Deníček Yuhůův

23. 01. 2006

trvaly odkaz

Pořádná rána

Minule, když jsem si přivezl počítač ze Silvestra, pak po návratu taky chvíli nešel. Mám grafickou kartu na desce a občas, když počítač odněkud přivezu, prostě nefunguje. Černá obrazovka nebo nějaké barevné šmouhy, trochu VGA, ale v SVGA černo. Vzal jsem tenkrát do ruky majzlík, trochu jsem to kolem grafiky zkusmo pošteloval, šlo to do restartu a najednou bylo vše v pořádku.

Jenomže dneska znova. Přijel jsem z pařby Natural selection, kde nebyl net. Těšil jsem se, jak si vyzvednu maily (znáte ten vtip s manažerem, jak s ním spadne letadlo a on se zachrání na karibském ostrově?), ale ono nic. Černý monitor. Jiný monitor nefunguje, problém je v grafárně nebo ve zdroji, protože se navíc počítač po prvním startu ihned vypíná, teprve druhý vydrží. Stál jsem nad rozebraným počítačem, kroutil hlavou a byl otrávený z toho, že budu muset pořizovat (a hlavně instalovat) nový počítač. (Takže spadne manažer na pustý ostrov. Toho manažera večer najde krásná ostrovanka a přivede si ho do chýše. Narkmí ho, umyje a nechá vyspat. Pak ho krmí ještě týden. Po týdnu mu řekne: "Tak, a dneska v podkroví se může stát to, po čem celou dobu prahneš.")

Zkoušel jsem to různě restartovat, nic. Vypínač už teď umím najít z boku po hmatu. Odpojil jsem disky, jestli to není v nich, nebylo. Majzlík, který se minule osvědčil jako das brutalSchtelovatko, už odpočíval v nemilosti na okraji stolu. Tak asi koupím nový stroj. Na novém počítači mě ale vždycky štve, jak se tam musí v těch předem rozbitých Windowsech všechno znovu nastavovat (možná bych si měl koupit Maca). O data jsem strach neměl, ta na disku zůstanou, ale chtěl jsem to spravit. Vzpomněl jsem si, že při nakládání do auta jsem trochu praštil do zdroje, že si toho dokonce i Hanička všimnula. "Je to jenom železo," povídám jí. Jo, železo! Asi jsem to tou ránou rozbil.

Zkusíme inverzní proces -- spravit to ránou. Jenomže přece nebudu mlátit do počítače! Je to nevědecké, nemůže to fungovat. Dostal jsem ovšem vztek a praštil jsem s vypnutým počítačem o stůl. Docela dost na fest, beztak je to krám. Po hmatu nalezený vypínač tentokrát pípnul. Obrazovka se rozzářila bootovací obrazovkou. Hrubá síla zvítězila, něco se v té grafické kartě umoudřilo. (Pak ten manažer říká: "Vážně?" - "Vážně," usmívá se tropická ostrovanka. "Vážně," nevěří manager, "si tu u tebe někde můžu vybrat maily?") Tak jsem si vybral maily (život je krásnej) a už svůj počítač nebudu nikam vozit. Od toho mám přece notebook.

trvaly odkaz

Terapeutická skupina Tělísko

Měli jsme skupinovou terapii. Původně to měla být hudební zkouška, leč pak se to zvrtlo. Možná víte, jak probíhá léčení drogově závislých v kroužku. Postupně vstávají, představují se a říkají:

• Ahoj, jsem Yuhů a jsem workoholik
• Ahoj, já jsem Kačenka a jsem stále unavená
• (dál byla na řadě v kroužku přísedící MuDr. Schneiderová, ta nic neříkala, nakonec řekla, že je v deziluzi)
• Já jsem Jeroným, jsem taky workoholik. A dělají mi problém lásky.
• No, já jsem Gendrim... a .. a jsem dezorientovaná. (Za přesné znění děkuji Kačence.)
• Já jsem Jakub. A nevstanu, protože mě bolej kolena. Jsem tady, protože mám těžkej zadek.
• Já jsem ztracená existence (řekla Hanička).

A tak jsme kapelu (takové naše malé tělísko) hladce převedli na terapeutickou skupinu. První krok v léčbě problémů, které máme, je to, že si je připustíme. Během zkoušky jsem si s Jeronýmem krásně popovídal o práci a zahráli jsme písně Ivana Mládka. Jenom Gendrim s Haničkou byly celé ztracené a Kačenka skoro usnula. Velikonoční koncert se odkládá na neurčito, pravděpodobně až na přespříští Velikonoce.

10. 01. 2006

trvaly odkaz

Nemám totiž teploměr

Za tento text vděčíte bacilu "Streptococus hem. ver. G masivně", který bydlí v mém krku. Bydlí tam už asi dlouho, ale teprve teď (zhruba po třech týdnech nastydnutí a různého polehávání) jsem si zavolal pro výsledky výtěru. Byl mi nasazen penicilin. Tak teď ležím v posteli, necítím tělo, z rádia (které nejsem schopen přepnout) slyším nějaký pop. K tomu mám ještě horečku, evidentně, ale nevím, jak velkou. Nemám totiž teploměr.

Lékařský teploměr jsem ovšem minulé úterý kupoval, protože jsem ten minulý rozbil kdysi loni v zimě. V lékárně mi paní nabídla buď digitální, nebo rtuťový: "Vezměte si digitální, já už neměřím ničím jiným!"

Chvilku jsem byl na rozpacích a argumentoval jsem: "No jo, ale když já ten teploměr stejně asi ztratím! Na to je pak škoda kupovat si pětkrát dražší digitální teploměr."

"No jak mysíte," řekla paní lékárnice a začala mi markovat teploměr lékařský rtuťový. "A víte co?" povídám já, "dejte mi raději rovnou dva." Tak jsem koupil dva teploměry po dvaceti čtyřech korunách, abych zase dlouho teploměry nemusel kupovat, až jeden z nich ztratím.

Ztratil jsem samozřejmě oba. Jak se něco nedá uložit na disk, tak to ztratím. Teď nevím, jak moc velkou mám teplotu.

To jsou všechny příspěvky z měsíce prosinec 2019. Příspěvky z dalších měsíců jsou odkazované z archivu měsíců a z hlavní stránky deníčku.