Jednou jsem v noci tak příšerně zmoknul,
že bych snad nejradši do všeho kopnul.
Zrovna jsem nadával, že nemám celtu,
když jsem se ocitl uprostřed elfů.
Bylo jich asi pět, možná jen čtyři,
brnkají na harfy, po lese hýří.
Nejstarší elf k tomu do bubnu mydlí,
dost dlouho trvalo, než si mě všimli
Už jsem byl promoklý od hlavy k patě,
ptal jsem se na cestu k nějaké chatě.
Elfům se radostí zaleskly zuby
něco k nim přišlo a navíc to mluví.
Jeden mě zkouknul a povídá: Yuhů,
chození v dešti ti nejde moc k duhu.
Jestli se panáčku před deštěm neschováš,
tak si to určitě do týdne odstonáš."
Pak jsem se pokusil slušně se chovat:
Vážení elfové, kam se mám schovat?"
Kousíček odsud je nádherné trní,
tam všichni elfové, když chtějí, chrní."
Nejstarší elf ale řek´ hlasem děsným:
Tohleto není elf, do trní nesmí!"
Nádherná jeskyně prý je tu blízko,
ve svojí smůle mám docela štísko.
Nejstarší elf ale divně se šklebí:
K jeskyni jenom trpaslík trefí."
Ostatní elfové radí se spolu
a prý mi ukáží báječnou noru.
Nejstarší elf ale začal se zlobit:
Do nory vejde se akorát hobit."
Náš bratře u bubnu, když jsi tak chytrý,
pověz nám, kde tohle stvoření bydlí?"
Elf prones´ do zvuku bum bum bum bum bum:
Na očích vidím mu, že myslí na dům."
A tak se stromovím elfí smích nese:
Když hledá dům, potom, co dělá v lese?"
Pak náhle zmizeli, jak eso v rukávu.
Měli-li ze mě strach, měli ho po právu.
Až někdy promokneš nemaje celtu,
spoustu rad dostaneš u lesních elfů.