Kapitola 5: Výbuch v cukřence - Mouchy - Psi - Ocas - Ajši umřel kocourek - Lízání - Teorie vampyrismu
Jednou ráno jsem šel spát kolem osmé (v noci jsem psal nějaká pravidla) a kocoura jsem měl pod peřinou. Usnul jsem asi na hodinu a vzbudilo mě šlápnutí do oka, kočičí skok, chrastění cukřenky a obrovský rachot. Okamžitě mi došlo, že Ajči přistihnul v cukřence myš a vydal se do útoku. Naneštěstí mám cukřenku obestavěnou různými hrnky a pixličkami s čajem. Takže jak zvíře letělo k cukřence, všechny hrnky a pixličky vzalo s sebou. Navíc po jeho dopadu se cukřenka vymrštila do vzduchu (je kouzelná), udělala oblouček a rozsypala se po pokoji. Myška se pravděpodobně stačila včas katapultovat, protože, ačkoliv ji poté Ajči usilovně hledal, nic nenašel.
Protřel jsem si oči a pohlédl na tu spoušť. K mému překvapení se žádný z hrnků spadlých na podlahu nerozbil, horší to bylo s tím cukrem. Pomalu jsem si ho sklepával z peřiny a říkal jsem si hm, budu muset zametat. Kocour zatím rozvíjel teorie o tom, jak byl bystrý a pohotový a kam se ta mrcha myš (ram ramvrndouaffsf) mohla schovat (ram ouroa). Když to opakoval potřetí, tak jsem mu řekl, ať je zticha a příště chytá úspěšněji. Naštval se a odešel ven, kde byl krásný den, a já jsem pokračoval ve spaní.
Moje kočička vyrostla a vydává se na cesty. Prozkoumala zahradu, to už je tak dávno! Teď chodí i do tratě pozorovat vlakodlaky. Někdy se vozí po ulicích u mě na zádech. Nesmí ale kolem jet auto nebo pes, to pak Ajči seskakuje a prchá.
Potkává cizí kočky a k mému překvapení si s nimi hraje! Táta dokonce tvrdí, že už i chodí za kočkama, ale je mu teprve sedm měsíců. To snad ani nemůže být pohlavně dospělý. Když jsem se ho na to ptal, tak chytře dopověděl dotazem, zda jsem já pohlavně dospělý. Odpověděl jsem, že ano, a on na to, jak prý se to tedy projevuje? Inu, zkuste něco zajímavého vytáhnout z intelektuála...
Jak postupuje jaro, objevil se nový fenomén, který Ajčiho nesmírně zajímá. Ještě neví, že mouchy jsou běžné a že se dost špatně chytají. A tak kdykoliv kolem letí moucha, kocour zapomene, co právě dělal, a vydává se za mouchou. Někdy si ji splete se včelou nebo vosou. Už asi poznal, jaký je to rozdíl, protože se mi zdá, že od včel raději mizí.
Psů se bojí. Ještě neví, že jsou zbabělí a neškodní. Největší paniku zažívá, když jde okolo našeho domu Robinovic Batr. To je kolie, velké zvíře, ale je úplně blbej. Možná kocourek cítí onu auru blbosti, tak se bojí. A prchá velmi.
Jiných psů se bojí také, ale méně. Předevčírem jej po ulici honil nějaký pitomý čokl, co bydlí v ulici s jeřabinami a náhodou ho někdo pustil. Tak tedy honil Ajčiho, který se na útěku snažil prolézt skulinou pod vraty. Dělá to tak normálně, jenže teď to musel stihnout moc rychle a navíc také od posledka trochu vyrostl, takže to nestihnul. Následovalo střetnutí se psem. Odlétlo pár chlupů a pes ustoupil. Kočička měla naježený ocas a pochlubila se mi nějakým nesrozumitelným mňouknutím.
Přesto se Ajči psů velmi bojí.
O kočičím ocasu by se dala napsat celá kniha. Kdo trochu zná kočky, pozná podle ocasu půl kočičí nálady (druhá polovina se dá poznat podle uší). A Ajči umí s ocasem zacházet zcela přirozeně.
Tak třeba už zmíněné naježení, které se objevuje ve chvílích, kdy je kočka v ohrožení, ale je odhodlána se bránit. Ocas se při tom nafoukne do ohromné tloušťky a vymrští se vzhůru. Když potom kocoura vidím, všimnu si v první řadě onoho ocasu, protože je větší než zbytek kočky.
Nebo nedávno se v pokoji dostal k myší díře. Asi tam zrovna byla blízko myš, protože Ajči začal s ocasem naprosto automaticky bubnovat o skříň. Pochopitelně zcela mimovědomě. Bum, bum, lovím myš, bum, bum, číhám, bum a jsem naprosto potichu, bum, bum, je to ohromě, bum, vzrušující.
Když se s Ajčim někdy pere moje ruka, tak se jí daří kocoura naštvat zejména tehdy, chytí-li ho za ocas. Kočka začne naříkat a hrozně se navzteká. Přitom je to ale pro ruku naprosto nevýhodná pozice a většinou to hrozně odnese pokousáním. Myslím si, že při boji má vrtící se ocas přilákat protivníkovu pozornost, donutit jej k útoku, a tak jej vystavit do nevýhodné situace.
Všichni asi znáte onen obrázek, jak kočka chytá svůj vlastní ocas. Že? Taková autoerotika. Skoro.
Ajši je moje (a Marvinova, to spíš) kamarádka. Podle ní jsem Ajčiho pojmenoval. A ta měla kocourka. Černého, asi, myslím, no. A ten jí umřel. Upřímnou soustrast!
Ajši chce novou kočičku, ale prý se jí to bude doma špatně prosazovat. Tak se tedy přimlouváme. Pokud někdo znáte paní nebo pana Ajši (a máte na ně vliv), tak se u nich přimluvte, ať mají novou kočku.
Že se mnou Ajči spí pod peřinou, to už asi víte. Teď k tomu přidal další úchylku: líže mi krk. Takže já prostě spim, pohoda, a najednou smirk smirk, něco mi líže bradu. Samozřejmě mě to probudí, ale většinou si řikám, že to tu kočičku přejde. Někdy to opravdu po chvíli přejde, ale jsou situace, kdy se to té kočce nějak zalíbí, takže ne a ne přestat. Navíc, nevim, zda jste někdy pozorovali kočku, když se líže / myje. Čas od času totiž narazí na nějaký hrbol a pokusí se ho vykousnout. To samé dělá se mnou, a že nám na krku také pár hrbolů (ohryzek třeba) zakousne se do mě. Ono to občas bolí. Někdy potom kocourek startuje a odlétá, ale většinou jsem v tom polospánku příliš líný, než abych zahazoval zvířata.
Právě mě napadlo nové vysvětlení. Je překvapivé, ale systémové: Ajči je upír!
Právě nakousnutá myšlenka stojí za rozvedení. Mám-li se ale zabývat problémem, zda je Ajči upír, musím napřed deklarovat atributy upíra. Znalci mi prominou, ale mám za to, že upíři:
Pokusím-li se tyto atributy vztáhnout na Ajčiho, s překvapením zjišťuji, že jsem na stopě. Vždyť:
Samozřejmě je možné, že je to všechno blbost a podobnost čistě náhodná. Dost nerad bych si opatřoval osikové kolíčky.
Napište mi. © Yuhů! https://dusan.pc-slany.cz , Hlavní stránka