Deníček Yuhůův

archiv za měsíc říjen 2013

20. 10. 2013

trvalý odkaz

Pozitivní versus normativní

Teď před volbami obzvlášť smutně prožívám, že lidé nerozlišují mezi pozitivním a normativním náhledem. Normálně se rozlišování výroků na pozitivní a normativní používá jenom v ekonomi. Ale bylo by fajn to rozlišovat i v politologii, sociologii, ekologii, když už ne v hospodských debatách o politice (to bych asi chtěl moc). Nebo že by se to přece v hospodách mohlo uchytit?

Takže například výrok "cena chleba je závislá na nabídce pšenice" patří do pozitivní ekonomie. Oproti tomu výrok "cena chleba by měla být nižší, aby nikdo netrpěl hladem", je normativní.

Strašně mi vadí, když se s někým bavím, že tyhle dvě roviny náhodně směšuje. Asi už jsem suchar, ale mně jde vždycky v první řadě o odhalení pozitivních zjištění. Napřed chci vědět, jak věci fungují. Teprve potom řeším, jak by mohly vypadat ideálně nebo jak by bylo dobré je ovlivňovat. Úplně principiálně se to projevuje při debatách o globálním oteplování. Kdykoli se chci zaměřit na pozitivní pojetí problému, jsem umlácen normativními argumenty. Podle mě je například důležité pozitivně zjistit, jestli lze proti oteplování vůbec něco dělat. Načež přijde normativní odpověď, že to je jedno, že něco se přece dělat musí!

Nebo mám třeba snahu udělat makroekonomický model vlivu mezinárodních dotací na otevřenou ekonomiku typu ČR, hlavně nahlíženou z nabídkové strany. Pozitivní model, prostě zjistit, jak to funguje. Ale jakmile se o tom začnu s někým bavit, dozvím se, že bychom stejně měli z EU vystoupit. Normativně. Já si to sice můžu myslet také, ale vnášení normativních soudů do pozitivní diskuse je kámen úrazu veškeré argumentace. To pak rovnou můžu normativně argumentovat svým pocitem. Ale nějaký pocit není to, co je důležité. Důležité jsou pozitivní argumenty o tom, jak věci vlastně fungují.

To je ostatně důvod, proč se snažím nevyjadřovat se například k politice. Rozumím jí pozitivně totiž natolik málo, že mi jakékoli deklarování postojů a pocitů přijde jako normativní plácání.

10. 10. 2013

trvalý odkaz

Zaspamované fórum

Do jednoho mého diskusního fóra se v půlce září pustil nějaký velmi chytrý spamovací robot. Evidentně uměl interpretovat javascript, čímž obešel moje obskurní antispamové zabezpečení. Hodím totiž chybu každému klientovi, který chce přidávat příspěvek a nevyplní kontrolní kód. Akorát že uživatelům s javascriptem se ten kód sám javascriptem vyplní a nic nemusí řešit. Takže skutečně obskurní řešení. Další fígl spočívá v tom, že se odkazy nezobrazí jako odkazy, pokud uživatel není registrovaný a není to jeho aspoň druhý příspěvek.

Oba tyhle triky se naučil nějaký robot automaticky obcházet. Založí si sám účet nového uživatele a pošle z něj více než jeden příspěvek s odkazy. Takové ty půjčky, hypotéky, erekce, běhací boty a kdo ví co ještě.

Byl to velmi smutný pohled, pozorovat své vyspamované fórum, jak se plní balastem. Přemýšlel jsem, jak moc smutný ten svět je. Někdo prostě věnuje značné úsilí, a určitě ho to i baví, aby zničil funkční fórum. Pro pár desítek odkazů pro vyhledávače. A nestačí těm útočníkům říct něco jako tady prosím nespamujte. Oni prostě napíšou automat a plácají se do stehen, jak tuhle verzi diskusního systému hezky položí na lopatky. Takže místo toho, abych někam v neděli jel na kole, jsem seděl a snažil se vyčistit databázi a vymyslet, co s tím. Naneštěstí to diskusní fórum není zrovna krásně naprogramované, takže se to hackuje blbě. Nakonec jsem to vymyslel dalším trikem, ale už jsem nedokázal neobtěžovat uživatele. Takže je nutím opisovat číslo aspoň při zakládání účtu. Až nějaký útočník napíše zase chytřejšího spamovacího robota, tak mi zničí i tuhle radost.

Proč jsem si vzpomněl na Červenou královnu? Protože musím běžet, abych zůstal na místě. Spamovací robot je v tomto ekosystému parazit a já se musím vyvíjet, abych mu nepodlehnul.

09. 10. 2013

trvalý odkaz

Rozvláčná televize

Od té doby, co nemám televizi, mě stále víc a víc překvapuje, jak jsem na něco takového mohl někdy koukat. Ale znám argumenty ostatních. Třeba dokumentární pořady. Ty jsou prý dobré.

Ale jsou strašně rozvláčné. Když se přes web občas dívám na nějaký dokumentární pořad z České televize, tak úplně žasnu, kolik je tam výplňového času. Různé ilustrační záběry, popojíždějí tam auta, vystupují z nich lidé, problikávají znělky. Je úplně jasné, jak autoři dokumentu potřebují natáhnout čas, aby něčím těch svých 20 nebo 30 minut něčím zaplácli.

Jaký to kontrast oproti webovým videím, třeba na youtube. Tam jsou videa krátká, vystihující a několikrát zopakující klíčový moment. Na začátku jasně řeknou, co to bude. Když neřeknou, tak to přeskočím někam do prostředka a když to není zajímavé ani tam, tak to vypnu. A hurá, už se dívat nemusím.

To jsou všechny příspěvky z měsíce prosinec 2019. Příspěvky z dalších měsíců jsou odkazované z archivu měsíců a z hlavní stránky deníčku.

E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček https://yuhu.cz/denik.htm
Yuhůova stránka: https://yuhu.cz