Deníček Yuhůův

archiv za měsíc červen 2010

10. 06. 2010

trvalý odkaz

Cena kafe v Řecku a Turecku

Udělal jsem si další malý výlet do Turecka, hlavně do po jihozápadě, Bodrum a tak. Líbilo se mi tam, jezdil jsem stopem, ale napřed jsem zkusil přejet z Bodrumu na ostrov Kós, do Řecka. A fakt mě překvapilo, jak je v Řecku draho. V Turecku pomalu přestává být úplně levno, jak jsem to poznal na své první cestě v roce 2008. Ale to, co se děje v Řecku s cenami, se úplně vymyká normálu. Asi nejzajímavěji se to ilustruje na studeném kafi s ledem, což je pití, kterým už nepohrdnu ani já, protože je to studené a je toho normální sklenička.

Teď už jenom stačí dodat, že zhruba platilo, že 1 TL = 12 Kč a 1 euro je asi 25. Takže v Řecku je pro turisty normálně dvakrát dráž. Moc si neumím představit dát za kafe 75 Kč, fakt ne.

04. 06. 2010

trvalý odkaz

Schengen je dobrej

Cestou včera do Prahy mi zastavilo hned první auto, veliký náklaďák. Řidič po padesátce, sympaťák. Povídal:

"Minulej tejden jsem jel ze Slovenska přes Břeclav a tam vedle dálničního mostu byl jinej most, stáli na něm lidi. A pod tim mostem je takhle málo místa, tolik je tam vody! Hodně vody."

A tam je celnice? Ta je v Lanžhotu, ne?

"No ne, tam už neni celnice, tam byla. Jezdilo se s malejma náklaďákama přes Lanžhot, ale tam já jsem nesměl. My jsme čekali v Břeclavi. Ale teď už je Schengen, teď tam žádná celnice neni. Zaplať pámbu. Tam se vždycky stálo dlouho.

Když tu česko-slovenskou hranici rušili, tak jsem zrovna jel na Ukrajinu. A jak jsem jel tam, tak jsem před Slovenskem čekal dva dny, taková tam byla fronta. Ti celníci byli totiž furt zalezlí a zapíjeli konec svejch zlatejch časů. Jó, to byli páni! A jak byli zalezlí a chlastali, tak nikoho nepouštěli. Tak jsem to zaparkoval a sednul jsem do autobusu, protože autobusy maj přednost a ty musej pustit, i když chlastaj. A povidám mu, tomu celnikovi: 'Pusť mě!' A on na to, že jestli mě pustěj Slováci, tak on mě pustí taky. Tak jsem šel na Slovensko a říkám jim, ať mě pustí. 'Iba ak ťa pustia Česi.' 'Ty mě pustili.' 'Tak choď do piči!'. Tak jsem projel. Ale když jsem jel zpátky, tak už tam nebyli. Jó, to byli páni. Na všech hranicích jsme stáli. Muselo se jim vždycky dát dvacet euro nebo předtim dvacet marek. V Maďarsku taky. Tam to bylo jako v Německu, tam nikdo nechtěl forinty, všichni chtěli marky a pak eura."

A to se jim platit muselo?, zajímal jsem se.

"No, muselo. To když jsi nezaplatil, tak tě zastavili a prohledávali, nebo tě tam nechali stát dva, tři dny. To bylo lepší zaplatit. Nebo brali zboží. To se vždycky Slováci ptali: 'čo vezeš, aký tovar?'. Tak jsem třeba řikal, že boty. 'Tak daj štyry páry.' No nemůžu, řikal jsem jim, ten náklad je zapečetěnej. Radši jsem jim kolikrát zaplatil, ale nemůžu jim platit vždycky, protože na to nemam fondy, to bych pak neměl na naftu. Jó, to byli páni! Hodně jsem vozil boty. Někdy mi řekli, ať zaparkuju za celnici. A vlezli dozadu, rozpečetili to, nabrali si každej dva páry a zase to zapečetili. Kurvy to byly."

A to jenom Slováci?

"To ne, to bylo všude. Češi, Slováci, v Maďarsku, v Polsku, všude. Nejhorší byla Jugoslávie, tam když jedeš, tak tam bylo moc hranic. To se furt čekalo. Ty jsou tam pořád, tam se furt čeká a platí."

V Německu taky?

"To ne, ty takový kurvy nebyli, ty nic nebrali. Němci kontrolovali. Nic nebrali a českejm celnikum se smáli, že berou. To by si žádnej Němec nelajsnul, na to kdyby se přišlo, tak by hned letěl. Teď už je to jenom v Srbsku, když se jezdí. Pizda na celnici tam tomu šéfuje. Má na to lidi, řekne: 'co vezeš'. Pak si nechala od těch svejch celníků nosit kozačky a normálně si je tam zkoušela a když si nabrala čtyři, tak mě pustili. Pak se mě v Bělehradu ptali, jestli jsem jel po starý nebo po nový silnici. Na nový se platí mýto, na starý ne. Ale na starý vždycky, když tě zastaví policajt, tak mu musíš dát dvě stě dinárů. A zastaví tě jich třeba pět nebo deset, tak platíš. Tam stavěj i osobáky. Já jsem zaplatil jednomu a ostatním jsem ujel. Teď je to dobrý, jak jsme v Schengenu. Teď na hranicích nikdo nesmí kontrolovat. To je dobrý, dá se třeba dojet do Maďarska za půl dne."

Dojeli jsme před Mrázovku, vyhodil mě na červenou. Dokázal bych poslouchat ještě dlouho. Ne, že bych něco z toho netušil, ale takhle jasně podané jsem to slyšel prvně.

To jsou všechny příspěvky z měsíce prosinec 2019. Příspěvky z dalších měsíců jsou odkazované z archivu měsíců a z hlavní stránky deníčku.

E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček https://yuhu.cz/denik.htm
Yuhůova stránka: https://yuhu.cz