Deníček Yuhůův

http://dusan.pc-slany.cz/denik.htm

Archiv:

Starší archivy

RSS, Atom

Weblog o webu

19. 08. 2018

trvalý odkaz

Dva nové cestovatelské weby

Loni jsem psal web o Gruzii, ten už možná znáte. www.gruzie.com.

Letos píšu web o Kanárských ostrovech na adrese www.kanarskeostrovy.com. Ten zatím není ani zdaleka hotový, ale už ho pomalu začínám odkazovat, protože věřím, že to někdy dopíšu. Na Kanárech jsem byl zatím jenom jednou letos v dubnu, ale stihli jsme projet rovnou pět ostrovů, tak mi přijde škoda to nesepsat.

Kdo se na ty weby podívá, tak se diví, že je neobarvím a neudělám tomu nějakou grafiku. Vypadají nehotově a syrově. Ale neobarvím, nebaví mě to. Podstatné mi přijde sepsat informace. Kdo je potřebuje, ten si to rád přečte i jenom černé na bílém. Taky moc nevěřím, že by se to mohlo proslavit nebo že by z toho byl nějaký zisk (nebo aspoň vrácení nákladů - domény byly dražší). Už jsem se smířil s tím, že to prostě píšu pro zábavu a pro potřebu těch, kdo tam cestují. Na Gruzii už mi aspoň přišly dvě pochvalné reakce mailem, tak aspoň tak.

Komentáře:

31. 07. 2018

trvalý odkaz

Ruská hymna na Václaváku

Václavák, pán na lavičce hraje na tubu z not ruskou hymnu. Rasíja # svjaščennaja náša děržáva (nebo, chcete-li, Sajůz něrušímij). Když dohrál, mile jsem ho pozdravil a zeptal jsem se, proč hraje ruskou hymnu na Václaváku. Mile mi odpověděl:
- A jak jste to poznal, že to je ruská hymna? To většinou lidi nepoznají.
- Když jsem byl malej, tak to hráli pokaždé po československé hymně. Byli jsme okupovaní Sovětským svazem. To nešlo neznat, tuhle hymnu.
- No víte, já to tady mám v notách. Bez not bych to nezahrál.
- Nepřijde vám ale blbý zrovna na Václaváku, kde Sověti stříleli z tanků, hrát ruskou hymnu?
- Tak si o tom pojďte popovídat, pravil pán.

Naneštěstí jsem neměl úplně čas si o tom dlouho povídat, takže jsem se omluvil. Ještě jsem mu stačil říct, že mi nepřijde dobré zrovna dnes, kdy se Rusko snaží posilovat svůj geopolitický vliv v Praze, takhle Rusko propagovat. Jeho odpovědí bylo, že je mu jedno, co hraje. Trochu přitom myslím ale šilhal na dvojici ruských turistů stojících opodál, jestli mu nehodí nějaký drobák. Ale to nevím jistě, to mu nechci křivdit.

Když jsem už byl u Vodičkovky, z lavičky se opět ozvalo tu dum, tum tu dudum, prostě ruská hymna v dalším kole. Jsem rád, že si každý může hrát, co chce. A jsem taky rád, že jsem se odhodlal tomu milému pánovi svou nelibost vyjádřit. Jestli vám ruská hymna na Václaváku vadí, řekněte mu to prosím taky.

Komentáře:

11. 12. 2017

trvalý odkaz

Odstavené auto před tunelem

Zajel jsem před Strahovským tunelem ke kraji a stáhnul okénko, abych slyšel, jak mu mohu pomoci. Ten pán blikal výstražnými, prosil o pomoc a vypadal zoufale.

#Salam alaykum! Do you speak Turkish?#

#Wa alaykum salam,# odpověděl jsem. #Evet, az Türkçe biliyorum,# dodal jsem na znamení, že mu turecky trochu budu rozumět. Otevřel si dveře, byl slušně oblečený, jižanský typ.

Docházel mu benzín, jel z Británie. Představil jsem si, jak teď budeme někde ve vánici na Malovance shánět benzín do petky. Tak jsem se ho ptal, co chce dělat. Jestli ví, kde je tu benzínka. Užíval jsem si, že můžu vyzkoušet svou turečtinu. Ale nerozuměl mi. To mě dost zklamalo, člověk se snaží a ono nic. Aspoň mě těšilo, že můžu pomoci Turkovi v nesnázích a oplatit trochu pohostinnosti, které se mi na cestách od Turků dostalo vrchovatě.

Podal mi vizitku a něco ukazoval na mobilu. Potřeboval zřejmě české peníze. Karta mu prý nefunguje. Po mém tureckém dotazu, jaké má tedy peníze, že mu je vyměním, mě požádal, jestli bych mohl taky mluvit anglicky. S tím jsem neměl problém, ale vysvětlování začalo znovu. Že prý má benzín na posledních 10 km, potřebuje peníze a benzínku už nějak najde podle GPSky.

Ve chvíli, kdy si začal sundavat masivní mosazné prsteny a dávat mi je, jsem konečně začal tušit, o co jde. Chtěl peníze na plnou nádrž a nabízel za to do zástavy svoje #zlato#. Že je dobrý muslim a všechno mi pak pošle. Říkal jsem, ať tedy jede za mnou, že pojedeme na pumpu a já to za něj v pohodě zaplatím. To odmítnul a použil v anglické větě ruské slovo tisíc, jako že chce tisíc korun. Sundal si z krku další mosazný řetěz a dával mi ho. Na rovinu jsem už prohlásil, že mu nevěřím. Rusky jsem dodal, že ode mě žádné peníze rozhodně nedostane. Sbalil si prsteny a svůj mobil, odešel, ani nepozdravil. Než jsem se vzpamatoval, nasedl do svého auta a odjel.

Volal jsem pak na městskou policii a prý tyhle typy znají. Mě na tomhle podvodníkovi zaujalo, že se vydával za muslima a za Turka. Zřejmě to na nás Čechy dobře funguje, třebaže část národa se tváří, že má muslimy nerada.

Komentáře:

03. 06. 2017

trvalý odkaz

Orientální prodejna

V Lidické ulici kousek od Anděla je relativně nová prodejna orientálních potravin. Bylo po zavírací době, ale pán za pultem mě vřele zval dál. Je z Alžíru, mluví výborně česky, nabídl mi čaj a datlový dezert, samozřejmě zadarmo. Hezky jsme si popovídali o jiných prodejnách orientálních potravin, co se odkud dováží, jak vařit čaj, guláš a cizrnu, kde sehnat jehněčí, koření a správnou rýži. Bylo to moc milé setkání, při odchodu mi podal ruku. Mám radost, že se základy slušného chování dostávají z islámského světa i do pražských prodejen.

Komentáře:

08. 05. 2017

trvalý odkaz

Povídání o rozpadu Sovětského svazu

Proč vlastně Sovětský svaz dopustil rozpad svého impéria a pak dokonce způsobně zanikl? Youtube.

Přednáška Jiřího Peška o rozpadu Sovětského svazu mě zaujala skoro každou minutou. Téma je to důležité, protože dnes lidé o historii Ruska a Sovětského svazu šíří úplné bláboly, ať už z neznalosti nebo záměrně.

Pár věcí, co mě zaujalo: rozpad Sovětského svazu proběhl shora. Byla to jednotlivá vedení svazových republik, která se chtěla odtrhnout. V ústavě z roku 1977 byl totiž článek (později jsem dohledal, že číslo 76), který dával svazovým republikám de jure samostatnost. Sovětskému vedení zřejmě nepřišlo na mysl, že by tuto samostatnost mohly někdy v budoucnu uplatňovat. (Trochu mi to připomíná selhání tvůrců ústavy československé v roce 1969, kteří fakticky vytvořili pět konkurujících si parlamentních komor, ale asi je vůbec nenapadlo, že hlasování nemusí být vždy jednohlasné, jak to bylo tehdy zvykem. Tím podle mě způsobili budoucí rozpad Československa.)

Převrat na konci roku 1989 se nám jevil jako zázrak, protože jsme měli v mysli tvrdou sovětskou moc let šedesátých. Že se mezitím Sovětský svaz rozpadl zevnitř, u nás nikdo moc netušil.

Dále mě zaujala účinnost obilného embarga, které na SSSR uvalily kvůli afghánské válce USA. Neříkám, že paralela s dnešními protiruskými sankcemi je přímá, ale určitou paralelu tam vidím.

Když v podstatě zkrachovala sovětská měna (ceny byly fixní, ale nešlo za ně reálně nakupovat) nastoupily nucené odvody. Jednotlivé svazové republiky v letech 1989 až 1991 požadovaly samostatnost zejména proto, aby nadále nemusely tyto dávky do centra odvádět.

Komentáře:

19. 04. 2017

trvalý odkaz

Řecko: neuvěříte! Sežrali ho psi?

Jestli mám před něčím při spaní venku ve Středomoří respekt, tak jsou to psi. Tady v Řecku jich běhá volně méně než třeba v Turecku, ale najdou se. Předevčírem mě nad ránem probudilo štěknutí vedle stanu, takové to hluboké poštěknutí. Možná se chudák bál víc než já, když se mu v rajónu objevil stan. Řekl jsem mu, ať jde pryč, a on odběhl. Včera zase kolem půlnoci něco v olivovém sadu čuchalo kolem stanu, ale cinknul mi mobil, tak to uteklo.

A dneska zase. Zrovna stanuju v pomerančovém sadu a před chvílí se ze sousední řady stromů ozvalo zvláštní čenichání. Sílilo to a jakoby se přidávali další psi, každý dýchal s trochu jinou frekvencí. To už jsem měl pěkně nahnáno. Jsem rád, že s sebou mám stan, hlavně kvůli zimě a větru. Je ale fakt, že nevidím kolem sebe. Takže co teď? Nakonec jsem se osmělil a psy jsem hezky česky vyzval, aby odešli. Nereagovali, tak jsem rozepnul a zjistil jsem, že jsem právě promlouval k systému kapkové závlahy. Ta vede k jednotlivým stromům a pouští se teď kolem půlnoci. Ještě jsem zjistil, že se mi jeden rybníček tvoří i těsně vedle předsíňky. Mám další zkušenost, na co dávat pozor při vybírání z místa na stan. Snad se to vsákne.

Komentáře:

16. 02. 2017

trvalý odkaz

Ovládání čudlíku sprchy

Özgür mě naučil ovládat mou sprchu. Když je občas nižší tlak, tak ten čudlíček padá dolů a sprcha nesprchuje. Özgür je kamarád z Turecka, který ke mně přijel na Couchsurfing dva dny bydlet. Když dnes odjel, zjistil jsem, že baterii rozbil naopak tak, že sprchuje stále. To zjištění mě donutilo spravit to a přijít tomu mechanismu na kloub. Zjistil jsem, že když se čudl vytáhne a otočí, zůstane ve vytažené poloze. Ani nižší tlak pak nezpůsobí, že by sprcha přestala sprchovat. Özgür tenhle trik evidentně zná. Když se otočí zpátky, funguje jako dříve. Dobré vědět! Vždycky jsem tušil, že Couchsurfing a východní kultura má potenciál mě obohatit o nové znalosti.

Komentáře:

31. 07. 2016

trvalý odkaz

Upíry fotobuňka nevidí

"Já jsem upír, mě to nevidí," zvolal jsem na paní, která přicházela se svým malým synem ke skleněným dveřím vybaveným fotobuňkou u kina Cinestar. Viděla zavřené dveře, před kterými jsem spínal ruce, tak se chtěla otočit.

"Nejde to?" zeptala se z dálky.

"Já jsem upír, mě to nevidí," odpověděl jsem. "Vám se to otevře."

Už mám totiž takovou zkušenost. Ta fotobuňka mě často nevidí, ale jiné ano. Lomím před ní rukama, cimrmanovsky škubu rameny, skáču a pózuji, ale nic. Většinou mě vysvobodí jiný chodec. Tak i dnes. Paní se synem trochu váhavě zpomalila, ale ke skleněným dveřím došla a otevřely se. "Děkujeme," špitla. Poděkovat jsem měl sice já, ale chudák syn se bude asi ptát, jak to, že to tomu pánovi neotevřelo, a kdo je to upír.

Komentáře:

29. 07. 2016

trvalý odkaz

Rychlý report z Istanbulu

Rychlý report z předvčerejšího Istanbulu, kde jsme přestupovali. Všechno vypadá jako normálně, zaznamenali jsme jen pár drobných změn.

  1. Metro jezdí zadarmo. Kolem turniketů, ke kterým se normálně přikládají istanbulkarty, se nyní prochází bez placení. Turnikety jsou omotány páskou, aby do nich lidé nechodili. Ptal jsem se dohlížejícího pána, proč to je zadarmo, ale odpověděl mi příliš turecky, takže nevím. Tuším souvislost s pučem.
  2. Asi pětina reklamních ploch včetně velkých billboardů je obsazena propagačním sdělením "národ zvítězil" (přibližný překlad). Psáno bíle na červeném pozadí tureckého praporu.
  3. Na televizních obrazovkách ve vozech metra, kde se obvykle promítají veselá videa s pejsky a kočičkami pro ukrácení dlouhé chvíle cestujících, se teď pejskové a kočičky střídají s emotivní videokoláží. Ta zobrazuje záběry z nočního puče, typicky nějaké lidi skákající na jezdící tanky, provázané barevnou prolínající se grafikou. Vypadá to dost profi.

Jinak působil Istanbul během těch krátkých dvou hodin, které jsme tam strávili během přestupu, jako obvykle. Dobře oblečení lidé spěchající do práce, uklizené ulice, z jídelen voní jídlo. Shodli jsme se, že máme chuť tu ještě pár dnů zůstat, ale už jsme měli letenku domů. Takhle jsme jenom nakoupili dobroty a zadarmo se svezli metrem zpátky na letiště.

Komentáře:

11. 06. 2016

trvalý odkaz

Sen s výkladem jmen Krokových dcer

Dnes nad ránem jsem měl opakovaný sen, ve kterém jsem luštil původ jmen Kazi, Teta a Libuše. Měl jsem z toho vyluštění v tom snu velkou radost. Kazi znamenalo "odkázat", Teta znamenalo "děd" nebo "dědit" a Libuše byl nějaký slovesný tvar slovesa mít rád. Krok, jako jejich otec, byl dědický právník, který se zabýval tím, kdo co zdědil a kdo komu co odkázal, zejména protože ho měl rád.

Druhá verze byla divnější, inu sen. Kazi v něm znamenalo "kázat", teta byl "táta" a Libuše znamenalo "ctít". Vyšlo mi z toho "kázal: cti otce svého", čímž se dokazoval vliv křesťanství na slovanskou společnost v 7. nebo 8. století.

Během snu jsem se těšil, jak si to ještě zkontroluji latinsky v Kosmově kronice a přemýšlel jsem, kde to opublikuji, aby to mělo patřičný impakt.

Komentáře:

Hm, vím, že to není moc praktické, ale na další zápisky se musí klikat na měsíce v archivu v pravém sloupku nahoře. V důchodu to přeprogramuju.

E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček http://dusan.pc-slany.cz/denik.htm
Yuhůova stránka: http://dusan.pc-slany.cz