Pokud se vypravíš hledat tu zemi,
vezmeš si kolo a výborné mapy,
k smrti se ušlapeš, nežli ji najdeš
a přece chodidlem nestaneš na ní.
Co ucho neslyší a oči nevidí,
na co si nesáhneš, to v mapách nenajdeš,
a přece příběhy z té země znají
ti, co se ve větru učili naslouchat.
Je to zem pohádek, ale dost jiná,
než jak ji do dětství poznáme z knížek;
zapomeň na čerty, cukrové hrady
čekej spíš chudobu s měsíčním svitem.
Je to zem příběhů rozmarných balad,
ve kterých dobro má půl na půl šanci;
zapomeň na krále z růžových komnat,
král téhle země má po ruce meč.
Až někdy uslyšíš v lese znít flétnu,
půlnoční temnotou vydáš se za ní,
máš velkou šanci, že mimoděk vstoupíš
do země příběhů, o které mluvím.
Je to zem pohádek, ale je jiná,
než nám ji za dětství nutili dospělí;
zapomeň na vlky a trapné Karkulky,
v titulní roli dnes působí les.
Kdo vstoupil jedenkrát, stále se vrací,
náladou ozbrojen, někdy i mečem;
ostatním lidem je k posměchu terčem:
co oči nevidí, rozum jim nechápe.
Je to zem příběhů, které se udály
strašlivě dávno a určitě daleko;
dálka je to, kam nedá se dojít,
dávno je tam, kam má paměť nesahá.
Ale až uslyšíš z hradeb znít trubky,
v zářivém poledni zamhouříš oči,
co bylo daleko, je nyní blízko
co dávno zdálo se, otázkou chvíle.
Je to zem krutá a veselá zároveň,
po lesích pálí se dřevěné uhlí,
do ranních pavučin padává rosa,
čluny se ukryjí v hlubokém rákosí.
Nad tichou krajinou vychází slunce
růžově zaplanou východní hory
cesta jde na sever a druhá k jihu;
prastarý cedr tu poutníkům radí:
Pole jsou chudá, kde vláhy je málo,
kruté je slunce tam na jižní cestě;
na suchých stepích lid divoký žije
krví se opájí, své hosty vítá.
V severních končinách mrazivý měsíc
na sněhu probouzí bytosti staré,
po lesích prohání divokou zvěř;
dobře si rozmysli, kudy se vydáš.
Na východ cesty či pěšiny nevedou,
v mlžném tam oparu hory jsou ukryté;
v ukrytých jeskyních na harfy hrají
ukrytí zpěváci ukrytých příběhů.
Západní končiny ve vodách ztracené,
ostrovní království na půdu chudé
na větry bohaté skalami oplývá;
jen vítr ve skalách příběhy zpívá.
Je to zem pohádek, leč každý tuší,
kterak ji do jiných pohádek pozná;
zapomeň na prince na bílém koni,
jizvu má na tváři princ téhle země.
Nač plýtvat rozumy o mojí zemi,
kam může nahlédnout doslova každý;
vízum se nežádá, žádné clo neplatí,
snad jen že těžko ji nalézti v mapách.