Kapitola 7: Chvíli o myších - Past živochytka - O sýru a kouscích rohlíku - Ajši bude mít kocourka - Nástup lennosti
Jak známo, myši se do mého pokoje dostaly za vlády kocoura Číra Laurondibua, když tento ulovil na zahradě praotce myšáka Diplapa Laugardibua a donesl jej po třešni v tlamě, by se mi pochlubil. Já jsem úlovek patřičně neocenil a proto byl Diplap demonstrativně vypuštěn, načež utekl za skříň.
Diplap žil v pokoji sám, prohryzav se všade vegetil pod skříněmi, a když se Číro proměnil v draka a odlétl na ostrovy, odešla i naděje, že by myšák mohl být uloven.
Na jaře 98 se k Diplapovi odkudsi přistěhovala nejméně jedna dívka-myš a založili spolu chov. Právě na základě této skutečnosti jsem se rozhodl pořídit si kočičku, která by myší populaci kladla limity. Sám jsem ale v té věci podnikal lovy. Měl jsem překvapivý úspěch, když jsem během podzimu lapil a vynesl na zahradu (nebudu je přece vraždit) 9 myší, mezi nimi patrně i praotce Diplapa. Pak do toho přišel Ajči a taky jich pár zlikvidoval. Nejméně jedna myš (jménem Diplap, jak jinak, ale samička) však v pokoji zůstala, disponujíc rozvětvenou sítí myších děr s odbočkou na půdu měla o úkryty postaráno.
Ten, kdo nezná můj pokoj, by si mohl položit otázku, co myši v mém pokoji žerou. Ale je to jednoduché. Okolo mě se vyskytuje spousta jídla, chleba, sýrů, cukru, ale i čokolády nebo mrkve. Myšky něco napřed ochutnají a pokud jim to zachutná, odhryzají si kousek, co unesou, a odvlečou jej někam pod skříň, kde už jenom chroupají. Obzvláště veselé jsou třeba větší krajíce chleba, které jsou dost lehké na to, aby je myš unesla, ale příliš rozměrné, než aby se daly provléknout skulinou za skříň. Takovou věc je třeba hodiny a dny okusovat, a cukat s nimi, než se pod skříň dostanou.
Báječná
pastička má konstrukci z drátu a ve dni dvířka, kterými se dá dovnitř strčit
nějaká dobrota, nebo zevnitř vyndat kořist. Seshora má jemná drátěnka úzký otvor
otočený dovnitř, takže se dá vlézt vně, ven však jen obtížně, lépe řečeno nejde
to. (Alespoň jsem si to myslel, ale o tom později.)
Tuhle past koupil táta a dal ji do spíže, neboť tam letos někdy v lednu byla myš. Ožírala všelicos, ale past ignorovala. Jednou jsem tuhle myšku vypátral a chytil za ocásek. Byl se mnou přitom Ajči, myšku hned přebral a začal si jí nosit a hrát si s ní. Myška utekla, byla chycena atd., ale nakonec se jí podařilo prchnout u mě v pokoji. Takže od té doby tam byly zase nejméně dvě, možná páreček.
Jednou jsem dostal na dojedení nějaké dorty a zákusky, ale byl tam jeden plný nějakého růžového alkoholového másla. Nechtěl jsem to vyhazovat a tak jsem to dal do pokoje na stůl pro myši. Myškám to zachutnalo, ale nedokázaly to odnést. Tak jsem to dal do té pastičky. A hned druhý den se myš chytla! Byla tam asi dlouho, protože tam stačila udělat hodně hovínek. Chtěl jsem si ji přendat do láhve na okurky, abych ji mohl chovat, ale při tom přendávání mi utekla, takže nic.
Od té doby jsem pastičku plnil lecčím voňavým, ale myš už se nechytla. Prostě si myši mezi sebou řekly, jak je nebezpečné chodit do pastí, a už tam nechodily.
Nedávno jsem pojídal balkánský sýr (Rovenský) a myš jej objevila a ožrala. Odříznul jsem okousané okraje a dal je do pastičky. Druhý den koukám -- past je prázdná. Nejen, že tam není myš, ale není tam ani sýr. To znamená, že se myška do pasti umí dostat a umí i vylézt.
Tak jsem dovnitř dal dva kousky rohlíku, pastičku jsem si dal k posteli a druhý den mě zbudilo škrábání drápků o drát. Naklonil jsem se, abych viděl, a viděl jsem myš, která se opatrně spouštěla horním otvorem, ukousla kousek rohlíku a zase vylezla. Dovnitř se pouštěla jen tak málo, aby mohla vylézt. Náhodou jsem byl zrovna volán k obědu, tak jsem vylezl (myš utekla) a našel jsem na chodbě spát Ajčiho v koši s prádlem. Povídám mu, že v pokoji byla myš, ať ji jde chytit.
Napřed dělal, že se magicky soustředí a nesmí být rušen, takže jej nějaké myši vůbec nezajímají. Tak jsem ho tvrdě vzal, donesl k pastičce a strčil mu čumák k pasti.
Myší pach kočku okamžitě praštil přes nos. Náhle se vyplavily hormony, stouplo vzrušení, ocas dostal autonomii. Bubnujíc ocasem o okraj postele začala kočička skákat kolem pastičky. Napřed jsem nechápal, proč to dělá. Potom jsem dekódoval nějaké zmatené mňouknutí a pochopil jsem, že dva kouky rohlíku uvnitř pasti jsou pokládány za myši.
Znuděně jsem odešel na oběd. Když jsem se vrátil, tančil kocour stále ještě kolem pasti, která už byla v úplně jiné části pokoje. Strkal dovnitř packu a pak měl problémy ji vytáhnout. Pak že je to past na myši!
Musel jsem pastičku otevřít a rohlíky vyndat, aby se Ajči přesvědčil, že to opravdu nejsou myši. Vyvedl jsem ho tím z iluze, ale kolem pasti se točil dál, protože tam ten myší pach prostě cítil.
Už je to tak. Bude to prý úplně nové kotě, černo-bílé, oči barvy neznámé, čtyři nohy, dvě uši a tak. Máme z toho všichni ohromnou radost, zejména pak Ajši. Jen Ajčimu je to jedno, protože toho kocourka pravděpodobně nikdy neuvidí, neboť bude bydlet na druhé straně Hájů. (A Háje, to je z kočičího pohledu velmi temný les; jediná naše kočka, která se tak daleko odvážila, byl Máča, týden před tím, než se ztratil.)
Děkujeme Ajšiným rodičům a předkům, že se uvolili snášet nové kotě. Děkujeme všem svatým, kteří pro to orodovali. Děkujeme všem, kteří se u pana Ajši nebo paní Ajši přimluvili za nového kocourka. Chválíme Ajši za rozhodnutí starat se o maličkaté kočičí zvířátko. Blahopřejné maily při příležitosti čerstvé kočky můžete posílat na aija@post.cz , kterážto adresa (narozdíl od jiných) funguje a je vybírána.
Jak Ajči roste, projevuje se u něj naprosto normální vlastnost koček, která už nejsou koťata -- lenost. Zejména je to patrné ve chvílích, kdy by Ajči měl podle svých koťátkovských zásad něco udělat. Chce se mu, ale tělíčko nechce. Zejména pak nožičky jsou cháska nevycválaná, kolikrát pozoruji ležícího Ajčiho, jak se chce někam přemístit, ale nohy zahrabou nasucho ve vzduchu. Mozek vzápětí zpracovává obtížný rozhodovací program, zda se to vstávání opravdu vyplatí. Pokud jde třeba o jídlo, má parametry priority nastavené správně vysoko (přestože trochu níž než jiné kočky). Ale třeba taková kulička žžž nebo studium magie jsou věci, pro které se už vyplatí zůstat ležet. A to se to bude časem ještě zhoršovat! Kam ten svět spěje?
Napište mi. © Yuhů! https://dusan.pc-slany.cz , Hlavní stránka