O cestování autostopem 2

Cestování stopem

Píše Yuhů

Domovská stránka
kontakt:
janovsky@gmail.com

Na této stránce:

Velkoměsta
Večer
Noční stop
Spaní na stopu
Chůze pozadu
Dilema špatného místa
Espézetky
Prolomení smůly
Kouření

Reklama:

Jsou místa, kam se stopem nedostanete, nebo jenom blbě. Například Samos nebo Rhodos

Velkoměsta

Pokud se stopař ocitne ve velkém městě, které nezná, stojí před velkým problémem, jak se dostat dál. Cesta pěšky na výpadovku může trvat i několik hodin a neznám nikoho, kdo by s radostí trávil volný čas pochodováním po smradlavých prašných silnicích. Pomoci může MHD, ale ne vždy se podaří zjistit ten správný trolejbus, který by jel na výpadovku, sehnat lístek je také "zábava". Jak si tedy pomoci?:

Večer

Není na stopu stísněnější chvíle, než když jsem někde na křižovatce mezi poli a padne tma. Mám-li spacák a nespěchám, není co řešit, zítra je taky den. Často ale spacák nemám nebo spěchám do cíle. V tu chvíli si nadávám, že jsem neskončil někde v nějaké civilizaci, odkud se dá v nejhorším dojet vlakem. Takže jsem si vypracoval takovou zásadu -- večer se nechávám vyhazovat jen v místech, odkud jede vlak nebo bus. Občas ji poruším a pak si celou noc nadávám.

Noční stop

Občas člověk musí stopovat v noci, ať už z jakýchkoli důvodů. Jestliže stopování za dne je báječná zábava, kterou zcela doporučuji, v noci je tomu naopak -- vyhýbej se mu. Ne že by to bylo tak hrozné, ale není to ono. Nikdy se totiž nedostaneš nijak daleko, v noci tě každý (kromě kamiónů) sveze jenom pár kiláků. Také se každý bojí brát, protože nikdy neví, natož v noci! Když už tedy opravdu musíš v noci stopovat a nejde to jinak, zvaž následující zásady:

Někteří stopaři noční jízdu vyhledávají. Dá se to ale praktikovat jenom na dálkových silnicích, kudy projíždí kamióny. Skoro nikdo jiný totiž v noci nebere. Povinností stopaře potom bývá řidiče bavit, aby neusnul. 

Spaní na stopu

Trochu jiná situace je večer s dostatkem času a se spacákem. Jakmile padne tma, už to většinou nemá moc cenu, takže se hledá spaní. Není to nic pro zelenáče odkojené Foglarem -- žádné líbezné louky v lesích s potůčkem a měsíčním svitem. Na stopu totiž vždycky končím někde u silnice a často v civilizaci. Nejčastěji pak zalézám do autobusových zastávek (kde mě časně ráno pohrdavě okukují lidé cestující do práce), pod mosty, do parků, do lesíků.

Existují jen dvě reálná nebezpečí, která v Česku hrozí spícímu stopaři -- déšť a lidé. Déšť je jasný, bez střechy to pak nejde. Lidé jsou podstatně horší - jednak kradou (ve větších městech), chčijou (v parcích), obtěžujou (opilci na zastávkách) nebo nadávaj a vyhazujou (lesáci a majitelé objektů). Před spaním u města si kvůli zlodějům všechny věci dávám do báglu, který si dávám pod hlavu. Před opilci, nedají-li se ukecat k odchodu, balím a odcházím.

Výborný fígl mi poradil Dragonair: pokud neprší, dá se ve městech přespávat na střechách. Ideální jsou garáže -- nikdo tam nekouká a nikdo tam nechodí.

Stalo se mi pouze dvakrát, že jsem musel na stopu spát, aniž bych to plánoval. Takže pohoda. (Aktualizace 2010: už šestkrát. Ale měl jsem vždycky spacák, vozím s sebou minimálně takový půlkilový cyklistický.)

Chůze pozadu

Olympijská disciplína to není, ale stopaři by v tom vedli. Pokud stopuješ nebo to zkusíš, dáš mi za pravdu, jak často je při mávání potřeba couvat. Nejzřetelnější je to na dálnicích při přesunu na lepší místo, ale často se couvá i na úzkých silnicích, když stopuješ za chůze. Dokonce si myslím, že pak je trochu lepší šance něco chytit, protože řidič může dostat pocit, že opravdu potřebuješ vzít, když už i při mávání jdeš.

Základní roli při rychlém couvání hraje levá ruka, která musí kmitat ve stejné fázi jako pravá noha, ale s dvojnásobnou amplitudou než normálně (přesněji 1,4-násobnou), protože druhá ruka staticky mává. Vypadá to trochu komicky, ale co, hlavně že to jde.

Dilema špatného místa

Když jsem v místech, která neznám, a u silnice není nikde opravdu dobré místo na zastavení, musím se rozhodovat, zda to zkusím tady, nebo zda půjdu dál. Každý zkušený stopař zná dlouhé pochody po úzkých státovkách, kde nikde není dobré místo na mávání. A přece je lepší to ještě zkusit za zatáčkou, tam to jistě půjde! Jenomže za zatáčkou zase žádné místo není. Jednou jsem takhle šel z Hadačky do Horní Břízy, no asi 20 km.

Máš-li takovéhle dilema, raději zůstaň na místě. On totiž kdo chce zastavit, ten zastaví kdekoliv. Když si vybereš alespoň trochu rozumné místo, mělo by to jít. To je moje rada.

Dilema špatného místa je dalším argumentem pro sledování cest za jízdy. Dnes už jsem zvyklý při jízdě neznámými silnicemi sledovat místa vhodná pro stopování, abych si je pamatoval. Občas se mi to vyplatí, když vím, že třeba po půli míle je dobrý plac; potom neztrácím čas na špatném místě.

Dilema špatného místa značně řeší moderní mapy v mobilu.

Espézetky

Když potkám nějakého člověka, kouknu mu do tváře, abych se o něm něco dozvěděl. Auta tváře nemají, a tak při stopování koukám na poznávací značky. Je to celkem k ničemu, ale mě to baví. Z počátečních písmen značky se dá tak maximálně uhodnout okres původu, a tím i šance na to, že mě řidič vezme. Podle značky občas otáčím ceduli, ale to většinou nehraje roli. Z procenta domácích a přespolních značek se dá uhodnout celková pravděpodobnost úspěchu - na okresce, kde jezdí samá KL, se dostanu tak nanejvýš do vedlejší vesnice. Když to shrnu, je to dobré maximálně tak na trénování očí nebo anglického spellingu. Ale mě to baví.

Aktualizace 2010: Tak nám zrušili eSPéZetky. Aspoň je tam písmenko podle kraje. Bída.

Prolomení smůly

Zatím jsem se pečlivě vyhýbal kontroverznímu tématu -- stopařské pověrčivosti a rituálům. Nyní je na to ale už čas. Základní rituál se týká prolomení smůly.

Někdy se prostě stane, že tě nikdo hodinu nebere. Pohoda. Jenomže ty hodiny jsou už dvě. V tu chvíli pohoda končí. Nejpozději po třech hodinách je čas na rituál prolomení smůly. Spočívá v tom, že uděláš nějakou změnu. To může být změna písmen na ceduli, změna oděvu, nasazení klobouku, změna směru jízdy (vážně), prostě cokoliv. Nebo mám rád přestávky na jídlo, na zmrzlinu, na hudbu či tanec.

Jakmile proběhne rituál, pravděpodobnost zastavení auta se magicky zvýší o mnoho stovek procent. Pak stačí, abys tím autem ujel třeba jen pár kilometrů, to už je jedno. Smůla je prolomena a pak už tě ten den budou všichni brát velmi rychle.

Další rituál mi poradila Radka: "Když nic nechce zastavit, začni rozbalovat batoh. Vyndej jídlo. Něco zastaví ve chvíli, kdy máš rozbalenej bágl." A dodala ještě pravidlo žluté čokolády:

"Poslední šance je čokoláda ve žlutém obalu. Funguje zaručeně. Nestačíš ji dojíst, než něco zastaví. Řidič většinou odmítne, když mu nabídneš, takže si můžeš zbytek schovat na další flek."

Kouření

Jestli někdo nekouříte a začínáte se stopováním, mohlo by vám vadit, jak často řidiči během jízdy kouří. Já také nekouřím a také mi to zpočátku vadilo. Ale pak jsem se s tím musel smířit. Žádat po řidiči, aby ve svém autě nekouřil jenom kvůli nějakému zhýčkanému stopaři, je docela drzost. Slušnější řidiči se občas zeptají, jestli mi to nevadí. Takových je sice málo, ale i těm odpovídám, že mi to nevadí. Totiž, všude jinde mě cigaretový kouř docela točí, ale na stopu jsem si na něj už opravdu zvyknul. A musí si na to zvyknout každý. Prostě to k tomu patří.

Docela jiná je situace, pokud kouříte. To je horší situace. Když to nemůžete vydržet, tak se musíte alespoň zeptat. Není nic neslušnějšího než začít kouřit bez dovolení v cizím autě. Jednou jsem jel z Plzně s nějakým pohodovým podnikatelem, který po mně vzal ještě jednoho stopaře na zadní sedačku. Po chvíli cvaknul zapalovač a ten vzadu začal kouřit. Viděl jsem, jak řidič polknul, pak se ale zachoval docela v jednoduše. Zastavil, otočil se dozadu a řekl "vystupte si tady!" (fakt mu vykal). Stopař polknul taky a vypadnul. Celou další cestu (do Prahy) si to ten řidič trochu vyčítal. Já jsem ho ale uklidňoval, že to udělal dobře. Myslím si to dosud.

Třetí kapitola pojednává o těchto tématech: Slunce - Déšť - Nejhorší první místo - Přifaření - Zdánlivé zastavení - Řidič debil - Zavazadla - Výbava - Ručník - Pásy - Zakázané dálnice - Přestávky

Hlavní stránka - Druhá kapitola - Třetí kapitola - Čtvrtá kapitola - Holky na stopu - Z pohledu řidiče - Sedmí kapitola - Webové odkazy

Yuhů! janovsky@gmail.com
Hlavní stránka autora: http://dusan.pc-slany.cz