Kapitola 11: Půda - Žrout - Narozeniny - Nuda - Konec
Ajči naši půdu zná. Už tam byl mnohokrát. Ještě nikdy si ji ale tak neužil, jako letos v září. Já jsem se totiž rozhodl, že všechny ty úžasné věci, co se na půdě usazovaly šedesát let, prostě vyhodím. Dělal jsem to týden a Ajči mi přitom výrazně asistoval. Učil se skákat na vikýř. Všechno prolejzal. Nakonec mu bylo líto, že je tam tak prázdno. Tak ho to přestalo bavit a už tam moc nechodí.
Jak přišel podzim, kocour začal strašně žrát a trochu tloustnout. Hraje si míň a pořád řiká, že má hlad. Občas je z hladu agresivní.
Ajči bude slavit jeden rok někdy koncem října, jen on ví přesně, kdy to bude. Oslavy se nekonají, protože, jak kočička tvrdí, stejně není co slavit. Jídlo mu to prý stejně nepřidá, tak o co jde?
Kocour se nudí, nic nedělá, spí, myši jsou snědené, není co na práci. Ani kouzla moc netrénujeme. Není ani o čem psát.
Aspoň zatím, čili na dost dlouho.
A taky že jo. O Ajčim už jsem samostatně nepsal, ale existují o něm zápisy z deníčků.
Napište mi. © Yuhů! https://dusan.pc-slany.cz , Hlavní stránka