Plechový muž 1999

z mého pohledu. Byl to takový triatlon.

Lidi mně řikali, že jsem blázen, když jdu na Plecháče. Ale já vim, že jsem blázen, a tak jsem na něj šel bez obav. Jel jsem získat poslední místo. A jak to dopadlo?

Cesta na Žerotín

Jel jsem na kole. Na křižovatce u Hořešovic jsem zjistil, že mám špatnou mapu a že ta silnice, co jsem na ní chtěl odbočit, tam prostě není. Zatímco jsem přemýšlel, všiml si mě v autě kolemjedoucí Tač a zastavil mi. Rozebral mi kolo a odvezl mě na start. Ještě před startem jsem si kolo složil.

Plavání

Hrůza. Skoro 400 metrů.

Hned po startu jsem si vyhlédl poslední pozici a pečlivě si ji hájil. Máca sice občas vypadal, že by mě o ni chtěl připravit, ale neměl šanci. Třikrát jsem potkal závodníka, který byl ale v jiném kole. Překvapilo mě, že se mi na znak plavalo lépe a rychleji než prsa, ale zase jsem při tom bloudil nedrže směr, tak jsem raději plaval normálně. Hlavně jsem se chtěl nevyflusat. Aby nebylo vidět, že už nemůžu, mával jsem na diváky a smál jsem se. Z vody jsem vylezl úplně vyřízenej.

Jízda kolmo a zpátky

Kola jsem se bál, bylo to 26 kilometrů a ani kousek rovinky. Takže děs.

Jsa mokrý udělal jsem dobře, že jsem se oblékl, foukalo a byla zima. Jel jsem na kole do Pozdně a zpátky. Na kole jezdit neumim, takže jsem se nebál, že bych mohl přijít o poslední místo. Cestou jsem potkával závodníky, co už jeli zpátky. V Pozdni jsem se otočil a spadl mi řetěz. Ve stoupáních jsem chcípal. Důležité bylo, když jsem se rozhodl, že o poslední místo opravdu nepřijdu, takže proč se honit. Opravdu jsem se nehonil. V Zichovci mají dobrý černý rybíz. Jo a v Bilichově mají dobrou vodu, super koupaliště a divné holky. Jsa oblečený jsem se zpotil. Jak jsem dojel k žerotínskému rybníku, byl jsem vpravdě šťastný, že už mám kolo za sebou.

Mohu-li cyklistickou část hodnotit s nadhledem, vlastně jsem uspěl, neboť mě vůbec nikdo nepředjel, jenom dvě auta, ale to se nepočítá.

Běh po fáborcích

Běžely se asi čtyři kiláky lesem, což se dalo.

Byl jsem rád, že mám najednou pevnou půdu pod nohama. Maty mi dal za úkol sbírat fáborky, když už jsem ten poslední. Slíbil mi za to odečíst minutu. Jenomže ty fáborky byly všechny přivázané a já jsem jich sebral 34. Někdy dám Matymu sebrat 34 zauzlovaných fáborků a tři připřipínáčkované cedule za minutu -- myslím, že se nechytne. Cestou zpátky jsem Matyho potkal, sbíral mi naproti. Ten konec běžel se mnou. Vůbec mi nestačil a v pohodě jsem mu utekl. To se ale nepočítá, takže jsem stejně byl bezkonkurenčně poslední. Čas 2:12:04. Zamrzelo mě, že už v cíli nikdo nebyl a vítězové byli vyhlášení beze mě. No nic.

A domů

Tač řekl, že mě vezme, jenže řídila Potápka. Řídila myslím prvně, vypadalo to tak. Cestou jsme zjistili, že máme zespoda na podvozku živého holuba, jehož jsem vyndal. Byl tam skřípnutý za krk. Ještě žil, ale už ne moc. Vzal si ho od nás nějaký vesničan s traktorem. Potápka taky zkoušela startovat do kopce, byla to zábava, ale ne pro mě, protože řídit neumim a startování nerozumim. Ze Třebíze už jsme dojeli v pohodě, protože řídil Tač.

Sponzoři

Letošní ročník sponzorovaly tyto laskavé firmy (píšu zpaměti):

Moira, oblečení pro sportovce

Žaket, geografické vydavatelství

Ekofrukt Slaný (dělají twiggy tyčinky)

Kulich, prodej a servis kol

Stálo to za to?

Asi ne. Protože jsem úplně mrtvej. A co teprve zítra! Chcípnu kontumačně.

Kolo mohlo být kratší, to tedy mohlo. A mohlo to být ve Slaném, on ten rybník zase tak špinavý není. Ale jinak fajn. Díky, Majdo.

Výsledky najdete na Jirkově stránce.

Ale mám z toho docela dobrý pocit. Takový styl "start - cíl" se totiž jen tak nevidí.

 

Stránka akcí


Yuhů! janovsky@gmail.com
Hlavní stránka: https://dusan.pc-slany.cz
Další moje weby: Jak psát web, O práci, Kréta, Tunisko, Bulharsko, Turecko