Píseň o Hiawatě

známá též jako Píseň o Hiawathovi

Epická báseň o bájném indiánském náčelníkovi.

Český překlad Anglický originál básně

 

Autor:  Henry Wortsrow Longfellow 1855
Překlad: Josef Václav Sládek 1909
Publikuje: Yuhů 2001

Charakteristika básně

Píseň o Hiawatovi je psána oktoslabickým veršem. Jinak řečeno každý verš má vždy přesně osm slabik. Kromě tohoto pravidla tam platí ještě určité zákonitosti přízvuku (trochejová nebo daktylová maska), ale ty nejsou dodržovány striktně. Zajímavé je, že jednotlivé verše se nerýmují. Oktoslabický verš je prastará forma používaná už v počátcích evropské literatury.

Právě zvolená metrická forma a celkové vyznění vedly záhy po prvním publikování básně k jejímu označení za plagiát. Předlohou měla být finská epická báseň Kalevala (mimochodem dílo, kvůli kterému se Tolkien učil finsky). Hrdina Kalevaly v závěru stejně jako Hiawata nabádá ostatní k přijetí křesťanství. Obě básně jsou naštěstí tak prolezlé pohanským myšlením, že je nelze ani náhodou označit za díla křesťanská.

Longfellow inspiraci Kalevalou netajil. Zároveň je ale nutné uznat, že Hiawata obsahuje mnoho nových prvků a původně amerických inspirací, takže o plagiátorství vlastně nemůže být řeč.

Děj Písně o Hiawatě je založen na legendách mnoha severoamerických indiánských kmenů, ale zejména na příbězích kmene Obdžibvejů žijících tehdy na území severního Michiganu, Wisconsinu a Minnesoty. Příběhy posbíral Henry Rowe Schoolcraft, historik, pionýrský objevitel a geolog. Byl tajemníkem pro indiánské záležitosti státu Michigan v letech 1836 až 1841. Sám měl Indiánku za manželku.

Z těchto příběhů vycházel Longfellow. Když po devíti měsících práce dílo dopsal v březnu roku 1855, setkal se s okamžitým ohlasem. V Americe je báseň dodnes považována za součást základního kulturního dědictví amerického národa. 

Moje cesta za Hiawatou

Poprvé jsem se o této epické básni dozvěděl z knížky Miloše Zapletala Výpravy za dobrodružstvím. Několik krátkých ukázek mě tam tehdy natolik zaujalo, že jsem si v knihovně báseň vypůjčil a celou ji přečetl. Byl to ale překlad Pavla Eisnera z padesátých let dvacátého století, který podle mého názoru není moc dobrý. To jsem ale tehdy nevěděl, a tak jsem se o Hiawatu přestal zajímat.

Po mnoha letech jsem se seznámil s několika českými indiány (měl bych napsat spíše indiánkami). Velmi mě překvapilo, jak byl mezi nimi Hiawata populární. Brzo jsem poznal, že citované ukázky jsou z překladu, který neznám -- z překladu Sládkova. Nikdo ale neměl celý text.

Mike Oldfield je můj oblíbený skladatel. Jeho album Incantations (zaklínadla) obsahuje dlouhé krásně zpívané pasáže. Textem jsou úryvky z Písně o Hiawatě (začátek 22. a 12. kapitoly). Jakmile jsem si to uvědomil, sehnal jsem si anglický originál a pustil se do překládání.

Pak mi osud knihovníka přihrál do ruky knížku od J. V. Sládka, myslím, že to bylo něco o jeho putování po Americe vzniklé ve stejné době jako kniha Na hrobech indiánských. Tam jsem náhodou narazil na Sládkův překlad písně o východním větru Wabunovi (součást eposu, 2. kapitola), který tam vypisuje. Bylo to tak krásné, že jsem okamžitě pochopil, jak marná je moje snaha báseň hezky přeložit.

A tak jsem začal Sládkův překlad usilovně shánět. Nakonec jsem jej sehnal z Univerzitní knihovny Masarykovy university v Brně pomocí služby MVS. Bylo mi líto, že je tak skvělá báseň jen v několika málo knihovnách, a tak jsem ji přeťukal a vystavil na web. Můžete ji také najít v knihovnách ve Frýdku-Místku, v Hodoníně a ve Znojmě.

J. V. Sládek napsal překlady tři, jak ostatně popisuje ve svém úvodu. Toto je jeho třetí překlad. Druhý je také snad v několika málo knihovnách. První (nejlepší) překlad se nedochoval, ale přeživším zlomkem je právě píseň o východním větru Wabunovi, kterou mě můžete slyšet zpívat (na Odfieldovu melodii), pokud mě někde potkáte večer u ohně.

Podívejte se také na fragment polského překladu.

Awe doplnil mailem: Hiawatha (spolu s Deganawidou) je dle legendy sjednotitel pěti irokézských kmenů - zakladatel Irokézské konfederace. Ten Hiawatha, o kterém se píše v Písni o Hiawathovi od Longfellowa, ale není ta irokézská historická osoba. Longfellow se tenkrát inspiroval bájemi Odžibvejů a hlavní postavu pojmenoval Hiawatha, ačkoli ten patřil k úplně jinému kmeni.


Píseň o Hiawatě
Stránku spravuje Yuhů
Anglický originál
H. W. Longfellow
Český překlad
Josef Václav Sládek