Deníčky2001: 27, 26, 25, 24, 23, 22, 21, 20, 19, 18 |
DubenZačalo jaro, takže psaní flákám. Inu, začalo? Zatím je teplotní průměr pod úrovní loňského prosince. |
číslo 21 - duben 2001
http:// dusan.pc-slany.cz/denik.htm
28. drbna
No prostě hrůza. Byla naplánovaná na třetí hodinu, ale odehrála se až v půl páté. To už jsem ale znechuceně odcházel.
Nechápu, jak si někdo může dovolit předvést před osmi tisíci diváky takovou hrůzu. Zbytečně komplikované libreto, debilní moderátor, přezvučená monotónní hudba. Zřejmě čekali na déšť (a dočkali se).
Chtěl jsem si spravit náladu, a tak jsem šel domů pěšky (v Hrdlívě jsem chytil stopa). Jaro je definitivní. V podmračeném počasí vypadala tráva obzvláště zelená.
Vím, že příště do Libušína nepůjdu. Ale Je teda pravda, že jsem tam šel hlavně potkat kamarády, což se povedlo.
Kousek za Libušínem šel proti mě takový černý pes, co má chlupy přes oči, a ptal se mě, jestli jsem neviděl jeho pána. Musel jsem pokrčit rameny, protože jeho pána neznám. Pejsek povídal, že jak začalo pršet, tak se mu slepily ty chlupy, co má přes oči, takže nic neviděl a ztratil se.
26. dubna
Jak táta slaví narozeniny, přicházejí k nám různí lidé. Jedna paní s sebou měla hnědého psa. Seděl v kuchyni vedle své paní, kousek od kočičích misek.
Přicházel jsem zrovna domů, Ajči se svezl přes dveře. Pak z chodby nakouknul do kuchyně a objevil psa.
"Co tady dělá to zvíře?" řekl Ajči. Vztyčil ocas a přichystal se do útoku.
Náš táta nemá rád kocourkova bojová kouzla, a proto mu zavřel dveře do kuchyně před nosem. Taková potupa!
Pak Ajči pobíhal deset minut zmateně po chodbě a žádal na mě vysvětlení, proč mu nedovolíme vypráskat z kuchyně tu hnědou mrchu. Samozřejmě po mě chtěl, abych mu do kuchyně otevřel (panáček zapomíná kouzla), ale to jsem nemohl, protože mi toho psa bylo přece jenom trochu líto.
Jak náhodou táta vyšel z kuchyně, pokoušel se mu Ajči proklouznout pod nohama. Táta se nenechal, kocoura sebral a zavřel ho do svého pokoje. "Mnichov, Mnichov," křičel Ajči. "Chtěli jsme bojovat, ale byli jsme zrazeni!" Dveře se přibouchly. "O nás bez nás!" pokračoval kocour. A nakonec: "mňau, co tady jako budu žrát?"
24. dubna
Dostala se mi dneska ráno při balení do ruky knížka o makrobiotice. Moc těm věcem nedůvěřuji, ale ze zvědavosti jsem knihu někde otevřel.
Zaujala mě striktnost, s jakou na té stránce odsuzovaly brambory, mléko a cukr. Podle různých receptů jsem usoudil, že makrobiotici jedí jenom celozrnné obilí a dušenou zeleninu. Pijou jenom čaj. Čaj musí být pochopitelně z obilí. Ovoce a maso taky zakázáno, protože to všechno znečišťuje střeva. Bílá mouka striktně zakázána. Člověku je pak sice zpočátku prý trochu blbě, ale psychicky je na tom perfektně a stoupá mu nálada. A hlavně ne brambory a mléko, protože to obsahuje hodně vody, a tělo by pak bylo postaveno z vody :-)
Spousta věcí v té knížce byly prostě takovéhle blbosti, i když tam bylo i pár rozumných rad. Jako třeba že by se mělo jíst méně. Začal jsem pak trochu uvažovat o tom, jak se stravuji.
Což takhle vyzkoušet si jeden makrobiotický den? Proč ne.
V poledne jsem šel kolem bufetu, nechtěl jsem si dávat knedlíky, ale zaujala mě kulajda. Kulajdu miluji. Protože ji nemají každý den, nenechal jsem si jí ujít. Je sice z brambor a smetany, ale co, to se nějak vsákne. Hlavně že jsem si odepřel druhý knedlíkový chod.
Loudal jsem se pak po pěší zóně a uvědomil jsem si, že jak budu ještě dlouho v práci, tak bych mohl dostat hlad. Pro jistotu bych si měl koupit něco malého. Hm, takže šest rohlíků.
Doma mě uvítal mimo jiné kocour vyčítavě prohledávající misku na sušenky. Yuhů zapomněl koupit, že? Inu zapomněl. Ale otevřu ti tuňáka v oleji, kočičko milovaná.
A že mi bylo líto dávat Ajčimu celou rybí konzervu, dojedl jsem ji se zbytky starého chleba. Zapil čajem, černým čajem slazeným cukrem. U počítače uždibuji čokoládu, pustím se do jablek.
Zrovna mi docela stoupá nálada a cítím se psychicky perfektně. To víte, není nad to dát si alespoň jeden makrobiotický den!
Vyrazili jsme si po páté hodině do Lidic a došli jsme až do Drchkova. Dnes byl první opravdu krásný jarní den. Viděli jsme spoustu ptáků, pár káňat. Viděli jsme koníčka v ohradě a dávali mu pampelišky. Viděli jsme kozly a kůzlátka. Tráva byla svěží, půda nacucaná, sluníčko pálilo. Spousta zeleně. V dálce Říp a kralupské chemičky. Věže kostelíků. Bývalá hradiště čnějící nad terénem, potoky a bahýnko v nivách. Rákosí šustilo. Vrby se kývaly. Sbírali jsme trpasličí drahokamy a vzpomínali na olifanty. Jsem sice trochu utahaný, ale venku je nádherně. Jaro!!!
22. dubna
Než jsem nastoupil na civilku, živil jsem se mimo jiné jako lektor softwaru -- prostě jsem učil lidi pracovat s počítači. Není to tak dlouho, co jsme v knihovně měli týden Internetu.
Pondělí bylo zaměřeno na hledání práce. Během toho dne jsem několika lidem vysvětlil, jak se pracuje s Internetem, občas jsme hledali nějakou práci.
Když jsem teď v pátek na koncertu našel svůj stůl, pozdravil jsem nějakou paní, co už tam seděla. Dost mě překvapilo, jak jásavě mě pozdravila, protože mi nebylo jasné, odkud mne zná. "Já vám musim poděkovat," pokračovala, "já jsem si našla práci podle toho Internetu." Prý i v tom zaměstnání pracuje s Internetem, jak jsem jí to ukazoval. Byl jsem hrozně rád, že jí to vyšlo. To je třeba důvod, proč jsem nešel na vojnu. Alespoň jsem nějak užitečný.
Posledního dubna v knihovně končím.
Až budou peníze, tak se bude přestavovat knihovna. Už teď je ale hotový projekt, podle kterého se někdy teďko budou montovat světla. Je pěkně vybarvený a regály jsou tam postavené šikmo, což je asi móda. Dostal jsem za úkol proměřit regály a tu místnost. Nevěděl jsem přesně, co mám dělat, ale brzo jsem pochopil, že si ta architektka ani nedala práci se změřením místností. Nakreslila je o 70 cm užší (ještě že užší).
Protože podle špatného nákresu se světla namontovat nedají, musel jsem projekt překreslit. Dělal jsem to převážně doma ve svém volnu, protože to muselo být rychle. Neudělal jsem to tak pěkně, protože jsem neměl pastelky, zato jsem si ty cimry změřil.
Hlavně je mi ale líto, jak je ten projekt špatně vymyšlený. Jde o to, že nebude kam dát knihy. To mi vrtá hlavou. V novém projektu je prostě méně polic, než bude potřeba. Dal jsem si práci a spočítal jsem to.
Vyšlo mi 45%!!!
Jako vždy v dubnu jsem vyhodil kytky na balkón. Nepočítal jsem s tím, že duben bude chladnější, než prosinec. Zatím to odnesl jenom můj dvoumetrový ibišek, no snad se vzpamatuje. Už někdo zatopte, prosím.
21. dubna
Byl jsem v Dividýlku na koncertu Kukulínu a moc se mi to nelíbilo. Hrají ve složení housle, akordeon, hoboj a občas klávesy (jsou tři). Je to spíše taneční muzika. Některé skladby mají pěkné, takové trochu fantasy, ale většina mne nijak nezaujala. Buďto:
Většině lidem kolem mě se to ale líbilo. Kladně dupali a pískali.
19. dubna
Tak jsem přečetl Dívku v nesnázích od Crichtona, přičemž mě nezklamala. Já vím, proč je to můj oblíbený autor. Zejména mne zaujaly neobvykle rozsáhlé dodatky vně příběhu. Nejzajímavějším z nich bylo pojednání o argumentech pro a proti interrupcím.
Dost zajímavá knížka je od Rogera Foutse Nejbližší příbuzní. Zabývá se učením šimpanzů lidské posunkové řeči. Z knihy jasně vyplývá, že člověk je vlastně druhem šimpanze.
Většina dalších knížek, co se mi dostává v knihovně pod ruku a které jsem mimoděk přečetl, nestojí za zmínku; leda snad negativní. Když už jsem to nakousl:
Obzvláště mi "imponují" různé americké knížky s návody na úspěch v životě. Různé slepičí polévky a tak. Půlka knížky pojednává o tom, kolika lidem ta knížka pomohla a jak je skvělá. Znáte to, že? Načež samotný obsah je kýč nejhrubšího zrna. Teda to je můj názor.
Byl jsem v knihovně v kanceláři, když z chodby vešel kolega civilkář Karel. Inu, vešel; ono to tak napřed nevypadalo. Byl jsem překvapený, protože jsem zapomněl, že dostal za úkol vyzkoušet klíče.
Představte si, že jste někde v místnosti, najednou za dveřmi zarachotí klíče, chvíli to cvaká. Pak někdo vejde a řekne: "Aha...".
17. dubna
Tak jsem hledal na Internetu ekumenický překlad bible. A nenašel jsem. Není tam. Nikde. Pravděpodobně to bude tím, že na ten překlad bude mít autorská práva Biblická společnost. Je to škoda. Myslím, že by měli ten překlad pustit na web.
Kralický překlad se najít dá, ale ten nechci, protože působí příliš archaicky, takže si čtenáři pak myslí, že Bible je mrtvá stejně jako je mrtvý jazyk, jímž je psána.
No a vtip je v tom, že mrtvá není. To je hezká fráze, co? Ale líp to říct neumím.
15. dubna
Byli jsme se podívat v Blahoticích a v Ovčárech, což jsou vsi po proudu slánského potoka. Protože mám rád stezky lesní zvěře a hajní byliny, vzali jsme to z Blahotic do Ovčár trochu terénem. V Ovčárech je slánská čistička, takže jsme šli kolem potoka, kterým teče ten výstup.
No hrůza.
Tuny smradlavého bahna, jeden rybník je tím úplně zanesený, druhý vyhnívá. Kilák slatin pod čističkou je fakt hrůzná krajina, roste tam špinavá tráva, vzrostlé jasany jsou odumřelé. Kousek výš meandruje potok, který je totálně neprůhledný. Půda je tvořena divnou tmavou strukturou, na které rostou jenom kopřivy. Sláva kopřivám!
Kousek za čističkou jsou velká bahnitá pole. Vznikají asi tak, že se vezme tatrovka, naloží se kal z čističky, zacouvá se k plotu a přes ten plot se ten kal vyklopí. Smrdí to tam, nic tam neroste snad kromě trochy zmatených devětsilů.
Až budete mít trochu času, podívejte se do okolí vaší čističky. Pochopíte, proč nás nemůžou vzít do Evropské Unie ani za deset let. My jsme vylezli na stromy a koukali, jak se vaří voda v obrovské kruhové stavbě. Kapacitou evidentně nestíhá. Naštěstí to vypadá, že se ve Slaném dostavuje ještě jedna taková točna a pár dalších odkalovacích zařízení.
10. dubna
Nikdy bych nevěřil, že se mě to může týkat, ale stalo se. Napsal jsem stránku o dynamickém HTML, dala vcelku práci. Načež jsem se pustil do pokračování o animacích. A to dynamické HTML jsem si tím (já blbec) přepsal. Což, jak jistě chápete, je horší, než kdybych to smazal, protože to zůstane v koši a v cache pamětech. Při vší blbosti jsem si toho nevšiml a změněnou stránku jsem nahrál na server. Nyní doufám, že si jí za ty tři dny, co byla vystavená, někdo uložil a pošle mi jí.
Hm, asi ne.
P. S. Objevil jsem ji v knihovně v cache paměti na jednom počítači, kde si ji v pátek někdo četl. Děkuji neznámému vojínu.
5. dubna
O víkendu jsem byl na Gawainovi. Cestoval jsem kvůli tomu až do orlického podhoří. Kromě toho, že mě pěkně vypekly České dráhy (chtěl jsem jet společně s kamarády, proto jsem oželel stop) jsem si krásně užil začátek jara. Spatřil jsem devatero kvítí, upekl jsem se na sluníčku a prošel jsem se po letohradském náměstí v kouzelnickém.
V sobotu ráno se během hry spustil déšť. Takový ten vytrvalý pod šedým mrakem. Seděl jsem pod kouskem stříšky a čekal jsem na družiny, které nepřišly. Jakmile se ale spustil ten déšť, na nedalekých stromech se rozezpívali nějací ptáci. Stovky ptáků. Byl to fantastickej řev.
Zhruba po hodině čekání mi ten hlahol ptactva natolik splynul s okolím, že jsem se skoro polekal, když ten zvuk najednou zcela ustal. Úplně. Bylo ticho. Že by přestalo pršet?
Ne. Nad těmi stromy s ptáky přelétal dravec.
Do Prahy jsem se svezl s bývalou spolužačkou, která dělá učitelku na vesnické škole. Vzdělání na to nemá, má gympl jako já, ale prostě to dělá. A že tedy rozhodně není pitomá a ta práce jí baví, tak si chce nějak doplňovat vzdělání. Jenže to prý nejde.
Byla na nějakém kurzu pro další vzdělávání učitelů, ale tam jí řekli, že ten kurz dělat nemůže, protože nemá pedagogickou fakultu. Hádala se a málem jí to dovolili dělat, ale děkan jí řekl, že to pro ní prostě není, protože nemá diplom.
V současné době neexistují dovzdělávací kurzy pro učitele bez pedagogického vzdělání (leda pro první stupeň). Takových učitelů je na našich školách zhruba třetina. Někdo se tomu diví -- vždyť máme tolik absolventů pedagogických škol! Jenomže ti většinou neučí. A proč neučí? Protože nikdy nechtěli. A proč tedy šli na peďák? Protože je jinde nevzali.
Je čas zavést právo na vzdělání. Třeba i za cenu školného na vysokých školách. Lidé s maturitou u nás nemohou studovat, ani když si zaplatí. Následkem toho učí naše děti důchodci a mládež. Takže mi vychází hned dvojí porušení práva na vzdělání.
Ta tiskárna, co jsem ji před vánocemi vyhrál, mi tiskla nějak rozházeně. Několikrát jsem zarovnával tiskové hlavy, ale prostě to dělalo zuby. Lámal jsem si s tím hlavu dobré dva měsíce.
Znáte pointu seriálu Návštěvníci? Brodský přijde k Centrálnímu mozku lidstva (CML) a podloží ho špalíčkem, aby neblbnul. U mojí tiskárny nakonec stačil kousek složeného papíru.
2. dubna
"Vždycky, když si čtu tvoje stránky," říkal mi dneska Tač, "tak tě vždycky potkám". Chvilku jsme přemýšleli, čím to může být, ale na nic kromě štěstí jsme nepřišli.
E-mail:
dusan@pc-slany.cz
Deníček
http://dusan.pc-slany.cz/denik.htm
Yuhůova stránka: http://dusan.pc-slany.cz