Deníček Yuhůův

číslo 3 - listopad 1999
http://dusan.pc-slany.cz/denik.htm

Deníček Yuhůův, archiv

Deníčky z měsíců:

Ještě starší deníčky:

2005: leden, únor, březen

2004: leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, prosinec

2003: 36, 35, 34, červen, červenec, srpen, září, listopad, prosinec

2002: 33, 32, 31, 30, 29, 28

2001: 27, 26, 25, 24, 23, 22, 21, 20, 19, 18

2000: 17, 16, 15, 14, 13, 12, 11, 10, 9, 8, 7, 6, 5

1999: 4, 3, 2, 1

E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček https://yuhu.cz/denik.htm
Yuhůova stránka: https://yuhu.cz

Obnovujte

Docela často tuto stránku aktualizuji, tak si ji obnovujte (třeba klávesou F5, nebo pravoklik + refresh). Nové věci píšu nahoru. Data odpovídají většinou datům publikace. Změny deníčku nebudu v novinkách zmiňovat. Některé příhody budou "starší než nové". Též sem budu psát Ajčiho příběhy.

26. listopadu

Okénkem autobusu

Včera po šesté jsem se loudal domů kolem Sokolovny, kde zrovna nějaký autobus nabíral lidi. Byla úplná tma, jen pouliční lampy a světýlko u dveří autobusu. Všiml jsem si jedné siluety mladé dámy, která zrovna nastupovala. Zvláště povědomý mi připadal účes. Ale přešel jsem dveře a nechtěl jsem se vracet, abych se na ní díval. Autobus jel do Mšece, kde nikoho neznám. Nakonec mi to ale nedalo a těch pár metrů jsem zacouval. Říkal jsem si: to bude trapas, až ta cizí holka zjistí, že na ní koukám. Ale už pár let je mi jedno, co si o mně lidé myslí (a někdy to jsou špeky!), tak jsem se na ní pořád díval.

Naštěstí to byla Jana jedoucí domů, do Plchova. Pozdravili jsme se a dali se do řeči. Rychle jsme si všimli, že sklo zvuk nevede, tak se Jana naklonila k okénku. Na potvoru bylo zrovna dost daleko (znáte to, jsou ob jedno sklo), takže se musela docela natahovat. Pak jsme si v těch třiceti sekundách, než autobus odjel, krásně popovídali. Přemýšlel jsem, zda nepojedu do Plchova, ale prý bych se už pak nedostal domů.

Až mi někdy někdo budete chtít udělat fakt velkou radost, vezměte si na sebe takový účes a pochvalte mi stránky skrz okénko odjíždějícího autobusu!

Když nejde proud

Ve čtvrtek dopoledne se ve Slaném na náměstí instalovaly takové ty vánoční do zelena žárovky. Měli to nějak divně vymyšlené, protože skoro celé dopoledne blbla všude elektrika. Vždycky se to na pár sekund nebo minut rozběhlo a pak to zase spadlo. Takže jsme pořád pouštěli scandisk a omlouvali jsme se klientům, kteří přišli na Internet. Asi šestkrát jsem resetoval modem. Nemohl jsem uploadovat.

Zajímavé bylo zajít si v ten čas do obchodu. Tu nejde pokladna, tu se neváží, všude temno. Jeden čas nešly prý ani telefony (Telecom je na náměstí). Také jsem náhodou byl na městském úřadu. Nějaká paní tam naříkala, že něco psala ve Wordu, načež jí to spadlo. Byl bych jí našel záložní kopii, jenže nešel proud. Všichni chodili za tajemníkem a ptali se ho, co s tím je a kdy to bude dobré, jenomže on nic nevěděl. Šel jsem s ním náhodou do skladu pro knížky a litoval jsem ho, protože tam nic neviděl a mimoděk cvakal vypínačem.

Zajímalo by mě, jak moc poklesne kulturně naše civilizace, až jednou přestane fungovat proud úplně. (Z dlouhodobého hlediska to jednou nastat musí. Ale to už asi ta civilizace nebude naše.)


25. listopadu

Feynmanománie

Jak teď dělám v knihovně, nacházím spoustu knížek, které jsem kdysi nemohl najít, jenže jich je tolik, že to prostě nemohu přečíst. Jednu knížku jsem si ale s jásotem půjčil a jedním dechem přečetl:

Richard P. Feynman:
O povaze fyzikálních zákonů.

Sedmkrát o rytmech přírodních jevů - vyd. Aurora, Praha 1998. Anglický originál Character of Physical Law, 1965. Cena 179 Kč, 184 stran, ISBN 80-85974-53-3. Až ji vrátím, bude k mání ve slánské knihovně v regálu 53.

Jestli si chcete trochu popřemýšlet o fyzice a dobře se přitom bavit Feynmanovým výkladem, začtěte se do toho. Je to většinou velmi srozumitelné (já jsem to pochopil naprosto).

Na zadní straně obálky je napsáno, že od Feynmana existuje kromě "To snad nemyslíte vážně" ještě jedna životopisná kniha jménem "Snad ti nedělají starosti cizí názory". Tu teď sháním, třebas i v originále.

P. S. Napsala mi Maruška Zemanová z televize, že to četla a že se to dá sehnat. Vydalo nakladatelství Janeček v Brně 1994, ISBN 80-5880-02-4.

24. listopadu

Buržousti Tač a Yuhů

Jsem si včera šel koupit dva rohlíky k obědu a potkal jsem Tače. Šel zrovna na oběd do bufetu, ale když už mě potkal, tak prohlásil, že jde na oběd do Ungeltu, tak jsem šel s ním. Předtím jsem se pro jistotu podíval, jestli ještě mám tu poslední padesátikorunu a těch pár pětek k tomu.

No a jako prostě normálka, byli jsme na obědě. Jestli čekáte nějakej příběh, tak nebude. Jenom jsme si hezky popovídali, zdrbli jsme Danu a ostatní lidi z kapel, Tač mobilně telefonoval, načež pospíchal školit do Kladna. Prvně za měsíc jsem se najedl, připadal jsem si jako buržualista a utratil jsem poslední volné peníze (neboť narozdíl od Tače jsem na téměř neplacené civilce).

Předvánoční horečka

Taky vás štve, jak se v půlce listopadu začínají objevovat vánoční reklamy? Mě to štve hodně. Pomalu o ty Vánoce přicházíme -- krade nám je televize a obchod. Necháváme si je ukrást. Teda jak kdo.

Já jsem z Vánoc nikdy nic neměl, protože u nás jsou naplněné křikem a hrůzou z uklízení. Navíc jsem se letos nechal zatáhnout do koncertování, takže bude spousta zkoušek a stresů. Z určitého pohledu nemám rád Vánoce. Jsem ten typ morouse, který sedí v koutě a nemá smysl pro humor.

Myslím si totiž, že Vánoce by měly být v první řadě svátky duchovní. Bez dárků, výzdoby, stromečků, televize a takových podobných blbostí. Mimochodem tedy narozdíl od Zuzky, která už má všechny dárky snad kromě dvou a strašně jí to žere, já ještě nemám dárek žádný a ještě tak dva týdny mít nebudu a vůbec mě to nežere.

Jo a Zuzko, jestli sis už otevřela poštu, abys mi vyvrátila tu pomluvu, že tě to žere, tak to beru zpět. Měla to být ilustrace a hyperbola a samozřejmě se nepovedly. Doufám, že to stačí. Zuzanka je totiž strašně pečlivá, což mi na ní velmi imponuje. Jako fakt.

Umřel nám Lux

Všimli jste si toho slůvka nám? Hm. Asi jak komu. Alespoň mně ale umřel.

Pamatuji si na jeden podzimní večer, jel jsem stopem z Liberce, loni to bylo. Zapadalo sluníčko a svítilo nám trochu do očí. Auto jelo 130 po boleslavských polích a v rádiu hlásili, že Lux má leukémii. Ačkoli jsme si s řidičem do té doby povídali, nyní jsme ztichli a byli jsme smutní. Za ten rok, co Luxovi zbývalo, jsem si vždycky, když o něm byla řeč, vzpomněl na ten západ slunce. Nevím proč. Asi jen tak.

Ne, že bych měl Hada nějak moc rád. Ale jsou mnohem horší politici a leukémie je pěkná kráva, jestli to nechápe.

Trapná kočičí oslava

Říkal jsem Ajčimu, že umřel Lux, a on to samozřejmě pochopil úplně po svém, jenže mi to neřekl. Pak mi bylo divný, že si schovává jídlo, přestože poslední dobou na nic jiného nemyslí (táta mu začal říkat "Koule"). Tak jsem ho vzal do presu, aby mi to vysvětlil. Načež z něj vylezlo, že si to jídlo šetří na oslavu. Na jakou oslavu, ptám se, a on že prý na oslavu úhynu vysavačů.

Prostě trapas. Děsně iniciativní tvoreček. Teď mi mňoukaje spílá, že mluvím nejednoznačně a v obrazech. Kdo prý má vědět, kdo je Lux a že to není lux? Následovalo povídání o synonymech a homonymech a pravých jménech, což ho nudilo, prý jsme to už brali. Takhle to v životě daleko nedotáhne, když bude flákat nauku!

U kouzlení je teorie základ. Ajčiho zajímá jenom praxe. Třeba -- prý jestli se dá bleskem zkratovat motor. Jenom elektrickej, říkám. Ajči že fajn, že to stačí, zkratovat elektrickej motor je přesně to, co potřebuje. Teorie ho nezajímá.

JFK

Po dlouhé době jsem se o víkendu díval na televizi a zrovna na dvoudílný mnohooskarový filmíček o znovuvyšetřování vraždy pana presidenta Kenedyho. Byl to docela slaďák, ale znovu jsem si uvědomil, jak snadno se může demokratický režim zvrhnout do nesvobody nebo diktatury.

O soudech

Jestli je totiž v demokracii něco opravdu důležité, tak jsou to nezávislé soudy a nezávislá média. Soudy jsou to, na co teďko v Česku dojíždíme. Nechci tvrdit, že jsou "závislé", ale tvrdím, že jsou debilně organizované, což přispívá k jejich faktické poloviční nečinnosti. A právníci jsou hrozné svině, což je tak ale na světě všude, za to Češi nemůžou.

O médiích

Ke konci osmdesátých let se u nás Rudí Komanči drželi jen kvůli tomu, že ovládali všechen tisk a televizi. (Svobodná Evropa jim to jediná rušila, tak hned rušili oni jí.) Kdyby v listopadu 89 nevyměkli a zaměřili se na kontrolu televize, novin a rádia, mohli se tu udržet do dneška. Fakt si to myslím.

Role Internetu

Až si zase jednou demokraticky zvolíme státostranu, která nás pak začne popravovat a zavírat do lágrů (a to si pište, že to jednou přijde -- nemusí to být zrovna KSČM), může ta strana úplně všechno ovládnout pomocí médií. Opravdu. Mám jedinou naději: Internet. Ten se totiž dost blbě kontroluje, i když se o to někde pokoušejí. V Saúdské Arábii mají absolutistickou monarchii a jsou připojeni k Internetu jednou jedinou linkou -- kdo z tamních se chce připojit, musí se připojit přes ten vládní server, který nepropustí "americkou" propagandu nebo třeba pornografii. To je u nás, myslím, naštěstí nerealizovatelné (právně a technicky), přestože by to 90% národa uvítalo.

Lidi, učte se publikovat na Internetu. Až tady bude zase začínat diktatura, bude Internet jedním z mála prostředků, kterými jí půjde čelit. Možná jediným. A asi to skončí tím, že policajti ty dráty natvrdo přestříhají. Ale než to stihnou, půjde s tím snad ještě něco udělat.


E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček yuhu.cz/denik/
Yuhůova stránka: https://yuhu.cz/