O cestování autostopem 3

Cestování stopem

Píše Yuhů

Domovská stránka
kontakt:
janovsky@gmail.com

Na této stránce:

Slunce
Déšť
Nejhorší první místo
Přifaření
Zdánlivé zastavení
Řidič debil
Zavazadla
Výbava
Ručník
Pásy
Zakázané dálnice
Přestávky

Reklama:

Na některá místa se stopem nedostanete. Například na řecké ostrovy Lesbos nebo Korfu (Kerkyra)

Slunce

Je hodně nepříjemné, pokud stopaři svítí sluníčko do očí. Ale je to mnohem lepší, než když svítí do očí řidiči! Myslete na to, můžete-li volit orientaci stopovacího místa.

Jednoduché řešení je stoupnout si do stínu. Ale dávejte si bacha, ať je vás pak vidět. Nevěřili byste, jak obrovský kontrast může mezi světlem a stínem v létě vzniknout -- kdo je ve stínu, skoro není vidět.

Naprosto nevhodné řešení sluníčka v očích jsou černé brýle. Snižují věrohodnost (neplatí u holek). Kšiltovka je lepší, klobouk je ideál. Ovšem zase ne hučka!

V létě si nezapomeňte nějakou přikrývku hlavy a vodu na pití. Úpal a žízeň je snad to nejhorší, co může stopaře potkat.

Déšť

Špatné počasí může pro stopaře přinést paradoxní výhody: řidiči se spíše slitují a stopařů je méně, takže je menší konkurence. Obecně lze ale říci, že nevýhody u deště převažují. Člověk jednak často zmokne a mnoho řidičů si nechce namočit interiér auta, takže neberou.

Čili doporučuji deštník. A nejen já, dostal jsem na to téma jeden krásný mail, cituji: "Sice budeš vypadat trochu divně, ale raději řidič vezme někoho suchého, než na kůži promáčeného."

Já jsem s sebou dlouho vozil deštník jménem Jonatán. Dostal jsem ho od toho pána, co mě vzal na exit k Velkým Popovicím. Zrovna pršelo, a tak se slitoval a sáhl na zadní sedadlo pro starší model deštníku. Před dvěma lety se mi ale rozpadl a všechny ostatní deštníky jsem na cestách ztratil.

Pláštěnka je snad nejhorší řešení, které existuje. To už raději nic. Optimální je samozřejmě dobrá větrovka kombinovaná s úkrytem.

Nejlepší je schovat se pod most. Na dálnici je na každé druhé křižovatce. Na menších silnicích, kde je menší provoz, se schovávám i do autobusové zastávky a poslouchám, jestli něco nejede, a kdyžtak na tu chvilku vylezu. V nouzi potěší i mohutný strom nad silnicí.

Nejhorší první místo

Už jsem psal, že slušní stopaři se na dálnici řadí za sebe tak, jak přijdou, jakoby první místo bylo nejlepší. Paradoxní ale je, že mnozí řidiči zastaví až u těch stopařů, co jsou někde vzadu. Je to podle hesla: u prvního přemýšlím, druhému zastavím. Většina řidičů si svého stopaře prostě vybírá. Avšak ti řidiči, kteří dříve sami často stopovali, staví téměř zásadně prvnímu v pořadí. Potom se celý další štrúdl stopařů šoupe o jedno místo dopředu, přičemž občas vznikají dobré zmatky.

Přifaření

"Hej, ty, pojď taky!" Tohle slýchávám rád. Auto, které zastavilo někomu jinému, vezme i mě. Stává se to dost často. Existují fígle, jak tomu dopomoci:

Zdánlivé zastavení

Rád za auty, co mi zastaví, běhám. Udělám si z radosti strašný zmatek, posbírám si kytary a sprintem vyrazím k autu. Asi si umíte představit, že se potom cítím jako idiot, když se ukáže, že to auto mě nechce vzít. Stávají se takové případy a celkem často. Většinou ta auta někam odbočují, parkují, mají poruchu, bloudí nebo to otáčí. Mimochodem otáčení je dost častý případ, pokud používám ceduli -- řidič vida mne si uvědomí, že jede někam úplně špatně. Pak jsem také zažil, že si mě někdo vychutnal, až k němu doběhnu, načež ujel.

Řidič debil

Existují různí lidé. Opravdu drsná zkušenost je jízda s opilým řidičem. Pak jde vlastně o život. Většinou se to dá poznat při nastupování, takže se dá nenastoupit, nebo zalhat, že jedu jinam, takže mě vyhodí brzo. Někdy se to ale projeví až cestou (nebo ten tvor chlastá za jízdy). Stalo se mi to jenom jednou. Jediný rozumný způsob řešení je pokusit se nějakým způsobem vystoupit. Raději ne za jízdy. Záminka k zastavení se vymýšlí těžko. Jde o to, aby řidič nepostřehl, že mi vadí jeho opilost, protože by ho to mohlo popudit. Dojde-li k nejhoršímu, řekněte prostě, že musíte blejt, ať zastaví, což zabírá. Pak můžete normálně odejít.

Zavazadla

Je potřeba mít co nejméně zavazadel, ideálně jenom jedno:

Výbava

Z běžných věcí nebudu zmiňovat nic, ale připomenu pár drobností, co by stopař měl mít s sebou.

Ručník

Pokud jde o ručníky, Stopařův průvodce po Galaxii o nich říká hned několik věcí (třemi tečkami vypouštím zeměpisné údaje):

"Ručník je skutečně kolosálně užitečná součást výbavy hvězdného stopaře. Především má značnou praktickou cenu - můžete se například do něj zabalit, aby vám nebylo zima..., můžete na něm ležet na zářivých, mramorovým pískem vystlaných plážích..., můžete na něm spát pod hvězdami..., můžete ho použít jako plachtu..., můžete ho namočit pro boj zblízka, nebo si jím zahalit hlavu..., když jste v úzkých, můžete jím signalizovat o pomoc. No, a samozřejmě se jím také můžete utřít, pokud vám po tom všem ještě připadá dost čistý.

Co je však ještě důležitější, je obrovský psychologický význam ručníku. Tak například když nějaký paďour (paďour = ten, kdo není stopař) zjistí, že stopař má ručník, automaticky předpokládá, že vlastní rovněž kartáček na zuby, žínku, mýdlo, krabici sušenek, čutoru, kompas, mapu, klubko provázku, sprej proti mravencům, výbavu do deště, skafandr atd. ap. A nejen to. Rád stopaři půjčí kterýkoli ze jmenovaných předmětů nebo cokoliv jiného, co stopař nešťastnou náhodou 'ztratil'. Onen paďour si totiž pomyslí, že ten, kdo dokázal stopovat napříč a našíř celou Galaxií, žít v drsných podmínkách a za pár šupů, porvat se s osudem a přeprat ho, a kdo přesto vždycky ví, kde má ručník, je zřejmě člověk, s nímž je nutno počítat..."

Douglas Adams, Stopařův průvodce po Galaxii, 3. kapitola :-)

Pásy

Po nastoupení si připněte pás. Výjimka je možná na velmi krátké trati, pokud řidič sám pás nemá. Nebuďte překvapeni, když pás nepůjde připnout. Řidič si v tom případě většinou všimne nesnází stopaře a poradí. Na zadním sedadle není zvykem si pás brát, ale samozřejmě ano, pokud si to řidič přeje (Němci třeba vždycky). Teď už zadní pásy máme v zákoně. Váháte-li, zda si pás připnout nebo ne, podívejte se, zda je připoután řidič a pokud je, tak se také připoutejte. Jiná situace je u holek.

Zakázané dálnice

Podle dopravních předpisů na dálnici nesmějí chodci (a na silnice pro motorová vozidla), tedy ani stopaři. Policajti to mohou kontrolovat a dokonce vybírat pokuty. Tolik šedá teorie.

Každodenní praxe je naštěstí veselejší: za celou dobu, co stopuji, jsem policajty prudit na dálnici stopaře viděl jednou a to ještě zdálky (v Brně na té hlavní mimoúrovňové křižovatce). Takže akutní nebezpečí v naší zemi policie nepředstavuje. Samozřejmě že člověk může mít pech. Slyšel jsem několik příhod o tom, jak policajti někoho vyhmátli, že stopuje na dálnici, ale pokud se pamatuji, tak skoro každá příhoda skončila tím, že policajti poslali stopaře pryč. Pak se verze různí podle toho, zda ho tam vyhmátli podruhé nebo ne.

Takže když budete mít smůlu a zastaví u vás dopraváci, tak musíte být hodní, dělat jako že nevíte, že se to nesmí, a začněte jako odcházet. Můžete i předstírat nestopování -- jeden kamarád mi vyprávěl, že na policajty hrál habaďůru jako že zabloudil a jenom hledá cestu, jiný dal k dobru příhodu o známém, kterému jako volal mobilem, že ho tam vyzvedne. Většinou to nesežerou, nejsou tak blbí, jak se vypráví.

Každopádně na dálnici raději nemávejte na policejní auta. A pokud vás náhodou vyhmátnou poprvé a pošlou pryč, opravdové problémy mohou nastat napodruhé (když tedy neodejdete). Pak berte nohy na ramena a práskejte do bot, nezapomeňte ovšem vzít roha.

Aktualizace 2010: policajti za Grosse přitvrdili. Už se s nimi lze potkat častěji než dřív a nedá se s nimi diskutovat.

Sešly se mi nyní dvě zprávy z druhé ruky o tom, že vybírali v Brně směrem na Prahu i napoprvé. Bylo to za sto, ale je potřeba předstírat prázdnou kapsu. Patrně se jedná o lokální anomálii, protože jsem je viděl jen a právě tam. Takže v Brně zdrhat hned. Přišla mi další zpráva od Stříbra, že tam to bylo také napoprvé a za pět set :-(.

Podle různých zpráv je tento problém na Západě mnohem častější, obzvlášť Rakousko a Německo, tam stopujte na přivaděčích. Kamaráda Fína jednou z Rakouska kvůli tomu i vyhostili (ale je pravda, že s sebou měl příliš velký nůž, tak možná i za to).

Zásadní strategií pro dlouhé cesty po dálnicích je stopování u výjezdů z benzínek a parkovišť.

Přestávky

Občas se stává, že si řidič potřebuje vystoupit. U benzínky, když má nějaké zařizování nebo když jde do hospody. Za správné a slušné považuji vždycky se zeptat, zda si mám také vystoupit. Mnozí řidiči se totiž bojí o něco, co mají v autě nebo o to auto samotné, ale neodváží se stopaři přímo říci, aby si vystoupil. Na moji otázku klasicky odpovídají, že je to na mně jestli si vystoupím, ale pak mají lepší pocit, i když si nevystoupím. A já si občas vystoupím, je dobré se protáhnout.

Pokud jde řidič na jídlo do hospody, je třeba vystoupit vždy a jít s ním. (Pouze ve výjimečných případech se jde mávat dál.) Já to považuji za příjemné zpestření cestování. Těch pár pětek s sebou vždycky vozím, takže mě jeden dobrý oběd nemůže rozházet -- když je krize, dám si jenom polévku.

Mnozí řidiči se v hospodě nabízí, že zatáhnou útratu. Považují stopaře za zchudlé individuum, které jezdí stopem jenom proto, že nemá na vlak, takže tím pádem to individuum nemá ani na jídlo. Není nutné jim tento názor vyvracet (přestože není správný). Ale nesmíte na to spoléhat předem nebo toho zneužívat hýřením. Je slušné tu nabídku na zaplacení váhavě odmítnout a přistoupit na ni teprve tehdy, je-li opakována.

Čtvrtá kapitola pojednává o těchto tématech: Benzínky - Souhra ve dvojici - Labužnictví - Taxíky - Autostop dohodou - Poděkování

Hlavní stránka - Druhá kapitola - Třetí kapitola - Čtvrtá kapitola - Holky na stopu - Z pohledu řidiče - Sedmí kapitola - Webové odkazy

Yuhů! janovsky@gmail.com
Hlavní stránka autora: http://dusan.pc-slany.cz