Přechody ve Slaném

Psáno na jaře roku 2000

Křižovatka za branou

Na Hlaváčkově náměstí je vidět kus dobré práce. Nově upravená křižovatka je udělaná i pro lidi. Málo se o tom ví, ale současné vedení města se velmi zasloužilo o to, aby se to všechno zvládlo. Děkujeme, pane Rubíku a Ležáku. 

Leccos se v naší zemi a v našem městě obrací k lepšímu. Stále je ale co zlepšovat. Já osobně se domnívám, že by Slanému prospělo více přechodů pro chodce. 

Ulice pro lidi

V západní poválečné společnosti se s ekonomickým rozvojem objevil nový problém -- znečištění městského prostředí dopravou. Na západě to narozdíl od nás alespoň trochu řešili, a tak jsou trochu dále. Chápou, že spor auta versus chodci je sporem politickým. 

Nemusí to být ale spor na ostří nože. Koneckonců i v autech sedí lidé, takže se vždy dá najít kompromis. V poslední době tím kompromisem jsou stále větší pěší zóny, více přechodů, snížené rychlosti v obydlených územích. Vypadá to, že nejde o žádný kompromis, ale o jednostranné ústupky chodcům. To je dáno tím, že naše myšlení je zvykově posunuto ve prospěch aut. 

Zkuste si jenom vzpomenout, kdy jste se naposledy prošli třeba v Praze po Novém městě. I když pominu takové hrůzy jako Magistrálu, pořád jsou lidé stísnění na chodnících. Zatímco na Václaváku se chodci nevejdou na chodník, vedle se honí taxíky ve třech pruzích. Výraz betonová džungle sice není úplně přesný vizuálně, ale má vyjadřovat nepřátelství vůči náhodnému pěšímu návštěvníku. 

Zavádění pěších a obytných zón je ekonomicky a politicky nákladné. (Nemá podporu veřejnosti, protože většina lidí se asi cítí být v první řadě řidičem. Zapomíná se na děti, které všude chodí pěšky.) Proto je nesmysl být radikál. Auta nezmizí přes noc. Je ale rozumné dělat kroky k tomu, aby život v našich ulicích byl pro lidi příjemnější. 

Nové přechody

Prvním krokem by mohlo být nakreslení nových přechodů. Často mě udivuje, jak je jich málo. Je sice pravda, že se po nich dá dostat skoro všude, ovšem ledky za cenu nemalých zacházek. Mám pocit, že lidé navrhující dopravní řešení uvažují v první řadě jako řidiči a až potom jako chodci. Muselo by jim dojít, že ujít padesát metrů (taková běžná zacházka k překonání jedné ulice po přechodu) znamená zhruba minutu. To je doba, za kterou se autem urazí kilometr. Co by tomu řidiči řekli, kdyby si kvůli každé křižovatce museli přidat kilometr? 

Navrhuji ve Slaném dodělat přechody na těchto místech: 

Kde Proč Současná zacházka (děleno dvěma)
U Brodu u večerky Chodí tam spousta lidí
přechod tam už byl
Přes semafory asi 50 m
U Brodu naproti Přemyslovi Do oblasti pod Slandou se nedá dostat, leda asi  200 m směrem k Lázeňské 
Šultysova ulice pod křižovatkou Přechod již byl nakreslen 100 m přechod u autobusáku
U Váhy (u tržiště) Chodí tam mraky lidí 50 metrů k Okresáku

A našla by se mnohá další místa, naštěstí většinou na ne příliš frekventovaných silnicích. 

Argumenty proti

Od doby, co mají chodci na přechodech přednost (2001), si řidiči uvědomili, že občas musejí před přechodem brzdit. Čím více je přechodů, tím častěji mohou být nuceni zastavovat. Tím pádem se může zdržovat doprava. Teoretickou snahou by mělo být, aby auta z obydlených oblastí co nejdříve odjela, čemuž tedy přechody mohou bránit.

Také se často ozývá podobný argument -- auto se nestačí pořádně rozjet a už by mělo brzdit. Na rozjíždění se spotřebuje hodně paliva, což více smrdí. 

Tyto argumenty, ačkoli mají svou váhu, nechápu nijak absolutně. Podle mě se prostě přeceňují. Samozřejmě je nesmysl dělat přechod každých dvacet metrů, ale po padesáti metrech už to smysl mít může. 

Možná velmi blízkému umístění dvou přechodů brání nějaká vyhláška, ale nemyslím si to (nevyznám se ještě v těch zákonech). U Billy jsou totiž dva přechody umístěny asi dvacet metrů od sebe (můžete se přesvědčit). Jak to, že tam to jde a jinde by to nešlo? 

Dva druhy logiky

Klasicky nastává případ, že někudy lidé prostě chodí přes silnici. Pak jsou dvě možnosti -- buďto se tam udělá přechod, nebo se tam přechod neudělá a časem pro zabránění přecházení nastoupí různé zábrany (zábradlí, bariéry, semafory). V případě přechodu jsou na tom trochu hůře auta, protože musejí brzdit. V případě nepřechodu jsou na tom mnohem hůře lidé, protože musejí dělat zacházky a stejně pár lidí chodí starou cestou. 

Mám pocit, jako by se od doby, kdy mají chodci přednost, dává se přednost logice nepřechodu. 

Politické rozhodnutí

Ačkoli pro řešení každé konkrétní dopravní situace je potřeba zapojit mozek a volit kompromisy, pro celkovou strategii je prostě potřeba si vybrat, čemu ve městě budeme stranit. Pokud uděláme více přechodů, širší chodníky a více pěších zón, možná si tím o minutu prodloužíme jízdu autem, ale zase budeme mít kam vyrazit v neděli na procházku. Spousta lokalit se nově stane zajímavými pro maloobchod (kdo by dnes chodil do ulic plných smradu z aut).

Pokud naopak zvolíme rušení přechodů, více pruhů pro auta a spoustu parkovišť, dostaneme se do začarovaného kruhu, protože lidé do města nebudou chtít chodit pěšky. Budou muset jezdit autem. Ulice zasmrádnou a řidiči budou žádat další rozšíření silnic. Maloobchod bude upadat. Ostatně to tu máme dneska. 

To je můj názor. 

Přivítám veškeré názory v diskusi nebo na mailu

Město Slaný: Procházka - Historie - Povídání


Píše Yuhů -- Dušan Janovský, janovsky@gmail.com, http://dusan.pc-slany.cz