Deníček Yuhůův

archiv za měsíc červenec 2008

Archiv:

Starší archivy

RSS, Atom

Weblog o webu

03. 07. 2008

trvalý odkaz

Tak od teď jsem věštkyně

Paní na zadním sedadle: "Já to věděla. Já to věděla, že mám jet až tím dalším."

Řidič autobusu: "A jak byste to chtěla vědět, pani? To byste musela bejt věštkyně."

Paní: "Tak od teď jsem věštkyně. Měla jsem jet až tím dalším. Já to věděla." Znělo to tak, jako kdyby ten řidič za to mohl, ale nemohl za to.

To bylo tak. V kladenské knihovně jsem si tentokrát nechtěl nic půjčovat, ale nakonec jsem si přeci jen těch jedenáct knížek půjčil. Trochu mě to zdrželo, takže jsem chytil autobus do Slaného až ve čtvrt na šest. Sedl jsem si hned za řidiče, vzadu už volno nebylo, udělal jsem si pohodlí a začetl jsem se do ŠÍLENÁ RÁNA; ěqpoikú§i

Další šílená rána aůůkjsůkjSD. Šlo to z autobusu zezadu. Instinktivně jsem se přikrčil, aby mě výstřely netrefily. Nebylo to ale vevnitř, bylo to zvenku, protože na okýnka zvenku začaly §pikj=o dopadat nějaké dsfdfs projektily. Prásk, ukončila to zadní pneumatika. Autobus zabrzdil a zajel ke krajnici. Zastavil. Hnědý prachový dým. Dýchali jsme. Ticho. Zřejmě už je konec. Dýchal jsem. Řidič vstal: "stalo se někomu něco?"

Ale nikomu se nic nestalo, všichni zřejmě byli v pořádku, jenom byli vyděšení. Asi zadní pneumatika. Stáli jsme na Kladně pár set metrů od centra (u toho areálu, jak tam dělá Angar). Řidič otevřel a šli jsme se podívat ven na zadní levé kolo. Nikdy bych nevěřil, že prasklý plášť udělá takový hrozný randál a létající efekty. Napřed asi prasknul plášť a po něm teprve pneumatika. Plášť byl jako skoro naruby a byl narolovaný na zbytek kola. Myslím, že z toho visely kusy gumy nebo nějakých vláken. Auta nás objížděla a čuměla.

Za dvacet minut jel další spoj a nabral nás. Těch dvacet minut čekání bylo zajímavých, jak lidé reagovali různě. Mnozí venku kouřili jednu za druhou. Nejzajímavější byla ta paní. Měl jsem na ni zpočátku vztek, protože byla afektovaná a skoro řidiči nadávala. Ale pak nám tím aspoň dělala zábavu. Od teď byla věštkyně :-). Všichni pasažéři v autobuse čekali na další spoj plni jakési euforie. Asi nějaký endorfin vyplavený z úlevy po náhlém teroristickém útoku, který se nekonal. "Ještě že se to nestalo z toho kopce dolu z Vinařic," říkal řidič. "To bych to jen tak neubrzdil. No, stejně jsem měl zítra jet na technickou."

Komentáře:

01. 07. 2008

trvalý odkaz

Leptoptilos osobně

V regionálních plátcích jsou to vždycky nejnudnější články. Znáte to: dne 14. června se tam a tam konalo představení bla bla, účinkující ... bla bla. Takže nevím, jak začít. Byl jsem v divadle a byl jsem uchvácen.

Moje překvapení vyplývalo z toho, že skoro všechny herce od vidění znám. Poslouchal jsem je porůznu celý rok ve slánské čajovně, jak sedí u kulatého stolu a baví se o všem jiném než o divadle. Většinou se bavili o škole, o učitelích a o tom, kolik se učí zbytečností. Hlavně Míša toho hodně napovídala, ale poslouchal jsem často se zájmem, předstíraje čtení, a slyšel jsem i tu hlavu i tu patu, které to mělo. Postupně jsem se naučil zdravit všech těch asi dvacet štamgastů slánské čajovny. A ty jsem najednou spatřoval na jevišti v obtížném představení.

Kus nesl název Leptiptilos in persona a jeho děj vyprávět bych nesvedl. Autorka vracela děj hned do minulosti a hned zase zpátky, takže jsem brzo nevěděl, kde vlastně jsem. Hvězdou celého dramatu je pacient v kómatu Roy Strang. Jsou tam ovšem i malé hvězdičky, kol nichž se velké točí. Největším zážitkem uměleckým pro mě bylo použití červeně nasvíceného lana a čápův tanec. Plakát. Scénář na motivy Irwina Welshe a režii měla Míša Kubiasová.

Byla to premiéra a asi i derniéra zároveň. Už to hrát nebudou, máte smůlu. V Praze na Zábradlí to bylo, je na to potřeba menší jeviště. Přijde mi škoda tak hodně práce na jedno jediné představení. Bravo tedy.

Den předtím hrál podobný divadelní soubor jiné představení ve slánském divadle v rámci oslav strašně starého slánského gymnázia. Také to bylo dobré, Malý princ to byl, ale to bylo normální divadlo. Leptiptilos in persona mi vzal dech a během představení jsem byl v jakémsi vytržení, jak kdyby mě zapojili na přístroj. Máte smůlu.

Komentáře:

Tohle byly všechny příspěvky z měsíce květen 2016.

E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček http://dusan.pc-slany.cz/denik.htm
Yuhůova stránka: http://dusan.pc-slany.cz