Deníček Yuhůův

archiv za měsíc srpen 2008

Archiv:

Starší archivy

RSS, Atom

Weblog o webu

25. 08. 2008

trvalý odkaz

Jak se krade v Bille

Velmi uvolněně. Aspoň tak mi to přišlo a byl jsem překvapený. Také zaměstnanci lupiče chytali poněkud relaxovaně. Stál jsem ve frontě a koukal jsem.

Občas se stává i mně, že si v samoobsluze nic nekoupím a chci odejít. Na tuhle situaci obchody nejsou zařízené, a tak se u prázdné pokladny musejí přelézat žbrdlínky se symbolem jednosměrky. Zrovna tenhle týden jsem takhle jednou odcházel z Lidlu, tak jsem o tom přemýšlel.

Podobně včera jakýsi mladík přelézal žbrdlínky v Bille. Nic si nekoupil, a tak odcházel, přes ruku bundu. Pan zaměstnanec Billy (asi v roli ochranky) ho okřiknul -- už nevím, co na něj zakřičel, ale bylo to něco jako pocem mladej. Mladík začal utíkat. No... utíkat. Hodně pomalu utíkal, takže ho jedna pokladní a ten pan ochranka po čtyřech krocích snadno doběhli. Ale namísto toho, aby se ho snažili zadržet, mu akorát brali z rukou to zboží zabalené do bundy, které ukradl, a odnášeli to zpět k pultu u skla za pokladnami. A křičeli na něj, ať už sem nechodí. Překvapilo mě, že nevolali policajty nebo něco takového, prostě ho nechali jít a jenom mu sebrali, co vzal.

V tu chvíli jsem čekal, že zloděj v hanbě uprchne, bude skrývat svou identitu a bát se pomsty. Neuprchnul. Naopak šel drze k pultu a začal ochrance to zboží zase brát a odcházet. Já jsem si nevšimnul, co to kradl, ale byly to asi tři věci. Jenomže byl opilej a nezvládal to pobrat. Tak se zase obrátil na ústup k východu. Pan ochranka mu ještě vytáhnul salám, který měl zezadu zastrčený za pásek. Zíral jsem.

"Už budeme zavírat," říkaly pokladní. "Už tam nikoho nepouštějte." Rád chodím do Billy na poslední chvíli. Pokladní už bývají unavené, ale jsou veselé, protože se těší, že už budou končit. Byly úplně v pohodě, zřejmě je příhoda s přistiženým zlodějem vůbec nepřekvapila. Zloděj pomalu ocházel přes parkoviště a vypadal, že má depku.

Komentáře:

19. 08. 2008

trvalý odkaz

Zábava pro kočku

Tentokrát je koťátek pět a už mě nepřekvapilo, že je každé jiné.

I když jsem obvyklou horní pátou polici ve skříni vystlal staršími špinavými košilemi, aby mi nebylo líto je pak vyhodit, Čárka projevila nadpřirozenou schopnost nalézt ve skříni jinou polici s čistým prádlem. Ani jsem nevěděl, že tam takovou polici mám. Teď se na mě mrška culí zezdola ležíc na nedávno vypraném povlečení. Zatímco jsem dnes poslouchal Toulky, občas se ozývalo propískávání čerstvých koťátek. Před půlnocí jsem se šel podívat, už bylo hotovo. Je to vždycky tak roztomilé. A Čárku to tak baví!

Komentáře:

08. 08. 2008

trvalý odkaz

Moje kočka úmyslně porušuje konvence

Čárka ví, že se na klávesnici nesmí. Tedy smí se na ni šlapat na kraji, ale nesmí se mačkat ty čudlíky. Vždycky, když Čárka nějakou klávesu stiskne, dostane sprďana. Už roky. Je to pro ni nepříjemné, protože klávesnice na stole úplně katastrofálně dělí lehovou plochu na takové mrňavé kousky, že se na nich nedá pořádně válet. A konvence s Yuhůem říká, že se na klávesnici nesmí ani ležet.

Včera ráno zřejmě ve Slaném řádilo sucho, neúroda a hladomor, protože ejza přišla z noční výpravy ze zahrady silně hladová a mohutně o tom povídala. Zrovna jsem tak nějak vstával, pustil jsem si poč, pročítal maily a hledal něco xnídani zatím pro sebe, ale Čárka pobíhala a stěžovala si na hlad stále intenzivněji. Normálně bych jí něco dal, ale den před tím všechno svoje maso sežrala, tak jsem jí vysvětlil, že napřed musím jít něco nakoupit a pak dostane. Nepochopila. Nebo spíš nechtěla pochopit.

Zkrátka proběhlo povstání. Čárka se pustila do práce s Gmailem s velkou razancí a rozepsala postupně pár odpovědí na mou ranní poštu. Šlapala na klávesnici naprosto záměrně. Psala ěščččččččč=é nebo klů++; a takové ty svoje běžné věty, co jim rozumí jenom kočky a lepší programátoři. Naštěstí Gmail neumí kočičí maily jednou klapkou odesílat, tak jsem jí to vždycky včas stornoval. Napřed jsem si myslel, že kočka jenom hledá na stole vhodné velebítko a přitom občas šmrncne o nějakou tu klávesu, ale to byl omyl. Prostě mě chtěla vytočit. To je nový prvek jejího chování. Úmyslnou vzpouru ještě nikdy nepodnikla. Zajímavé na tom bylo, že si zároveň dávala záležet, aby to jako vzpoura vlastně nevypadalo. Stále hodná kočička, chudinka občas zakopne o Entrer.

Nakonec mě donutila, abych prošmejdil skříňku s konzervami a něco pro ni vylosoval. Doufám, že si tenhle můj ústupek nezapamatuje.

Komentáře:

04. 08. 2008

trvalý odkaz

Léto v půlce

Jak jsem se teď překlepnul při psaní titulku, vyšlo mi z toho "líto v půlce". Už jsem to opravil, ale přemýšlím, zda je mi líto, že utekla půlka léta. Trochu jo, protože mám rád dlouhé dny, ale zatím jsem si léto celkem užil. Jedno dlouhé splouvání Lužnice, čtrnáctidenní vandr a tak vůbec.

Vlastně jsem na rozpacích, zda mám svoje cesty popisovat. Nemám totiž rád takové to jakoby skromné psaní prošpikované letmými okrajovými zmínkami o golfu a letech tryskáčem. (Dokonce se tomu jevu skrytého vytahování nějak neoficiálně mezi bloggery říká, ale nemůžu to slovo objevit [prosím pomozte, pokud si vzpomenete]. To slovo označuje člověka, který píše třeba o tom, jak jezdí na nákup a nezapomene mimochodem zmínit, jak to jeho nové volvo hezky jede. Aktualizace: říká se jim mimoděkové, děkuju za komentáře.)

Problém svého psaní shledávám v tom, že se mám příliš dobře. Skoro jako bych se bál, že vyvolám závist nebo co. Nevím, ale je ve mě nějaký blok, který mě zrazuje psát příběhy z cest. Možná je to tím, že stále chápu daleké cesty jako jakýsi luxus. Nebo že lidi chápou.

Vlastně teď mnohem raději příběhy z cest poslouchám. Ty moje navíc nejsou nic moc, asi ne natolik, aby stály za přečtení. Ještě tak bych mohl dramaticky popsat, jak jsem ztratil mobil nebo jaké je koupání v zahraničních potocích, o sockování olejovek, jak berou Italové a Britové stopaře a jak se spí na letištích, ale zas tak skvělá zábava by to nebyla. No vidíte, už se zase mimochodem vytahuju. Tudy ne.

Takže pár slov k Lužnici. Nahoře je krásná, ale až mě někdo bude zase lanařit, abych jel Lužnici, tak se mu na to vykašlu. Místo Lužnice by se měla ta řeka jmenovat Volejnice nebo Olejnice nebo Volejňačka nebo Volejovka nebo Volejbalka přinejlepším. Nad Rozvodím je Lužnice hezká, Stará řeka je taky krásná (mimochodem už jsou ty popadané stromy odřezané), ale Rožmberkem to končí. Pod Rožmberkem začíná být dokonce dost špinavá a pořádně se vlasně nikdy nevyčistí. No a samý jez volej jez volej. Na rozdíl od Sázavy, která je taky jez volej jez volej, se zdejší jezy nejezdí, ale přenášejí, v lepším případě koní. Lužnice trochu teče u Tábora, kdy se noří do kaňonu, ale taky je tam peřejí jenom pár, místo toho další jezy. Počasí taky nic moc, na Lužnici zřejmě dost prší. Ceny v okolních hospodách na tuzemsko mimořádně vysoké. Normálně mi bývá líto, když voda končí, ale tentokrát jsem most u Bechyně velebil, že už je v dohledu.

Komentáře:

Tohle byly všechny příspěvky z měsíce květen 2016.

E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček http://dusan.pc-slany.cz/denik.htm
Yuhůova stránka: http://dusan.pc-slany.cz