Deníček Yuhůův

archiv za měsíc červen 2009

Archiv:

Starší archivy

RSS, Atom

Weblog o webu

23. 06. 2009

trvalý odkaz

Červnové tak vůbec

Přestěhování deníčku na pracovní počítač zřejmě nebyl nejlepší nápad. Píšu sem nějak málo, co? Tak si to teď vesele shrneme.

Byli jsme zase v Rusku. Tentokrát to nebylo tak strašné jako minule. Částečně protože jsem byl připravený. Moskva trochu zlevnila (šouply se kurzy), lidi se trochu víc dali do pohody. Ubylo aut. Netuším, čím to je, ale vlastně se mi tam tentokrát líbilo. Skoro mám chuť napsat o Moskvě celý web.

Mám harfu. To je další z důvodů, proč moc nepíšu. Kolikrát kvůli harfě zapomínám chodit spát. Vlastně jsem to nechtěl prozradit, aby to jako bylo překvápko, že jako nic a pak najednou přijdu s harfou a budu na ni umět a prostě budu machr king. Jenomže už jsem to, že mám harfu, stejně skoro všem vykecal. A taky se mi zdá, že už na ni za ty dva měsíce docela umím, takže co řešit. Dokonce už jsem hrál u ohně a taky to šlo.

Úplně klasicky ležím v knížkách. Tentokrát padá v plen knihovna smíchovská městská.

Čárka má ve Slaném čtyři mourovatá krásná koťátka. Kdybyste někdo chtěl, tak stačí dát vědět třeba mailem.

Mám pár nových příhod, co si o nich říkám, že by se daly zdramatizovat do deníčku. Akorát si na ně nemůžu vzpomenout a když si vzpomenu, tak zase nemám čas na deníčkování. Jo... vlastně jsem chtěl psát o tom, že jsem objevil klopenou klouzačku. Mám pravidlo, že vždycky, když si chci dát v McDonaldu velký vanilkový šejk, tak si musím předtím skočit nahoru do parku Sacre Coeur, abych ty kalorie jako že vyběhal. A nahoře v parku je klopená klouzačka. Obzvlášť veselá je po dešti. Chodím tam večer, jako správnej úchyl, a čekám, až odejdou děti. Dneska jsem pravidlo o vanilkovém šejku porušil, respektive rozšířil. V parku jsem totiž nebyl a stejně jsem si šejk dal. Jak ho zrovna brčkem dosrkávám (děsně to chrochtá a lidi okolo předstírají, že to vůbec neslyší), tak si říkám, že buďto kalorie vyběhám cestou do parku, nebo je vypálím psaním zápisku sem, abych měl motivaci. Mohlo by to fungovat, na vanilkovém šejku jsem závislej. Naučila mě ho pít Zuzanka, tvrdivši, že je to lepší než sex. Nic jiného si tu v MCkáči nedávám. Zase v KFC si dávám jenom Twistr, to mě naučil Mirčo.

Mám dost silnou psací krizi. Loni jsme s Helenkou projeli celé Portugalsko, abych o něm mohl napsat web, ale jde mi to jak psovi pastva, takže stále nemám dopsáno ani zdaleka. Minulý týden mě to zase chvíli chytlo, když jsme s Helenkou probírali fotky. Možná se raději pustím do té Moskvy. Nebo napíšu nějaký web o úplně něčem jiném. Nebo si něco naprogramuju, třeba redakční systém. (Jak to bylo? Zasaď strom, postav dům, naprgej redakčák?) A jak to Portugalsko nemám dopsané, tak se mi ani nechce nikam jet. Možná bych jel do Turecka, ale nemám koho vzít s sebou.

Vlastně jsem chtěl ještě vychválit film, viděl jsem ho včera a jmenoval se Coraline. Je to o kočičce, která zachránila holčičku. A ani Shopaholic Confession není špatný film, docela sranda, i když bez koček. Oproti tomu Andělé a démoni pěkná pruda. Docela dobrý je film Bolt, to je o hloupém psovi a velmi chytré kočičce. To víte, bydlím na Smíchově a mám to přes ulici nejenom do McDonalda. Už budou zavírat, ale už stejně víte, jak to se mnou všechno je.

Komentáře:

trvalý odkaz

Definice krásy poprvé

Smrděl jsem v antikvariátu, venku pršelo, večer. Vešla slečna s pánem. "Máte tady poezii?" zeptala se. Taková normální slečna, ale to jak a na co se zeptala, z ní dělalo krásnou.

Prodavač za pultem ji odkázal na regál poblíž mě. Odtáhla si svého pána za ruku, zálibně vylosovala z regálu knížku. Tiše knížku otevřela a tiše, protože všude kolem bylo taky ticho, tiše z knížky četla. Tak tiše, že nebylo slyšet. Slyšel jsem leda z venku kapky a její hlas, slova ne. Předstíral jsem postup svého zájmu a postupně se k regálu poezie přibližoval.

Ona četla a ač nebylo rozumět slovům, bylo jasné, že její pán neumí česky. Ale učí se. Netulili se k sobě, ale bylo jasné, že k sobě patří. Ona mu četla českou poezii a on poslouchal. Vkládala do čtení nakažlivou radost. Pak odešli. Všimnul jsem si, že v ruce držím Haška, který mi do té chvíle sloužil jenom coby zástěrka k tichému poslechu.

Komentáře:

Tohle byly všechny příspěvky z měsíce květen 2016.

E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček http://dusan.pc-slany.cz/denik.htm
Yuhůova stránka: http://dusan.pc-slany.cz