Archiv duben 2003
[internet/weblog/default.htm]Čtvrtek 10. dubna
Hodně málo uživatelů ví o tom, že si v prohlížeči mohou písmo zvětšit. Důvody:
Když uživatel poprvé zkusí zvětšit písmo a nic se nestane, tak už to podruhé nezkusí. Autoři stránek, kteří zadávají písmo v Exploreru nezvětšovací (zadané v px nebo v pt), tak vychovávají běžné uživatele k nepoužívání zvětšování.
Reakce od Arcadia byl dlouhý čtivý mail, cituji:
Vychovávám lidi s neznalostí zvětšování písma - proč? Uvedu příklad - dělal sem stránky pro nějákýho typa - dal sem tam zvětšovací písmo. on mi odepisuje, že to vidí něják divně a pak, že je to písmo nějáký velký. jasně blbeček měl nastavený velký písmo... (Arcadion, e-mail Zvětšovací písmo, 10. 4)
Středa 9. dubna
Jak se dost pohybuji na webu, začínám podle webových kritérií posuzovat i věci s internetem nesouvisející. A je to docela síla. Většina textů, co se kolem mě vyskytuje v tištěné podobě, by na webu neměla nejmenší šanci. Jsou strašně ukecané, jdou málo k věci a balastního textu je tam milión.
Myslím, že to má původ ve škole. Při hodinách slohu jsme měli napsat práci na dvě stránky. Jestli to o něčem je, už nikoho nezajímalo. Muselo se to "nějak okecat".
Když čtu z webu, mám šanci začíst okamžitě číst něco jiného. To na papíře neplatí a je to jediná šance tištěných textů. Kdyby byly stručnější, byly by lepší.
Myslím, že nemusím pro příklady daleko. Nehorší jsou v tom učebnice (zejm. vysokoškolské). Tam mám pocit, že autor svoje zmatení řeší stylem "zmatu i všechny svoje čtenáře".
Záverečný názor: stručnost je zlato. Nejen na webu.
Pondělí 7. dubna
Reaguji na dobrý Darkmasterův článek za málo peněz vytvoříme hrozné stránky. Asi nejzajímavější část se jmenuje "jak poznat profesionála". Cituji:
Zkušený webdesigner se bude ptát i na vaši představu. Když mu například sdělíte, že chcete, aby na stránce byl text, který sám běží z pravé strany do levé (běžící text), měl by vám profesionální webdesigner vysvětlit, proč tuto funkci nedoporučuje... (Darkmaster na Pooh.cz, 5. 4. 2003)
Docela dobře se to čte. Celým článkem se táhne myšlenka že existují
Podle mých zkušeností ale množství peněz s kvalitou webu nesouvisí vůbec nijak. Se vzhledem to souvisí, ale s kvalitou ne.
Potřeboval jsem CSS hack, kterým bych napsal deklaraci
Možná jsem hledal špatně, ale hledal jsem dlouho a nic jsem nenašel. Mozilla i Opera 7 jsou v podpoře CSS tak dobré a tak daleko, že je skoro problém najít rozdíl v tom, jak vykreslují a počítají. Když se ale rozdíl najde (počítání šířek dětí elementu <body s nějakým margin> ), je zase problém v zápisu oba prohlížeče rozlišit. Oba totiž podporují (narozdíl od Exploreru) asi všechny selektory CSS2.
Nakonec jsem si všimnul, že moje Opera 7.01 pro Windows nerozumí zápisu pseudotřídy element:lang(jazyk) Explorer 6 tomu samozřejmě nerozumí taky. Takže když mám třeba
<div lang="cs">Nějaký oddíl</div>,
tak stylopis
div:lang(cs) {color: red}
udělá ten "Nějaký oddíl" v Mozille červený a v Opeře a Exploreru ne.
Super! Vlastně -- je to super? Ani ne. Protože jak se bude časem zlepšovat podpora CSS a možných selektorů, tenhle hack bude vyvádět dost šílené věci. A taky nevim, co to udělá v Konqueroru. No ale zatím to budu testovat a nevylučuji, že to občas bude hodit.
Doplněno: Podle knížky CSS od Marka Prokopa je :lang podporován i v IE 5/Mac.
Martin Snížek mi v tu samou dobu psal e-mail, cituji:
...chtěl bych jen připomenout, že pseudotřídu :lang() umí IE5+/Mac, takže bacha na to :-) Spíš bych to ani nepoužíval, protože časem se to naučí všichni a hack bude kontraproduktivní :-) (Martin Snížek, e-mail Lang(), 9. 4.)
Sobota 5. dubna
Pojem "blognabráchismus" vymyslel nedávno někdo geniální (zrovna nevím kdo*). Jedná se o označení faktu, že české blogy jsou narozdíl od blogů zahraničních nudné tím, že veškerou inspiraci hledají v sobě navzájem. Například pokud blog X vysloví myšlenku, blog Y vzápětí píše o tom, že blog X vyslovil myšlenku, a blog Z poznamená, že blogy X a Y píšou o myšlence. Blog AA s myšlenkou nesouhlasí a blog AB poznamená, že blogy X, Y a Z zaznamenaly myšlenku a že blog AA nesouhlasí. Nakonec autor blogu X poděkuje ostatním za to, že myšlenku rozvedli.
Není to nuda? Čím to je?
Proto tu máme blognabráchismus.
* Doplněno: termín blognabráchismus vymyslel Erik Piper, který se podílí na překladech článků na Interval.cz. K tomu dodává:
Geniální český "blognabráchismus" by nemohl vzniknout bez existence podobně geniálního zahraničního ekvivalentu "blogrolling", který byl použit v daném článku. (A také ne bez zvukové ekvivalence [blaag] <==> [jaa].) (Erik Piper, e-mail, 8. 4.)
Pátek 4. dubna
Našel jsem na živě.cz seriál o použití XML na webových stránkách. Narozdíl od teoretických úvodů, u kterých končí většina zmínek, je tohle skutečně praktické. Seriál píše Jakub Havel a první dojem to na mě dělá takový, že tomu fakt rozumí.
Čtvrtek 3. dubna
Pište to, co čtenáře zajímá. Zjistíte to z hledaných slov a z reakcí.
Je to fajn, když se člověk na něco zeptá a dostane odpověď. Ačkoli do počítačů trochu fušuji, základní počítačové vzdělání se mi nedostává. Nevím například, co je to mainframe. Tak jsem se v reakci na článek o mainframech zeptal, co to vlastně je. Očekával jsem krátkou poznámku pod mým komentářem nebo ticho.
Zoli na Letem světem zareagoval zajímavě. Místo odpovědi napsal celý nový příspěvek Mainframe - základné info.
Je to krásná ukázka toho, jak by se to web měl dělat a jak se většinou (žel) nedělá. Zejména odborné články (třeba na Intervalu) čtu jenom kvůli diskusím, protože téma článku mi většinou přijde nezajímavé. Ale je dobrý nápad čerpat z komentářů náměty na další články, protože to je pravděpodobně to, co čtenáře zajímá.
Marek Prokop byl tak laskav a dovolil mi publikovat svoji mailovou reakci na můj příspěvek Účelnost validace je sporná. Pokud jste ho nečetli, je možné, že nebudete úplně vědět, co Marek komentuje. Původně jsem chtěl vybrat jenom zajímavé pasáže, ale pak mi to přišlo líto, takže je to skoro celý mail. (Kousky mého původního textu jsem pro přehlednost zvýraznil.)
1) Argumentu o více verzích validního HTML nerozumím. Když se vezmou v úvahu všechna proprietární rozšíření, tak je ten výběr snad snazší? IMHO, pokud laik sáhne po jakékoli standardizované verzi, má vše hezky pohromadě popsané, jasně definované a jednoznačně kontrolovatelné. Pokud se rozhodne používat proprietární HTML IE/Win do verze 5.0 alternované některými vybranými prvky NN4, zblázní se.
Pokud to myslíš tak, že se nerozhodne používat žádné konkrétní HTML, ale jen tak náhodně si cosi plácá ve vizuálním editoru, budiž, to určitě cesta je, a asi lepší, než na Webu vůbec nepublikovat. Sám si ale určitě nemyslíš, že je to pro laika cesta nejlepší.
2) Validní HTML je těžší na používání --> problém je v tom, že ty přesně víš, která chyba (chybějící uzavření prvku, atd.) nevadí. Laik to neví a je pro něj IMHO řádově jednodušší opravit všechny chyby, než zkoumat, která může mít dopad na přístupnost a která ne.
Když pro někoho dělám SEO, je validita první podmínkou. Dokud neuvede kód do validního stavu, odmítám se s ním dál bavit. Přitom vím, že jsou ve vyhledavačích úspěšné i zcela nevalidní stránky, ale přesto na tom trvám. Odmítám totiž zkoumat, zda náhodou, kvůli nějaké pitomé HTML chybě robot vyhledavače nevidí právě to jedno slovo, které vidět má. Přesněji řečeno to ani zkoumat nemůžu -- v tom co vidí vyhledavač jsem stejný laik, jako někdo jiný v tom, co se zobrazí v různých prohlížečích. Proto musím volit cestu maximální jistoty.
> U validního HTML musím kontrolovat, jestli tam to ídéčko nemám dvakrát. U nevalidního ne.
Promiň, ale to je hloupost. Na rozdíl od tebe neznám prohlížeč, kterému by duplicitní ID nevadilo. Vadí všem, které s ním umí pracovat. Narozdíl od validátoru ale jeho unikátnost neumí zkontrolovat a při použití CSS, DOM, vnitřních odkazů a formulářů pak dávají náhodné výsledky.
Když přeci použiju ID (narozdíl třeba od class nebo name), použiju ho právě proto, že chci, aby bylo unikátní. A to mi zkontroluje jen validátor a jen tehdy, když se v jeho výpisu vyznám, protože není zanesen stovkou dalších chyb.
> Horor
Ano -- a čím méně často validuje, tím více počet chyb narůstá. Naopak, validuje-li od začátku, postupně, inkrementálně, těžko se dostane na víc než pár chyb.
Proto vždy doporučuju validovat na 100%. Jakmile si totiž jednou řeknu, že se vykašlu na &, už se zákonitě začnu plácat ve výpisech s desítkami chyb a určitě pak něco přehlédnu. To už je lepší si udělat vlastní DTD.
Tolik Marek Prokop (email Re: Validita, 31. 3. 2003).
Pochopil jsem z toho nové pohledy na věc. V zásadě mě to ale nepřesvědčilo, že by validní dokumenty měly na současném webu smysl. Opravdu si totiž myslím, že pro laika je lepší "náhodně cosi plácat ve vizuálním editoru". Je to totiž větší sranda. Udělej si, vážený čtenáři, názor sám.
Účelnost validace je sporná (zde)
Druhý povzdech nad validitou HTML kódu (Marigold, 1.4.):
... Buďto budeme důsledně lpět na podle mne zcela nesmyslném mýtu 100% validního kódu, nebo se smíříme s tím, že takové věci za nás mají domyslet stroje a programy. Druhá cesta je podle mne lepší...
K čemu je validní kód HTML?(Pixy: web & css blog, 1. 4.), naprosto úchvatné čtení:
Je snadné dělat věci nesnadně (Jiří Bureš, conBLOG, 1. 4.):Byly doby. Jó doby byly. Kdy bylo prohlížečů hromada, každý uměl něco jiného, všechny uměly málo a byl v tom hokej...
... Téměř každý, kdo začínal tvořit webové stránky, chtěl začít okamžitě. Docela by mě zajímalo, kdo nejprve několik měsíců studoval HTML, CSS a další nezbytnosti. Opravte mě jestli se mýlím...