Dogma: Existuje 12 tónů.
|
Značka |
C |
C# |
D |
D# |
E |
F |
F# |
G |
G# |
A |
B |
H |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
Čtení |
Cé |
Cis |
Dé |
Dis |
É |
Ef |
Fis |
Gé |
Gis |
Á |
Bé |
Há |

| Základním intervalem v mojí teorii je půltón. Můžete si ho představit jako jeden pražec na kytaře nebo jako dvě sousední klapky na klavíru (černá a bílá). Mezi dvěma sousedními tóny v horní tabulce je interval 1 půltón. |
V klasické teorii je základem celý tón (tedy hudební "sekunda"), což se dá chápat jako dvě sousední bílé klapky na klavíru (nebo dva sousední prsty na houslích). Klasický tón má tu základní nevýhodu, že někdy obsahuje jeden, jindy dva půltóny. Jinak řečeno mezi bílými klapkami černá někdy je a někdy není. Je to jako měřit vodu místo decilitrů na "hrnky". |
Oktáva jsou dva tóny; jeden z nich je o poznání vyšší, ale lidskému uchu oba znějí skoro stejně. Asi to znáte ze zpěvu: jakmile něco nejde vyzpívat, tak se to zazpívá o oktávu níž nebo výš a zas tak moc se nestane :-)
Oktávu tvoří dvanáct půltónů. Jinak řečeno, pokud zvýšíte základní tón dvanáctkrát o půltón, dostanete oktávu od základu.
Dva tóny v oktávě se značí stejným písmenem, k tomu vyššímu se někdy píše čárka. V mojí teorii harmonie považuji dva tóny v oktávě za prakticky totožné. Proto je těch tónů jenom dvanáct.
Protože se zvyšováním základního tónu o půltón postupně dostanu po dvanácti krocích na ten samý tón (pouze o oktávu vyšší), dá se to nakreslit do kruhu. (Na klávesnici se také vždycky po dvanácti klapkách začnou tóny opakovat.) Říká se tomu půltónový nebo také chromatický kruh.

Jdu-li po kruhu vpravo, zvyšuji každým krokem o půltón (křížkový směr). Proti směru ručiček se o půltón snižuje (béčkový směr; béčko znamená snížení o půltón).
Protože má půltónový kruh dvanáct zastavení, hodně lidí si ho připodobňuje k ciferníku.
Zvyšování o půltón je vidět třeba na piánu nebo na kytaře:


Další: Intervaly
Hudební nauku píše Yuhů, mail: janovsky@gmail.com