Občas si zapařím nějakou gamesu. Mám tři oblíbené a skoro nic jiného nehraju.
Nejlepší hra všech dob. Klasická strategie. Strávil jsem u ní tisíce hodin. Znám zpaměti většinu konstant (ceny staveb, síly jednotek atd.). Jednou jsem civku dohrál na 313%. Jediná věc, která mi na tom vadí, je zdlouhavost, jakmile se ovládne mnoho měst.
Civilizace 2 je také dobrá, ale ani zdaleka se nevyrovná jedničce. Navíc je ještě zdlouhavější.
Real-time strategie, která je mi blízká, protože je z fantasy prostředí. U ní jsem strávil hodin stovky. Je zajímavá tím, že se dá hrát dobře po síti. Nejlépe to umí Kungfín, ale už jsem ho také porazil. Utvořil jsem si některé scénáře, jenž časem dám k dispozici. Docela s Fínem litujeme, že od téhle hry neexistuje trojka.
Klasická malá hra, která patří k instalaci Windows, mě zaujala svou jednoduchostí. Časem jsem se to naučil a dnes už mám následující rekordy: začátečník 10s, pokročilý 74 a expert 406. Máte někdo lepší? Věřím že ano. Tak napište, ať mám motivaci. Zajímavá zpráva hovoří o tom, že této hře propadla Zuzka.
Doom a spol. mě nebaví ze dvou důvodů. Jednak se mi u
toho dělá špatně a druhak jsem velmi nešikovný, takže vždycky brzo chcípnu.
Diablo mě přestalo bavit asi ve 14. levelu, když už jsem
nevěděl, co s penězma. Předtím jsem hrál kouzelníka a většinu věcí
jsem řešil mečem.
Pinbal mě jeden čas úplně uchvátil, ale pak jsem přišel
na to, že je to poněkud bezduché a hlavně bezcílné. I když popravdě řečeno,
takovou odreagovávací hru někdy potřebuji. Podobnou roli plní Licitovaný
mariáš od pana Pivoňky, který je určitě nejlepší českou hrou,
co znám. Dá se stáhnout.
Heroes of the Might and Magic se mi docela líbí, ale považuji
to za dost zdlouhavou hru. Navíc v ní není tolik místa pro strategii, jak se
může zdát. Grafiku má pěknou, ale chce docela dost paměti.
Ages of Empire se mi zpočátku líbilo, protože se podobalo
Warcraftu. Ale pak jsem přišel na to, že ty postavičky jsou úplně debilní,
prostě nemají dost inteligence a pořád se o ně musím starat. Populační
limit 50 jednotek je taky na pěst. Navíc to dělá Microsoft, takže je to
pomalé a chce to neuvěřitelných 140 MB disku. Přesto jsem ji dohrál až do
konce.
Z leteckých simulátorů jsem hrál jen Comanche, který mě
velmi bavil, ale nefungoval mi dobře, tak jsem jej odinstaloval.
Tycoon byl první příležitost postavit si pořádné vláčky.
Já jsem v dětství hrozně chtěl mít koleje a mašinky, ale nikdy se mi to
nesplnilo. Jakmile se dětská touha ukojila, přestal jsem to hrát, protože
je to jenom na peníze.
Stejně tak SimCity. Tam člověk vždycky postaví krásné město,
ale buď mu to pošlape Godzila, nebo to moc vydělává. V obou případech mě
to za chvíli přestane bavit.
Svého času mě velmi bavili Setleři jednička (tehdy ještě Serf
City), kde se mi líbilo, že si ty postavičky dělají, co chtějí,
a nedají se příliš ovlivňovat. Dohrál jsem celou kampaň (třicet her) a
viděl jsem outro, které nikdo nezná. Setleři dvojka už trpěla
zdlouhavostí, proto jsem ji po šesti scénářích opustil.
Nebezpečí, že propadnu nějaké nové hře, eliminuji tím, že se snažím nové hry vůbec nezačínat. To mám v současnosti usnadněné zastaralostí svého počítače. (což od listopadu 99 neplatí :-) Ale bojím se, že až budu mít lepší, zase něčemu propadnu. (jo, jo) Nová dobrá hra typu Warcrafta ze mě dokáže udělat na mnoho týdnů dokonalou trosku. (tak nějak.) Takže opatrně. (hm)
Jednou jsem počítačové hry rozebíral z psychologického hlediska.
Tato stránka pochází z jara 1999.
Yuhů! janovsky@gmail.com
Hlavní stránka:
http://dusan.pc-slany.cz
Další moje weby: Jak psát web,
O práci,
Kréta, Tunisko,
Bulharsko,
Turecko