Slovenský Ráj 2002

Byli jsme na Slovensku

Je to tam hezké

Byli jsme ve Slovenském ráji. Netušil jsem, že na světě existuje tolik vodopádů. Že je všechny najdu na jednom fleku, tak to mě dostalo. A vůbec -- voda, lesy, skály, pohoda. Doporučuju každému udělat si výlet do Slovenského Ráje.

Slovensko dneška a včerejška

Na Slovensku je spousta věcí divná. Třeba silnice. Nebo třeba první hospoda, do které jsme vlezli. Byla pochybná. A to jsme do ní v Bánovcích nad Bebravou šli na základě doporučení člena ochranky banky, kde jsme si předtím měnili peníze. Takže to byla asi nejlepší tamní hospoda. Porce byly malé, záchody zamčené. Kachlíčková výzdoba vchodu mi asociovala dobu reálného socialismu a nebyla to nemístná asociace.

Když už mluvím o hospodách, tak nás později zcela šokovala jedna hospoda ve Spišském podhradí, třebas  na pohled vypadala velmi dobře. Hrůza děs! To je na samostatnou kapitolu.

Dost nás také zmátli cikáni, kteří v úseku za Breznem po skupinách lezli do silnice prodávajíce borůvky a houby. Báli jsme se zastavit. Říkal jsem kamarádům, že to možná vidí moc černě...

Dedinky

První den jsme skončili v kempu v Dedinkách na jižní straně Slovenského Raja. Je tam dobré koupání, třebaže cedulky koupání zapovídají. I po noci strávené na svahu a ve hluku jsme byli ráno ochotni zaplatit cenu za stanování -- 30 za osobu + 30 za stan + 30 za auto. Dohromady to byla nemalá částka, o to více nás udivilo, že jsme z kempu odjeli, aniž by po nás někdo chtěl platbu.

Vysoké ceny, ...

Další štace byla Dobšinská ľadová jaskyňa. Parkovné dole 50 korun na hodinu. Pak do kopce. Hodinová fronta, vstupné 110 SK. Ještě že byl kurs 1,4 SK/Kč (který se mimochodem krásně přepočítává, protože se nemusí přemýšlet, jestli se sedmičkou má násobit nebo dělit; když vyjde nesmysl, tak se podle citu vydělí nebo vynásobí dvěma).

Dobšinská ľadová jaskyňa nás šeredně zklamala. Napřed jsme šli dolu, kolem byl led. Dole nám řekli, že na led nemáme šahat, a pak jsme šli nahoru. To bylo vše. Výkladu nebylo moc rozumět a jedinou zábavou bylo pozorovat přidruženou průvodkyni, jak se hádá s návštěvníky o povolení fotit.

... které nikdo nevyžaduje

Dole na parkovišti bychom mohli klidně odjet bez zaplacení, kdybychom to parkovacímu pánovi nevnutili. V souvislosti s ranní zkušeností z Dedinek jsme si odvodili pravidlo: na Slovensku jsou vysoké ceny, které ale často nejsou vůbec vybírány. Potvrdilo se nám to v dalším kempu v Podlesoku, ze kterého jsme chtěli projít nejzajímavější partie národného parku.

Takže v tom Podlesoku měli ceny 50 + 50 + 50 na den, čili jako docela dost. Zaregistrovali jsme se na jeden den a zůstali jsme dny dva. Možná kdybychom přijeli bez placení, nikomu by to nevadilo.

Kemp Podlesok je narozdíl od Dedinského docela na rovině, ale po dvě noci tam byl příšerný hluk, čili se tam nedalo spát.

Suchá Belá

Potůček mezi skalami. Vedle není cesta, jde se po bílém vápencovém dně. Krása. V polovině cesty začínají vodopády a soutěsky. Těmi se prochází po žebřících a kovových stupačkách. Nádhera. Bílé skály, čistá voda...

Některé turistické cesty v NP Slovenský Raj jsou jenom jednosměrné pro cestu nahoru. To aby se nepotkali dva lidé uprostřed dlouhého žebříku nad vodopádem.

Hornád, Kláštorisko, Kysel

Nejzajímavější partie národného parku jsme prošli za den. Hornád se krásně prodírá mezi skalami, na Kláštorisko vede Kláštorská dolina, kde je zase spousta vodopádů, ale i napadaných kmenů.

Údolí potoka Kysel je možná vůbec nejhezčí. Obrovský vodopád třeba. Kdysi tam hořelo, a tak dosud vede značka jenom nad ním, škoda.

Na Kyselu nás zastihl prudký déšť, schovali jsme se pod převis. Za chvíli do sucha přibyla skupinka deseti Němců. Začali pokřikovat, ale hlavně hulit. Myslel jsem, že jim něco řeknu ze své skrovné německé slovní zásoby. Opravdu mi to od nich přišlo ubohé, když kouřili jednu za druhou. Už chápu, že mají ochranáři spadeno na Němce.

Na Kláštorisku se rekonstruuje klášter z asi 14. století. Vypadá to zajímavě, ale neprohlédli jsme si ho, neb opět pršelo. Do kempu jsme šli dvě hodiny v dešti. Ale bylo to i tak hezké.

Spišský hrad

Nejlepší byla průvodkyně. Oblečená v historickém zeleném kostýmu mluvila plynule, logicky, krásně. Správně používala humor, mimiku i gestikulaci a věděla toho opravdu hodně. Uměla hrát na fujaru. Byla jednoznačně nelepší průvodkyní, co jsem kde potkal. Kdybyste někdy zavítali na Spišský hrad, počkejte si s prohlídkou na dámu v zeleném.

Na hradě jsme se potkali se skupinkou z druhého auta, co s námi původně měli jet od začátku. Opět se ukázalo, že jsme nemuseli platit vstupné 50 SK, protože lístky nikdo nekontroloval.

Nejhorší zážitek ze Slovenska byl z hospody ve Spišském podhradí. Pani měla z jídelního lístku pouze hranolky a pak ten smažák nebo filé dělala na pánvi. Bylo to hnusné. Kdybychom to věděli předem, tak tam nelezeme, ale jinak ten podnik vypadal solidně. Nakonec se jako položka na účtu objevila i obloha za 15 korun (kousek rajčete a plátky z hořké okurky), kterou jsme si neobjednali. Na Slovensku je tedy třeba dávat pozor i na takové drobnosti.

Na druhou stranu druhé auto jelo do nějaké salaše a najedli se nádherně a laciněji.

Sláva Goretexu

Na pátek byl v plánu Velký Sokol. Zase dolina s potokem, která vede do vrchních částí Slovenského Ráje. Bylo by to hodně podobné jako Suchá Belá, jenže začalo prudce pršet, což vneslo do výletu novou atmosféru a do potoka spoustu mimořádné vody. Užili jsme si tedy v soutěskách i vysoký stav bouřlivé nahnědlé vody, což rozhodně stálo za to.

Celou cestu nahoru a pak i dolu pršelo (se střídavou intenzitou), takže jsem po návratu k autu pochopil, jak je důležité mít na cestu do Slovenského Ráje dobré boty. Já mám náhodou nějaké goretexky a bylo v nich stále sucho. Hodily by se ale i kdyby nepršelo, protože mnoho cest v tomto národním parku prostě vede potokem.

Jako jo

Přicházel večer. Nechtělo se nám někde hledat místo na stanování v mokru. Uvařili jsme si u auta a rozhodli dojed tentýž den do Česka. A tak se po noční jízdě stalo.

Kamarádi, děkuju za pozvání. Stálo to za to!

Účast:

První auto A: Gendrim, Vlček, Helenka, Seržant Burke,  Yuhů (čili já).

Druhé auto B s třídenním zpožděním: Marvin, Ajši, Casper, Anežka, Gustav.

Cesta se uskutečnila od 28. července do 3. srpna 2002. Zapsáno 11. srpna. Možná budou ještě fotky od Helenky nebo Burkeho.


Yuhů! janovsky@gmail.com
Hlavní stránka: http://dusan.pc-slany.cz
Další moje weby: Jak psát web, O práci, Kréta, Tunisko, Bulharsko, Turecko