Hudební nauka Yuhůova

Stupnice

Stupnice je množina sedmi tónů, mezi nimiž platí určité vztahy. Dost lidí se mylně domnívá, že ve stupnici je tónů osm; to mají z toho, že krajní tón počítají dvakrát (podruhé o oktávu výše). 

Každá píseň nebo skladba se hraje v nějaké stupnici. Všechny tóny písně včetně basů a druhých hlasů patří do té stupnice (až na výjimky při změně harmonie nebo tóniny). Název "stupnice" je odvozen od zvyku řadit tóny stupnice podle výšky.

Nejznámější stupnicí je stupnice C dur, což jsou bílé klapky na klavíru. Stupnice C dur v midu Stupnici C dur používám z mnoha důvodů jako základní, mimo jiné i protože v ní jsou všechny tóny bez křížků. 

 

Typy stupnic

Nejčastější stupnice, obvykle označované jako mollové a durové, jsou základem více jak 95% všech hudebních skladeb. Proto je označuji jako stupnice normální

Klasická hudební teorie u každé stupnice rozlišuje několik módů v závislosti na tom, kterým tónem stupnice začíná (mód dórský, jónský, aiolský atd.). Je to dost velká zbytečnost. 

V evropské hudbě se kromě normálních stupnic občas můžeme ještě setkat se stupnicí harmonickou, melodickou a cikánskou. Na dálném východě se používá stupnice pentatonická (pětitónová). V jazzu se používá děsivé množství dalších stupnic, proto jazz ve výkladu kvůli zjednodušení ignoruji.

Normální stupnice

Existuje dvanáct normálních stupnic (a dvanáct tónin -- protože je dvanáct tónů), každá se jmenuje podle jednoho tónu, např. C dur nebo E dur. Všechny mají stejnou strukturu a na poslech se jeví podobné, pouze obsahují jiné tóny -- jsou vůči sobě posunuté.

Durová a mollová stupnice je ve skutečnosti to samé, akorát začínají jiným tónem (podle něhož se jmenují). Tak například stupnice A moll je totožná se stupnicí C dur, protože obsahuje naprosto stejné tóny. Pouze začíná jiným tónem (o tři půltóny), což není vůbec důležité. (Klasická teorie říká, že A moll je C dur v aiolském modu.) 

Které tóny patří do stupnice

Do stupnice patří základní tón, podle kterého se stupnice jmenuje, a dalších šest tónů, které jsou od základu posunuté o určitý počet půltónů: o 2, 4, 5, 7, 9 a 11. Jinak zapsané to vypadá takhle: 0 2 4 5 7 9 11 (0 znamená základní tón). Této množině čísel říkám maska normální stupnice. Vypadá jako dosti chaotický shluk hodnot, ale je třeba vzít to jako dogma.

Pokus pro tápající: Zkuste někde najít kytaru a přehrajte si na jedné struně pražce s těmito čísly. Leckomu přitom svitne.

Proč právě tyto tóny?

Velmi zjednodušeně je možné říci, že se mezi těmito tóny vyskytuje velké množství souzvuků, takže spolu tóny prostě "ladí". Neboli jsou příbuzné. Nenajdete jinou sedmi-prvkovou množinu tónů s tolika soulady. 

Hezky se to dá také vysvětlit pomocí kvartového kruhu: normální stupnice je sedm tónů, které spolu sousedí. 

Proč je jich sedm? Nevím. Jednak asi zvyk. A také aby se z nich dalo vytvořit alespoň šest normálních akordů.

Příklady

Stupnice C dur je tvořena těmito tóny: C D E F G A H.

Tuto řadu patrně znáte ze školy ještě doplněnou o poslední C. (Doplňuje se tam proto, aby si lidi mysleli, že stupnice má osm tónů, i když jich má jenom sedm.)

Příklad: Složení stupnice E dur získám přičítáním čísel masky 0 2 4 5 7 9 11 k tónu E na chromatické řadě.

C
C#
9
D
D#
11
E
0
F
F#
2
G
G#
4
A
5
B
H
7

Dostávám E F# G# A H C# D#.

Pro stupnici třeba G dur dostanu stejným postupem tóny G A H C D E F#.

Můžete se podívat na složení všech normálních stupnic.

Odvozování bez počítání

Zjišťovat složení stupnic pomocí číselné masky může být někdy pakárna, kterou lze doporučit leda začátečníkům. Většina hudebníků využívá toho, že znají kvartový kruh a posouvání tónin. Na tomto místě to vysvětlovat nebudu, pouze si ku příkladu všimněte, jak málo se liší stupnice C dur a G dur z předešlého příkladu: 

C dur = C D E F G A H, G dur = G A H C D E F#. 

Rozdíl je pouze v jednom tónu (F / F#). (Je to tím, že C a G jsou na kvartovém kruhu vedle sebe.) V praxi se nejčastěji využívá právě takovéto podobnosti.

Stupnice na kvartovém kruhu

Zjednodušeně se dá říci, že na kvartovém kruhu je stupnice skupina sedmi tónů vedle sebe. Samozřejmě jsou tam přeházené. Základní tón stupnice (ten, podle kterého se stupnice jmenuje) je trochu na kraji. 

Příkladem je stupnice C dur: 

Nebo G dur: 

Opět vidíte, že pro odvození složení dalších stupnic se jenom otáčí šablonou. Také je vidět, že dvě sousední stupnice (C a G) se liší jenom jedním tónem (F / F#). 

Masky nenormálních stupnic

Některé písně nebo jenom části skladeb používají nenormální stupnice. Pouze pro ilustraci uvádím, jak se dají stupnice sestavit pomocí chromatických posunů.

Harmonická 0 2 4 5 8 9 11, např. v písni Jarní kurýr

Melodická 0 2 4 6 8 9 11, např. "ta kráásná zeemě" v české hymně

Cikánská 0 1 4 5 7 8 11 v indických lidovkách

Pentatonická 0 2 4 7 9 v čínských lidovkách

 

Další: Kadence = charakteristické akordy

Odkaz: Pixy: prográmek na akordy a stupnice

 

 

Hudební nauku píše Yuhů, mail: janovsky@gmail.com