Deníček Yuhůův

http://dusan.pc-slany.cz/denik.htm

Archiv:

Starší archivy

RSS, Atom

Weblog o webu

11. 12. 2017

trvalý odkaz

Odstavené auto před tunelem

Zajel jsem před Strahovským tunelem ke kraji a stáhnul okénko, abych slyšel, jak mu mohu pomoci. Ten pán blikal výstražnými, prosil o pomoc a vypadal zoufale.

#Salam alaykum! Do you speak Turkish?#

#Wa alaykum salam,# odpověděl jsem. #Evet, az Türkçe biliyorum,# dodal jsem na znamení, že mu turecky trochu budu rozumět. Otevřel si dveře, byl slušně oblečený, jižanský typ.

Docházel mu benzín, jel z Británie. Představil jsem si, jak teď budeme někde ve vánici na Malovance shánět benzín do petky. Tak jsem se ho ptal, co chce dělat. Jestli ví, kde je tu benzínka. Užíval jsem si, že můžu vyzkoušet svou turečtinu. Ale nerozuměl mi. To mě dost zklamalo, člověk se snaží a ono nic. Aspoň mě těšilo, že můžu pomoci Turkovi v nesnázích a oplatit trochu pohostinnosti, které se mi na cestách od Turků dostalo vrchovatě.

Podal mi vizitku a něco ukazoval na mobilu. Potřeboval zřejmě české peníze. Karta mu prý nefunguje. Po mém tureckém dotazu, jaké má tedy peníze, že mu je vyměním, mě požádal, jestli bych mohl taky mluvit anglicky. S tím jsem neměl problém, ale vysvětlování začalo znovu. Že prý má benzín na posledních 10 km, potřebuje peníze a benzínku už nějak najde podle GPSky.

Ve chvíli, kdy si začal sundavat masivní mosazné prsteny a dávat mi je, jsem konečně začal tušit, o co jde. Chtěl peníze na plnou nádrž a nabízel za to do zástavy svoje #zlato#. Že je dobrý muslim a všechno mi pak pošle. Říkal jsem, ať tedy jede za mnou, že pojedeme na pumpu a já to za něj v pohodě zaplatím. To odmítnul a použil v anglické větě ruské slovo tisíc, jako že chce tisíc korun. Sundal si z krku další mosazný řetěz a dával mi ho. Na rovinu jsem už prohlásil, že mu nevěřím. Rusky jsem dodal, že ode mě žádné peníze rozhodně nedostane. Sbalil si prsteny a svůj mobil, odešel, ani nepozdravil. Než jsem se vzpamatoval, nasedl do svého auta a odjel.

Volal jsem pak na městskou policii a prý tyhle typy znají. Mě na tomhle podvodníkovi zaujalo, že se vydával za muslima a za Turka. Zřejmě to na nás Čechy dobře funguje, třebaže část národa se tváří, že má muslimy nerada.

Komentáře:

03. 06. 2017

trvalý odkaz

Orientální prodejna

V Lidické ulici kousek od Anděla je relativně nová prodejna orientálních potravin. Bylo po zavírací době, ale pán za pultem mě vřele zval dál. Je z Alžíru, mluví výborně česky, nabídl mi čaj a datlový dezert, samozřejmě zadarmo. Hezky jsme si popovídali o jiných prodejnách orientálních potravin, co se odkud dováží, jak vařit čaj, guláš a cizrnu, kde sehnat jehněčí, koření a správnou rýži. Bylo to moc milé setkání, při odchodu mi podal ruku. Mám radost, že se základy slušného chování dostávají z islámského světa i do pražských prodejen.

Komentáře:

08. 05. 2017

trvalý odkaz

Povídání o rozpadu Sovětského svazu

Proč vlastně Sovětský svaz dopustil rozpad svého impéria a pak dokonce způsobně zanikl? Youtube.

Přednáška Jiřího Peška o rozpadu Sovětského svazu mě zaujala skoro každou minutou. Téma je to důležité, protože dnes lidé o historii Ruska a Sovětského svazu šíří úplné bláboly, ať už z neznalosti nebo záměrně.

Pár věcí, co mě zaujalo: rozpad Sovětského svazu proběhl shora. Byla to jednotlivá vedení svazových republik, která se chtěla odtrhnout. V ústavě z roku 1977 byl totiž článek (později jsem dohledal, že číslo 76), který dával svazovým republikám de jure samostatnost. Sovětskému vedení zřejmě nepřišlo na mysl, že by tuto samostatnost mohly někdy v budoucnu uplatňovat. (Trochu mi to připomíná selhání tvůrců ústavy československé v roce 1969, kteří fakticky vytvořili pět konkurujících si parlamentních komor, ale asi je vůbec nenapadlo, že hlasování nemusí být vždy jednohlasné, jak to bylo tehdy zvykem. Tím podle mě způsobili budoucí rozpad Československa.)

Převrat na konci roku 1989 se nám jevil jako zázrak, protože jsme měli v mysli tvrdou sovětskou moc let šedesátých. Že se mezitím Sovětský svaz rozpadl zevnitř, u nás nikdo moc netušil.

Dále mě zaujala účinnost obilného embarga, které na SSSR uvalily kvůli afghánské válce USA. Neříkám, že paralela s dnešními protiruskými sankcemi je přímá, ale určitou paralelu tam vidím.

Když v podstatě zkrachovala sovětská měna (ceny byly fixní, ale nešlo za ně reálně nakupovat) nastoupily nucené odvody. Jednotlivé svazové republiky v letech 1989 až 1991 požadovaly samostatnost zejména proto, aby nadále nemusely tyto dávky do centra odvádět.

Komentáře:

19. 04. 2017

trvalý odkaz

Řecko: neuvěříte! Sežrali ho psi?

Jestli mám před něčím při spaní venku ve Středomoří respekt, tak jsou to psi. Tady v Řecku jich běhá volně méně než třeba v Turecku, ale najdou se. Předevčírem mě nad ránem probudilo štěknutí vedle stanu, takové to hluboké poštěknutí. Možná se chudák bál víc než já, když se mu v rajónu objevil stan. Řekl jsem mu, ať jde pryč, a on odběhl. Včera zase kolem půlnoci něco v olivovém sadu čuchalo kolem stanu, ale cinknul mi mobil, tak to uteklo.

A dneska zase. Zrovna stanuju v pomerančovém sadu a před chvílí se ze sousední řady stromů ozvalo zvláštní čenichání. Sílilo to a jakoby se přidávali další psi, každý dýchal s trochu jinou frekvencí. To už jsem měl pěkně nahnáno. Jsem rád, že s sebou mám stan, hlavně kvůli zimě a větru. Je ale fakt, že nevidím kolem sebe. Takže co teď? Nakonec jsem se osmělil a psy jsem hezky česky vyzval, aby odešli. Nereagovali, tak jsem rozepnul a zjistil jsem, že jsem právě promlouval k systému kapkové závlahy. Ta vede k jednotlivým stromům a pouští se teď kolem půlnoci. Ještě jsem zjistil, že se mi jeden rybníček tvoří i těsně vedle předsíňky. Mám další zkušenost, na co dávat pozor při vybírání z místa na stan. Snad se to vsákne.

Komentáře:

31. 07. 2016

trvalý odkaz

Upíry fotobuňka nevidí

"Já jsem upír, mě to nevidí," zvolal jsem na paní, která přicházela se svým malým synem ke skleněným dveřím vybaveným fotobuňkou u kina Cinestar. Viděla zavřené dveře, před kterými jsem spínal ruce, tak se chtěla otočit.

"Nejde to?" zeptala se z dálky.

"Já jsem upír, mě to nevidí," odpověděl jsem. "Vám se to otevře."

Už mám totiž takovou zkušenost. Ta fotobuňka mě často nevidí, ale jiné ano. Lomím před ní rukama, cimrmanovsky škubu rameny, skáču a pózuji, ale nic. Většinou mě vysvobodí jiný chodec. Tak i dnes. Paní se synem trochu váhavě zpomalila, ale ke skleněným dveřím došla a otevřely se. "Děkujeme," špitla. Poděkovat jsem měl sice já, ale chudák syn se bude asi ptát, jak to, že to tomu pánovi neotevřelo, a kdo je to upír.

Komentáře:

29. 07. 2016

trvalý odkaz

Rychlý report z Istanbulu

Rychlý report z předvčerejšího Istanbulu, kde jsme přestupovali. Všechno vypadá jako normálně, zaznamenali jsme jen pár drobných změn.

  1. Metro jezdí zadarmo. Kolem turniketů, ke kterým se normálně přikládají istanbulkarty, se nyní prochází bez placení. Turnikety jsou omotány páskou, aby do nich lidé nechodili. Ptal jsem se dohlížejícího pána, proč to je zadarmo, ale odpověděl mi příliš turecky, takže nevím. Tuším souvislost s pučem.
  2. Asi pětina reklamních ploch včetně velkých billboardů je obsazena propagačním sdělením "národ zvítězil" (přibližný překlad). Psáno bíle na červeném pozadí tureckého praporu.
  3. Na televizních obrazovkách ve vozech metra, kde se obvykle promítají veselá videa s pejsky a kočičkami pro ukrácení dlouhé chvíle cestujících, se teď pejskové a kočičky střídají s emotivní videokoláží. Ta zobrazuje záběry z nočního puče, typicky nějaké lidi skákající na jezdící tanky, provázané barevnou prolínající se grafikou. Vypadá to dost profi.

Jinak působil Istanbul během těch krátkých dvou hodin, které jsme tam strávili během přestupu, jako obvykle. Dobře oblečení lidé spěchající do práce, uklizené ulice, z jídelen voní jídlo. Shodli jsme se, že máme chuť tu ještě pár dnů zůstat, ale už jsme měli letenku domů. Takhle jsme jenom nakoupili dobroty a zadarmo se svezli metrem zpátky na letiště.

Komentáře:

11. 06. 2016

trvalý odkaz

Sen s výkladem jmen Krokových dcer

Dnes nad ránem jsem měl opakovaný sen, ve kterém jsem luštil původ jmen Kazi, Teta a Libuše. Měl jsem z toho vyluštění v tom snu velkou radost. Kazi znamenalo "odkázat", Teta znamenalo "děd" nebo "dědit" a Libuše byl nějaký slovesný tvar slovesa mít rád. Krok, jako jejich otec, byl dědický právník, který se zabýval tím, kdo co zdědil a kdo komu co odkázal, zejména protože ho měl rád.

Druhá verze byla divnější, inu sen. Kazi v něm znamenalo "kázat", teta byl "táta" a Libuše znamenalo "ctít". Vyšlo mi z toho "kázal: cti otce svého", čímž se dokazoval vliv křesťanství na slovanskou společnost v 7. nebo 8. století.

Během snu jsem se těšil, jak si to ještě zkontroluji latinsky v Kosmově kronice a přemýšlel jsem, kde to opublikuji, aby to mělo patřičný impakt.

Komentáře:

26. 05. 2016

trvalý odkaz

Ručníkový den

Včera byl ručníkový den a já na nákupu v Tescu. Ručník hezky viditelně přes rameno. Trochu zrada byla v tom, že jsem si ten ručník koupil teprve asi před měsícem - v tomhle Tescu. Trochu jsem se zarazil, jestli po mně nebudou chtít, abych ručník znovu zaplatil. Představil jsem si sám sebe, jak se paní pokladní vymlouvám: "podívejte, vždyť je ještě mokrý". Jenže mokrý nebyl.

Proplížil jsem se nakonec přes samoobslužné pokladny.

Komentáře:

23. 05. 2016

trvalý odkaz

Týpek na Andělu

"Můžu se vás na něco zeptat?" oslovil mě týpek na Andělu. Vždycky, když mě osloví týpek na Andělu, tak vím, na co se chce zeptat. Jestli nemám nějaký drobný. Jasně že mám drobný. Mám v drobných přesně 99 Kč. Když jsem totiž před chvílí platil zmrzlinu za 26 Kč, tak jsem měl v mincích jenom 25 Kč, tak jsem musel rozměnit stovku. A nechce se mi lhát, že nemám drobné, když mám v drobných 99 Kč. Proto mě jeho další otázka dost překvapila.

"Můžu se vás na něco zeptat? Kde jste koupil tu zmrzlinu?"

Komentáře:

18. 05. 2016

trvalý odkaz

Doručování balíků před 23 lety

Při doručování každého balíku jsem přemýšlel, co by se stalo, kdybych vůbec nezvonil na zvonek. Vypsal bych lísteček o nedoručitelnosti balíku, nalepil ho na schránku a pak hurá zpátky do auta. Řidič by nedržkoval, že mi to dlouho trvá, a oba bychom šli dříve domů. Místo toho jsem to al dělal poctivě a čekal u vchodů.

Bylo to před 23 lety, 2 týdny brigády na poště. Jiné roky jsem nosil telegramy, ale tenhle rok bylo volno jenom u balíků jako pošťák na pravém sedadle Avie. Šichta to byla velmi specifická. Rozhodl jsem se sepsat svoje staré postřehy, protože se zdá, že se v rozvážení balíků od té doby možná nic nezměnilo.

Vyjížděli jsme kolem čtvrt na osm ráno. Hromadu balíků jsem přenosil do auta a četl přitom řidiči adresy. Ten si podle toho v hlavě dělal mapu míst, která musíme projet. Začínali jsme na náměstí. Tam byly obchody, které braly balíků nejvíc. Některé obchody nikdy dobírkové balíky nepřijímaly. Říkali nám, ať je odvezeme zpět, že si je vyzvednou odpoledne na poště.

Čím jsme byli dál od centra, tím spíše jsme doma nikoho nezastihli. V roce 1993 se ještě tolik nezamykaly vchody, a tak bylo při nezastižení adresáta snadné nalepit na schránku lísteček s upozorněním, že na poště je balík. Naučil jsem se začít vyplňovat lísteček hned poté, co jsem zazvonil na zvonek. Klíčovým parametrem byl čas, za který to stihnu, protože čas se sčítal. Nejsnazší by bývalo bylo nikam nezvonit a jenom lepit lístečky na schránky. Jenomže mně to nedalo, já byl poctivec a na adresáty jsem po zazvonění čekal. Občas jsem pak dostal i pár korun dýško od příjemce. Už si nepamatuji, jestli jsem se dělil s řidičem. Ten ale vždy brblal, že to bylo pomalé.

Směna měla být do dvou, ale nepamatuji si, že bychom někdy končili po dvanácté. Řidič mi dával všemožně najevo, hlavně ať se s tím nepárám. Pro něj bylo hlavní motivací dojet brzo zpátky na poštu, přeházet balíky a jít domů o dvě hodiny dříve. Já jsem tenkrát zůstával poctivě do dvou na poště, protože směna mi jako brigádníkovi končila až ve dvě. Musel jsem vždy uspořádat nějaké papíry a cosi podepisovat, ale jinak jsem se tam nudil. Sranda byla, když jsem občas coby totální ucho zaskakoval na přepážkách, ale o tom jindy.

Z různých vyjádření pošťaček jsem pochopil, že i ony můžou jít dnes dříve domů, pokud stihnou všechno roznést. Dokážu si představit, že ti, kdo dnes pracují u balíků, v rámci úspory času už ani nezvoní, ani nevyplňují a nevhazují upozornění. Možná ani nejezdí na místa, která jsou daleko nebo kam se jim dnes nechce. Nemají co ztratit, o flek nepřijdou a můžou dříve domů. Myslíte, že by to vysvětlovalo, proč je dnes takový problém zjistit, že mám na poště balík?

Což mi připomíná, že jsem možná ještě nepopsal tu příhodu, jak se loni vracel bulharský balík z Prahy zpátky do Sofie.

Komentáře:

Hm, vím, že to není moc praktické, ale na další zápisky se musí klikat na měsíce v archivu v pravém sloupku nahoře. V důchodu to přeprogramuju.

E-mail: janovsky@gmail.com
Deníček http://dusan.pc-slany.cz/denik.htm
Yuhůova stránka: http://dusan.pc-slany.cz