Deníček Yuhůův

archiv za měsíc červenec 2005

Archiv:

Starší archivy

RSS, Atom

Weblog o webu

30. 07. 2005

trvalý odkaz

O CzechTecu a o komunistech

Málokdy jsem si užil poslech interview BBC jako tentokrát. Můj oblíbený vzor, Jaromír Štětina, hodně zajímavě rozebíral dnešní komunistickou otázku. Narozdíl od planých tlučhubů se pustil rovnou do citátů z Lenina, aby zabránil jakýmkoli iluzím.

Rozhlasový rozhovor se dá poslouchat z mp3 streamu a časem bude přepis. Zhruba v polovině rozhovoru se nachází nejzajímavější pasáž o "gulagské lži", což je obdoba lži osvětimské.

V nadpisu jsem zmínil CzechTec. Hudebnímu stylu Techno nerozumím, ale policejní naivitě ano. Jaromír Štětina o tom mluvil také. Na téma CzechTecu ještě doporučuju Patrickův článek. Dovolím si delší citaci:

Na jednu dobytčí jednotku spásající pastvinu dostáváte dotaci v závislosti na počtu dobytčích jednotek a rozloze pastvin. Pokud na pastvinách hospodaříte dost dlouho, nabídne vám je pozemkový fond ku prodeji, pokud jsou státní a to za cenu v těchto lokalitách do 5 Kč. Sám mám podobné louky a protože dobytek nemá možnost je nikdy letos spást, bylo by mi ukradené, kdyby mi je pár hiphopáků podupalo, mávl bych nad tím rukou a pravil, že jsou to debílci, když to museli zválet. Dotaci bych shrábnul stejně a věřte tomu, že ta dotace je na tom všem to nejzajímavější. (Marigold.cz)

Komentáře:

29. 07. 2005

trvalý odkaz

Vrozené pousmání

Občas to vidím na malých dětech. Když se dospělí baví a řeknou vtip, dítě předstírá smích, i když vtipu nerozumí. Také to se mi často stává, že jsem někde s nějakými cizinci, pořádně jim nerozumím a oni řeknou vtip. Nemám šanci vtip pochopit, ale občas je se mnou nějaký jiný Čech a ten se vtipu směje.

"Čemu se smějou?" ptám se já.

"Já nevím," odpoví smějící se Čech. Prostě se směje s nimi, snad aby to vypadalo, že jim rozumí nebo že se baví. Taky to tak občas dělám, třebas je to trochu pokrytecké. Myslel jsem si, že se to tak dělá, aby si lidi okolo mysleli, že jim prostě rozumím.

Včera jsem poslouchal nějaké portugalské (tedy spíš brazilské) rádio. Divné písničky, divná řeč, prostě zajímavý poslech. Vesele si sedím doma (proč sakra v takovém horku sedím doma?), kolem nikde nikdo. A pak jsem se přistihnul, že dělám zajímavou věc. Vždycky, když ty Brazilky v rádiu udělaly nějaký vtip a smály se, tak jsem se -- světe div se -- zasmál taky. Naprosto netuším, čemu jsem se smál, ale jak jsem tak ťukal do počítače, tak jsem se podvědomě usmál, zasmál.

Aby si myslely, že jim rozumím.

Brazilky, co sedí tisíce mil daleko. Určitě to ocení.

Začínám si tedy myslet, že se nesrozumitelným vtipům nesměju proto, aby si ostatní mysleli, že jim rozumím, ale protože mám prostě vrozené smát se, když se smějí jiní.

Komentáře:

27. 07. 2005

trvalý odkaz

Rozhovor o autostopu

Člověk si o sobě myslí, jak kultivovaně mluví. Já jsem v tomhle ohledu taky dost namyšlenej. A ono houbeles. Mluvím rychle, huhlám a špatně vyslovuju důležité věci.

Ale je skvělé poslechnout se. Jestli mě chcete slyšet, můžete si pustit pořad o autostopu, který pro Český rozhlas 6 natočila Markéta Štechová (moc jí to slušelo, mimochodem). Stáhnout mp3, stream mp3.

To nejhorší naštěstí Markéta vystříhala. A ještě odkaz na stránky, o kterých je v rozhovoru řeč.

Komentáře:

trvalý odkaz

Teorie anglického humoru

V českých vtipech se pointa říká na konci. Jak má angličtina ustálený slovosled, často se v anglických vtipech musí říct pointa na začátku. Možná proto je anglický humor tak šílený.

Komentáře:

25. 07. 2005

trvalý odkaz

Jak myška chodí na čaj

Asi jí chutnají čajové lístky. Občas v noci slyším, jak si myšla Diplap vedle postele vyleze do čajového sítka a požírá vlhké lístky. Možná má žízeň, možná jí ty lístky chutnají. Třeba je stejně jako já na čaji závislá.

Zrovna na ni koukám, ona kouká na mě. A frnk, ale za chvíli by měla přijít znovu. Je to dobrý pocit, vědět, že ten vylouhovaný čaj je ještě před vyhozením někomu k užitku. Občas mám výčitky z toho, jak prostě ty tamilské dělnice na plantážích dřou od slunka do slunka, pak se to veze přes půlku světa, abych si mohl cvaknout vodu, nabrat čaj, zalít jej a procedit. Pak čaj z Ceylonu čeká v sítku, než jej naučeným švihem jenom ... vyhodím. Jeden aby se zamyslel.

Komentáře:

15. 07. 2005

trvalý odkaz

Neprůhledno

Proč, fakt by mě zajímalo, proč jsou všechny restaurace, kde se dá jíst, proč jsou všechny restaurace, kde se dá pobýt, proč jsou všechny takové restaurace kuřáckými doupaty. Fakt by mě to zajímalo a taky by mě zajímalo, jak někteří lidé dokáží být tak neuvěřitelně hloupí a drzí, že přijdou do restaurace, kde byl nějakým omylem nebo náhodou chvíli čistý vzduch, a začnou hulit jednu za druhou. Kdyby se aspoň ..., ale ne, to nemá cenu.

To nemá žádný majitel hospody odvahu zavřít ji kuřákům? Na tom by se dal přece postavit skvělý marketing!

Kdyby třeba jenom ..., ale ne, to je fuk, prostě jsem naštvanej. Asi budu muset emigrovat do Irska.

Kdyby aspoň kouřili něco kvalitního, to já i po čichu poznám. Ale ne, věčně se kouří ten nejlacinější hnus. Poznám to podle takového štiplavého kouře. Tak jsem si myslel, že se najím a napíšu něco do deníčku, ale raději beru roha.

Komentáře:

12. 07. 2005

trvalý odkaz

Pračka jako se sušičkou

"Já mám pračku se sušičkou, to máš taky?" ptala se mě ségra, když jsem se chlubil, že mám doma novou pračku.

"Ne, jenom normální, bez sušičky. K čemu je to dobrý?" zajímal jsem se.

"Když jsem líná to prádlo věšet, tak akorát zmáčknu sušení a ono se to usuší."

Takže o to jsem přišel, měl jsem si koupit pořádnou pračku, abych nemusel prádlo věšet. Po pár dnech jsem ovšem zjistil, že na tom tak špatně nejsem. Nechal jsem vyprat obvyklou várku -- nějaká trička, kalhoty, kraťasy zadělané od jílu a tak různě, a šel jsem pryč. Po návratu jsem byl líný to pověsit, tak jsem akorát pračku otevřel, aby větrala, a předsevzal jsem si, že si to později pověsím.

Jenomže jsem si to nepověsil. Prádlo zůstalo v pračce vyprané dva dny. Když jsem se nakonec odhodlal, že to pověsím, odehrálo se překvápko -- prádlo už bylo samo od sebe suché. Takže jak ta pračka má osm set otáček, tak potom akorát stačí nechat dva dny otevřená dvířka a je hotovo! Mám pračku jako se sušičkou! Prádlo jsem vyndal, dal do koše na žehlení a pohoda.

Včera jsem se chlubil druhé sestře, jak mi to krásně funguje, že to stačí pořádně odstředit a uschne to v bubnu. Říkala něco v tom smysllu, že to prádlo bude zmuchlané. Ale to není pravda, ta uschlá várka moc zmuchlaná nebyla.

Moudří již tuší, jak to je opravdu.

Dneska jsem chtěl dát prát batikovaná trička na třicet. Docela mě překvapilo, když už jsem to chtěl pustit, že je v šuplíku ještě prášek od minula. Dokonce aviváž tam byla! Jak to?

Šel jsem se podívat do koše na žehlení. Moudří už tuší, jak to bylo opravdu. Na kraťasech byly ještě kousky jílu ze Champaigne. Ta uschlá várka byla uschlá proto, že se vůbec nenamočila. Asi jsem tu pračku onehdá vůbec nepustil. Teď po návratu z večeře mě čeká věšení. A mimochodem -- je to pračka opravdu bez sušičky.

Komentáře:

trvalý odkaz

Větvičky vychechtané

Právě jsem si sednul do své oblíbené oranžové restaurace a chtěl jsem psát o pračce. Ale tohle je prostě síla. Naproti mě sedí u protějšího stolu dva páry, přičemž obě děvčata sedí čelem ke mně. V rádiu hraje taková ta písnička, jak se do ní dá dělat na sedmou dobu -- tu dů --, ta melodie tam jde z molu do durové dominanty, takovou hodně zatočenou pusou jako pozoun. Prostě klasika, akorát zrovna nevím, jak se ta písnička jmenuje.

Při rozkládání notebooku jsem si tedy udělal na sedmou dobu hezké -- tu dů --, hodně zatočenou pusou. Ta dívenka v růžovém, co sedí naproti, mě náhodou viděla, jak dělám pozoun, a potrhla se smíchy. Úplně puberťácky. Prostě moje -- tu dů -- nevydejchala. Má chudák šok a tváří se překvapeně.

Druhá větvička, co sedí vedle ní, se samozřejmě chtěla taky zasmát. Tak na mě obě vyděšené smíchy stále ještě civí a asi čekají, že zase udělám -- tu dů --. To tak! Beztak už ta písnička skončila. Takže se na ně akorát blbě směju, ony nikdy asi nepotkaly normálního člověka, co si zpívá. Přece nebudu dělat, že je nevidím. Chudáci kluci, co tam s nimi sedí, netuší, čemu se dámy smějou, ale je jim blbý se na mě otočit. To víte, dívenky, to máte smůlu -- já tady zůstanu a budu tady sedět, píšu si deníček a budu večeřet. Budete to se mnou muset vydržet.

Je jim asi devatenáct a obě kouří. To už ani nevadí, beztak jsou zmalované tak, že bych o ně pohledem nezavadil. Kdyby se tak úžasně debilně nesmály, tak jsem si jich opravdu nevšimnul, prostě větvičky. Vot eto kultura. Výborně, už přišlo jídlo. Chodím sem na vrtule s kuřetem na kari. Nejlepší je na tom ten hrášek. Dneska kapánek přesolili.

Komentáře:

01. 07. 2005

trvalý odkaz

Středověké město

Na Kutné Hoře mám rád ten pohled do údolí. Když se podíváte v Praze z Hradčan do údolí, vidíte akorát město. Když se podíváte v Kutné Hoře, vidíte venkov.

Na Kutné Hoře mám rád zadní uličky, jako na sever, kam nechodí moc turistů. Zídky oddělují zahradní parcely tak, jako tomu bylo i před staletími.

Jak Kutná Hora v rozvoji ustrnula, když v šestnáctém století klesla cena stříbra (Španělé vykradli Jižní Ameriku a spustili tím inflaci), tak to město zůstalo částečně zakonzervované. Středověké město mělo k přírodě hodně blízko. Možná blíž než dnešní vesnice. Když se dívám na středověké obrázky měst, vidím vlastně venkov. V tom je to kouzlo. Jak tehdy lidé žili na dvorcích se zvířaty, tak dobře umírali na choroby. Kouzelný středověk.

Tentokrát mi nevyšel můj trik na hledání hospody. Vlítnu obvykle do íčka (myslím informační centrum) a zeptám se tamní slečny, kam zde ONA chodí na jídlo. Slečna obvykle doporučí dobře (funguje to minimálně v městech Tábor, Jindřichův Hradec, Brno, Litoměřice). Jenomže tentokrát byla v kutnohorském íčku na záskok nějaká slečna od rány a poslala nás do jakési pivnice podivné.

Nakonec to byl hezký výlet. Sice jsme původně jeli do nějakých botanicky zajímavých bučin u Jevan, ale pak jsme viděli ceduli Kutná Hora 41 a nedalo se odolat. Cesta vede přes Zásmuky, ty jsou taky moc pěkné.

Komentáře:

Tohle byly všechny příspěvky z měsíce květen 2016.

E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček http://dusan.pc-slany.cz/denik.htm
Yuhůova stránka: http://dusan.pc-slany.cz