Kapitola 6: Stůněme - Slovní fotbal - Trpké radostné poznání - Devastace teritoria
Tak si Ajči prodělal první dvě choroby. Jedna se projevila tím, že jeden večer kulhal a nemohl našlápnout na pravou přední nohu. Prý tam měl trn, nevím. V této souvislosti jsem si vzpomněl na jednoho našeho dávného kocoura Sluníčka, kterému musel veterinář nohu uříznout, protože blbec kocour utekl na týden s nohou v sádře a ona mu uhnila. Tak pak měl nohy právě tři, což může vypadat jako hrozný handicap, ale on s tím žil celkem spokojeně. Dokonce úspěšně kopuloval, což vím jistě, protože jsem ho při tom pozoroval a měl jsem z toho (jsa mladý) mohutný zážitek. Ajči ještě asi nekopuluje a nohy má zřejmě právě čtyři.
Druhá nemoc byla asi horší, protože trvala déle. Možná byl kocourek nastydlý, jisté ale je, že ležel dva dny v kuse pod peřinou a spal. Pokoušel jsem se ho po jednom dni vylákat na virtuální myšičku, takže vstal, ale hned to vzdal a šel zase spát, čili bylo to opravdu vážné. Teď už je zdravý a já jsem rád.
Máme novou hru. Hrajeme ji v kočičštině, protože Ajčimu dělá čeština i angličtina ještě značné problémy. Ale v kočičštině je slovní fotbal trivialita, protože kočičí slova se skládají z celkem malého počtu slabik. Takže to pak zní nějak takhle ouroauruáá -- uruáaíundrk --íundrkauroóe -- auroóernndréik --rnndréikdraan -- draanatd -- atd.
Šel takhle jednou kolem táta a ptal se, o čem si povídáme. Co mu na to mám říci? O čem si povídáte vy, když hrajete slovní fotbal?
Tuto pasáž je třeba číst velmi bystře, protože je zdatně logická a obtížná na pochopení:
Zvířátko má primárně zvířecí rozum. Ten přepokládá, že vyrůstá v prostředí a v okolí svých rodičů. Je znám populární případ, kdy kachna považovala za svého rodiče fotbalový míč, protože jej od mala měla v hnízdě nemajíc rodičů.
Ajči není kachna a je rozhodně chytřejší než leckterý pták (mimochodem, neznám tupější zvíře než kachnu), a tak mě značně překvapil, když se mě zeptal, zda z něj vyroste něco-jako-Yuhů, čili člověk. Vážně ho to trápilo, protože si pamatuje i na mámu kočku a vidí evidentní rozdíl mezi lidmi, kočkami a němými bytostmi. Takže když vyrůstá vedle Yuhůa, je divné, že z něj asi nebude Yuhů.
Dokonce se ukázalo, že správně předpokládal, že má-li se stát člověkem, napřed se stane dítětem (konkrétně Ondrou, to je můj synovec). To ho trápilo, protože děti má rád jen o trochu víc než psy, které nenávidí. Představa, že bude Ondrou, jej skličovala.
Na druhou stranu Ajči má některé důvody, proč se chce stát Yuhůem. Základní výhoda lidí spočívá podle něj v tom, že svedou otevřít ledničku, konzervu, textový soubor nebo okno od domu, což Ajči zatím nedokáže. Velmi jej rozčarovalo moje sdělení, že to patrně nedokáže nikdy. Zároveň jsem se mu snažil vysvětlit, že otevření ledničky a konzervy je sice nutnou, nikoli však dostačující podmínkou pro nakrmení se, že konzervu je třeba napřed koupit, ale vůbec mě nepochopil. Nevzal ani můj argument, že ačkoliv lidé umějí otevřít okno, nemohou jím procházet. On totiž už několikrát viděl mě nebo tátu oknem projít. (Proč má zrovna dnes táta zlomenou nohu, Ajčiho nezajímá.) Uchlácholil jsem jej slibem, že ho naučím otevírat texťáky.
Celkově přijal Ajči poznání, že nebude člověkem, s úlevou a radostí. Je rád, že se nemusí mýt vodou, že proleze leckterou trubkou a že může jíst ryby a myši syrové. Na lidech se mu nelíbí, že se pohybují příliš hlučně (to si vykládá jejich malýma ušima) a nemohou se efektivně plížit. A blbnou, vymýšlejí si a mluví nesrozumitelně.
Na závěr dodejme, že Ajči po přečtení tento text označil za subjektivní a zavádějící, což znamená, že jej nepochopil. Také to může znamenat, že se mu nelíbil program, ve kterém se to otevřelo (Explorer), protože tam nebyl lovný kurzor.
"Lidé jsou bezohlední vůči svému životnímu prostředí. Ničí planetu a neuvědomují si, že planeta nakonec zničí je samotné." Takhle nějak začínal Ajčiho projev poté, co po nemoci přišel do našeho (čti mého) pokoje. Během oněch dvou dnů Ajčiho spánku v obýváku jsem totiž vynesl kytky na balkón a u sebe v pokoji trochu uklízel. Nebyl to malý grunt. Máme tři kila odpadků, bednu starého papíru, jedenáct znovu nalezených kusů příborů, několik desítek mincí, mnoho špinavého oblečení, sáček plesnivého chleba, nějaké kazety a diskety, dvě kila rašeliny, šest dalších květináčů, hodně žlutých a fialových magů, jekoráky a připínáčky nepočítaje. A to vše, Ajči, tady ode dneška není!
Dávno jsem neviděl naštvanější kočku. Byl vážně znechucen: "Co to jako je, tohle životní prostředí?", pokračoval v ekologickém projevu. "Vůbec, Yuhů, neudržuješ věci v jejich přirozenosti, ale snažíš se jim vnutit násilnou formu. Co má paměť sahá, byl zde vždy krásný nepořádek. Co kam upadlo, tam to zůstalo. Kde jsou dnes myší rejdiště v hromadách krabic od pomerančového džusu? A kde je palmový háj? Co dělá palmový háj na chodící střeše u třešně? Měl bys, Yuhů, vědět, co Ajči ví, totiž že rostliny necestují. Či snad upíráš palmovému háji a lovným fíkusům právo býti rostlinami? Zavřeš snad zítra Ajčimu nohy do ledničky, abys mu upřel právo býti živočichem?"
Koťátko se odmlčelo, smutně se rozhlédlo a po chvíli pokračovalo v truchlení: "Kde jen jsou měkké látky, kterými byla vystlána podlaha? Ponožky a mikiny se proplétaly s novinami. Co jen lovného hmyzu se s jarem vyrojilo v novinách! Ani noviny tady Yuhů nenechal, kde je jeho úcta? Vždyť mnohé z těch novin byly staré, prastaré, vyšly v dobách, kdy Ajči ještě ani nebyl v bříšku mámy-kočky, leč jako lehký vánek bloudil v bezsvětí.
A kde jsou pavučiny tučných pavouků? Čím se Yuhů nakrmí, když všechny tučné pavouky vyhubí? Předvěká moudrost praví, že se můžeš živit pavouky, ale nikdy nesmíš sníst všechny najednou, sic se nerozmnoží a zmizí. Chtěl snad Yuhů, aby pavouci zmizeli? Nechce stejně tak vypudit i myši? Vpravdě snad jen Yuhůova neschopnost přiblížit se myším dírám a polapit do úst myš brání Yuhůovi, aby myši vyhubil. To, co v těchto dnech, kdy jsem byl nemocný, Yuhů udělal, to všechno nasvědčuje tomu, že Yuhů nechce ani myši. A kdy Yuhů Laugardagur vypudí z našeho pelíšku kocourka Ajčiho? Vezme-li mi všechny hračky a vzpomínky, podaří se mu to snadno."
Hodil jsem Ajčimu kuličku žžž, aby se obveselil. Ale hned jsem pochopil, že má vlastně pravdu. Kulička žžž se zastavila na podlaze nemajíc se za co schovat, odhalena našim pohledům nebyla vábnou kořistí. Kocourek od ní odvrátil zrak a znechuceně odešel balkónem.
Napište mi. © Yuhů! https://dusan.pc-slany.cz , Hlavní stránka