Deníček Yuhůův

archiv za měsíc prosinec 2011

06. 12. 2011

trvalý odkaz

Proč roboti nebudou válčit proti lidem

Mám rád sci-fi knížky, hlavně ty starší. Téma války robotů proti lidem je tam dost časté a vždycky mě fascinovalo. Taky například můj oblíbený film Matrix je na tom tématu postaven. Myšlenka je téměř vždy taková, že roboti jsou jedna strana a válčí proti lidem na straně druhé. Věštím rád, a tak si zavěštím, že tak to nebude.

Jiné staré sci-fi knížky vykreslovaly soužití robotů s lidmi tak, že roboti budou na hrubou práci. Tam, kde bude potřeba úsudek, empatie nebo hlubší vtip, vždy v knížkách vyhrávají lidé. V těch příbězích je jaksi zakódovaná představa, že stroj se některé věci prostě nemůže naučit. Já věštím, že tak to nebude.

Naneštěstí považuju za zcela jisté, že se na budoucích bojištích roboti s lidmi střetávat budou. To asi neodvrátíme -- udělat robota, který střílí na všechno, co se hýbe a nemá čip, je jednoduché. Myslím ale, že na obou stranách bojiště budou vždy stát lidé i roboti, nebude žádná čistě robotická nebo čistě lidská strana. Ne že by roboti neměli strategické myšlení. Jak se trochu setkávám s umělou inteligencí a teorií her, myslím, že strategické úvahy budoucím inteligentním strojům nedají moc práce. To, co ale zachrání lidi před nenávistí strojů, je, že lidé a stroje mají zcela rozdílné motivace. Například považuji za pravděpodobné, že roboti nebudou nikdy usilovat o přízeň žen a nebudou s nimi chtít mít děti. Což je to, o co hlavně jde mužům. O to spolu muži bojují, proto existují války. Je možné, že v budoucí válce pro zisk žen nějaký muž zaměstná roboty. Roboti ale sami kvůli ženám válčit nebudou. Budou spolu válčit o zdroje, které budou potřebovat. Je pravděpodobné, že se budou navzájem prát o energii a výpočetní čas, je také možné, že kvůli tomu roboti uzavřou koalice s nějakými lidmi, kteří budou sledovat svoje zájmy. Nemyslím ale, že by roboti kvůli výpočetnímu výkonu válčili proti mužům, kterým jde ve skutečnosti jenom o přístup k ženám. Hezky se to rozdělí, budeme se s roboty potřebovat navzájem. V první fázi těchto válek by dokonce mohla zvítězit strana vyznávající náboženství, které bude prosazovat vzájemnou spolupráci inteligentních strojů s lidmi.

A k čemu budou roboti potřebovat lidi? Podle mě na hrubou práci. Ačkoli to dnes vypadá, že nás roboti brzo předčí v pohybu i v boji v reálném světě, pravděpodobně se neprosadí pro jemnou univerzální manipulaci s předměty. Tedy... oni by se prosadili, kdyby na to byli levnější než lidé. Což nebudou. Lidé jsou totiž evolučně dost dobře přizpůsobeni k tomu, aby fungovali v reálném světě. Jasně, nemají obrovské flash paměti, servomotory a laserovou optiku. Ale mají svaly, celkem dobré smysly, dobře regenerují a vlastně je jich dost. Pro roboty bude vždycky levnější najmout si na hrubou práci v reálném světě lidi. Nebudou mít motivaci lidem v reálném světě konkurovat, pokud od nich budou dostávat dost energie a výpočetního výkonu.

03. 12. 2011

trvalý odkaz

Pohádky a já

V mateřské školce jsem si to protrpěl. Pančitelky nám tam četly pohádky. Nelíbily se mi. Bylo většinou takové nereálné, hloupé nebo prostě nudné. Pohádky měly tyto problémy:

Velmi podobné to bylo i ve filmových a divadelních pohádkách.

Čím jsem byl mladší, tím víc mi dělalo problém, že je něco "jako". V loutkovém divadle jsem si víc všímal vodících šňůr (a kdy jsou vidět), než že bych vnímal děj, protože přítomnost vodících šňůr znamená, že to je "jako". Loutkové divadlo tedy bylo celé "jako" a to jsem fakt neměl zapotřebí sledovat. Ve filmu jsem nenáviděl "jako" děje, třeba když se řeklo, že hrdina letěl na koni na dlouhou vzdálenost, načež ho ve studiu houpali mezi oblaky, místo aby ukázali, kudy teda letěl. Dneska mám tyhle "jako" děje rád, protože už chápu, že buďto nejsou důležité, nebo mají jiný hlubší smysl.

To mě vede k úvaze, že se tvůrci pořadů a knížek pro děti domnívají, že děti přemýšlejí jako oni (tedy jako dospělí), a tak do toho dávají prvky pro dospělé -- hyperboly, ironii, sexuální motivace. Naopak je tam málo prvků pro děti -- pro dospělého je nuda ukazovat nebo popisovat les, zvířata, prostě skutečnost, protože dospělí skutečnost znají. Mně jako dítěti popis skutečnosti v pohádkách naopak hrozně chyběl. Nevím, jestli jsem byl jako dítě v tomhle výjimečný, ale skoro bych si tipnul, že ne.

To jsou všechny příspěvky z měsíce prosinec 2019. Příspěvky z dalších měsíců jsou odkazované z archivu měsíců a z hlavní stránky deníčku.

E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček https://yuhu.cz/denik.htm
Yuhůova stránka: https://yuhu.cz