Na louce se roztančily
drobných kvítků dlouhé řady
úsměvy si vyměnily
ještě než šly spát.
Zelená jsou stébla trávy
zlatou září zlatohlavy
bílou mají kopretiny
Barev celý sad.
Ještě abych nezapomněl
na jaře tu roste podběl
dělá místo pro jitrocel
ba i lebedu.
Abych z toho nezpitoměl
zkrátka kytek mocnej příděl
aspoň takhle jsem to viděl
dneska kvečeru.
Dne když zbývá malý zbytek
tak většina z těchhle kytek
udělá si z květu svitek
pak noc nastává.
Tehdy ti jdu pro zážitek
utrhnout jen malý kvítek
zatahat za jednu z nitek
v divadle pro dva.
Ačkoli to bývá těžké
i když se mi někdy nechce
přesto zkouším každý večer
pro kytičku jít.
Nejkrásnější jsou ty modré
ale někdy jsou i bílé
příště ti dám kvítky žluté
a tak to má být.
Jak na tvé vlasy se
proud světla rozlévá
harfy tón vyhrává
se světlem svic
Vyznívá hranice
stín, kde tvar vrhává
tam tvoje podoba
šedé je nic.
Máš stíny zlacené
na bílém papíru
na dřevě hnědavém
matný se zdá
Když jsou tam svíce dvě
kladené na míru
v obraze nastalém
máš stíny dva.
A jsou dost půvabné
oba ty obrysy
jeden z nich doma mít
aspoň bych chtěl
Za noci škaredé
k obrázku sednu si
vychutnat si tvůj stín,
nejhezčí z děl.
Jak ten stín prohlížím
zrovna ten, co chci mít
ač krásný nadmíru
má malý kaz
Neboť z něj nezáří
tvých očí modrý svit
kalichy leknínů
úsměv tvých řas.
Tyto dvě básně vznikly během jedné hodiny na akci, která se jmenovala Katarze 97. Byly to velice plodné dny, třebaže jiné básně jsem tehdy nenapsal. Během oné hodiny jsme měli psát básně na dané téma (louka) nebo o čemkoli jiném. Byla vytvořena romantická atmosféra, z kazeťáku hrála Má vlast a už to jelo.
Básně jsem nyní psal zpaměti, takže v nich mohou být chyby a odchylky od originálu.