. Ne do rakety, do postele. Vzpomínám na řeku. Byla krásná, byla príma. Občas tichá, občas divoká. Někdy únavná, někdy špinavá k zblití. Ale krásná.

Pokračování příště

Ještě chci napsat o kytkách a o kamenech a některé zvláště vypečené příhody. Cestou jsem napsal sbírku básní Kachní pírko. Hanička taky fotila, tak to snad někdy vyvolá a já oskenuji. Napsáno 8. 7. 1999.


Yuhů! janovsky@gmail.com
Hlavní stránka: https://dusan.pc-slany.cz
Další moje weby: Jak psát web, O práci, Kréta, Tunisko, Bulharsko, Turecko