Kocour Ajči

Kapitola 1: Jak se k nám dostal - Co je Ajči - Zájmy kotěte - Ajči a Dumča - Ajči čůrá - Zvíře a počítač - Ojedinělé zvyky - Ajčiho kontakt s faunou... - ...a flórou

Obsah - Další

Jak se k nám dostal

Ajči se narodil počátkem listopadu 1998 kdesi na Smíchově. Měl dvě sestřičky. Ke mě se dostal od Majdy, která pracovala v Žaketu. Když jsem si pro ně prvně do Žaketu přijel, uvítala mě Eva s tím, že koťátka se ztratila (měl jsem totiž přebrat koťata dvě, druhé pro nějakou Veroniku). Hledali jsme je dvě hodiny, ale nebyla k nalezení. Kdybych byl kotě a chtěl bych se schovat, šel bych do Žaketu. Mají tam spoustu zákoutí, papírů a krabic. Tak jsem odjel bez koťat, která se po mém odjezdu přece jen našla v jedné krabici.

Tak jsem je obě dostal za týden. Byla taková krásná a malinká. Cestou od sestry, kde jsem je přebral, mi obě koťata mňoukala v bundě. U závor mi jedno vylezlo na ramena a už tam zůstalo. Doma jsem koťata vypustil v mém pokoji, aby se neprozradilo, že je mám. Mělo to být překvapení k vánocům. Měl jsem je obě doma 4 dny, bezvadně si spolu hrála. Ve středu před štědrým dnem si pro kočičku Čínu přijela Veronika. Obě koťátka se krátce a dojemně loučila, už se nikdy neuvidí.

Ve čtvrtek večer jsem Ajčiho zabalil do krabice a dal pod stromeček. Prozradil se velice brzo ukrutným kvílením. S mou pomocí se prohrabal ven a utekl za pohovku. Tak se k nám dostal kocourek Ajči. Byl přijat chladně, ale vcelku vřele. Dostal kapra a smutně mňoukal.

Co je Ajči

Ajči je mourovaté kotě. Je velmi malé, ale asi ještě vyroste. Má velké hnědé oči. Je velmi krásné. Má bílou medaili pod krkem. Medaile je malá a hezká a také možná vyroste. Jméno Ajči dostal náš kocourek podle mé kamarádky Ajši. Ajši je velká a hezká, také má velké hnědé oči. Asi už nevyroste. I když, kdo ví. Ajši má také kocoura. Černého, asi. Ten už není kotě, takže také nevyroste. Asi.

Zájmy kotěte

Ajči si nejraději hraje. Poté, co přišel o sestřičku, se několik dní zabýval svým ocasem. Dosahoval při tom slušných obrátek. Pak jsem ho musel naučit s kuličkou (skleněnou i alobalovou), ale největší popularitu získala mašlička na šňůrce na klacku. Dokáže za ní lítat hodiny, škoda, že se mu tolik nemůžu věnovat. Nalezne-li peříčko, do hodiny ho roztrhá. Podobně se chová k některým novinám, to je pak radost uklízet.

Jeden z důvodů, proč jsme si pořídili kotě, je jeho možný zájem na chytání myší. Máme doma totiž myši. Mám myši rád, ale když se přemnoží, není to už žádná radost, jen smrad. Ajči už myš viděl, zaujala ho, ale nechtělo se mu vstávat.

Při odpočinku dává Ajči přednost blízkosti puštěného počítače. Na něm se mu líbí zejména hukot větráku, hrabání hard disku, fascinuje ho práce tiskárny. Taktéž se naučil chytat ukazatel myši a při pinbalu (to je taková primitivní hra) chytá kuličku. Při pozorování obrazovky se občas projde po klávesnici, čímž už napsal několik záhadných textů. Myslím ale, že jej nejvíce těší, že mi může odpočívat na klíně nebo na ramenou s velkou pravděpodobností, že v téže poloze na té židli ještě pár hodin vydržím.

Ajči spí nejraději v posteli. Se mnou. Dost často se mi zdá, že mi něco chodí po hlavě, probudím se, načež je tomu skutečně tak. Ale opravdu, to kotě je schopné usnout mi na hlavě! Nebo vážně úplně miluji, když mi v sedm ráno někdo začne lízat nos. Navíc ten kocourek má tak lechtavé fousky!

Myslím, že žádná jiná kočka nespala pod peřinou, jako to dělá tenhle tvor. On si tam napřed hraje, když se třeba pere s mojí rukou, a potom tam usne. Vydrží tam celou noc, často mám starost, aby se neudusil. Ale jemu je to asi jedno, hlavně, že je v teple.

Ajči a Dumča

Dumča je můj kouzelnický manšestrový kocour, který bydlí u mě v pokoji na skříni. Hlídá tam krabice s čajem, aby je nežraly myši. Myši čaj nežerou, což ale Dumča neví, takže si alespoň připadá důležitý. Občas se mnou jede na Gawaina, kde kouzlí. Šikovná nenáročná bytost.

Minulou sobotu se Dumča náhodou zatoulal ke mně do postele (asi tam spadl, když jel kolem vlak). Už jsem ležel, když jsem ho našel vedle hrnků na čaj. Zvedl jsem ho, v tu chvíli jej uviděl Ajči.

Nepředstavitelná reakce! Ajči si loutku spletl s cizí živou kočkou (vypadá dost věrně) a zachoval se podle toho. Naběhly mu všechny chlupy, prohnul ocas, udělal obranné gesto a strašně zasyčel. Toho se Dumča polekal a schoval se pod peřinu. Moje koťátko si to vysvětlilo jako své vítězství a agresorův útěk, a tak se vrhlo do útoku. To si Dumča nenechal líbit a strašně se servali. Dopadlo to nerozhodně útěkem obou. V posteli mám asi sto kousků černého manšestru, ale i Ajči to musel schytat za pár magů, protože, jak už jsem zmínil, Dumča umí kouzlit. Ještě druhý den, když se náhodou potkali (Dumča totiž přestal hlídat čaj a přesídlil do nížin), Ajči strašně syčel a Dumča si určitě trpělivě připravoval zaklínadlo. Ale ani jeden si netroufli zaútočit. Zajímalo by mě, zda se spolu jednou neskamarádí. Asi ne.

Ajči čůrá

Krásně, ale jinam, než má. Kdo jste někdy měli kotě, tak víte, o čem píšu. Náš kocourek má sice tři kila písku na svém místě, ale usilovně chodí o dva metry dál. Vždycky mu v tom vymácháme tlamičku, ale on si to ten "prevít" nikdy nevezme k srdci. Nejhorší je, že jej nemůžu vyhodit ven, neb je tam zima. Prostě zimní kotě to má horší, zatím si nemůže vyzkoušet kyprou suchou hlínu.

Zajímavé je, že když jde kolem svého oblíbeného místa na čůrání (toho místa, kam nemá), tak tam hrabe prackou po zemi. Jako kdyby chtěl něco zahrabat. Myslím si, že mu to tam smrdí, tak si hrabe. Nastříkal jsem mu tam různé chemické smrady, aby tam nechodil, ale zatím to nefunguje. Nedávno jsem viděl v televizi (a to na bednu čumim málo) amatérský záběr nějaké kočky, která šla kakat na lidský záchod a místo splachování hrabala po prkýnku. Pak si čuchla a hrabala dál, protože to stále páchlo. Z toho usuzuji, že kočky nejsou rády, když to po nich páchne a snaží se to za každou cenu zahrabat. Nakonec to ta amatérská kočka vzdala a odešla. Myslím ale, že kdyby tam měla splachovátko na packu, že by dokázala i spláchnout. To by Ajči zatím nedokázal, ale hlavně já bych takovou věc nedokázal postavit.

Zvíře a počítač

Už jsem jednou zmínil, že Ajči má rád počítač. Jenomže od té doby se z něj stal závislák! Jakmile tu bedýnku pustím, okamžitě přiběhne a nalepí se čumákem na monitor. Zapraská statistická elektřina, kocoura to dopálí a sekne po ní. Jenomže elektriku nechytne, tak alespoň zkusí chytit Mike Oldfielda, kterého máme na ploše. Ale Oldfield nereaguje. To ukazatel myši je lepší kořist, ta se alespoň hýbe. Občas šelma v tuto chvíli ochabne a jde navázat na přerušené spaní. Častěji ale vyčkává, co se bude dít. Sedne si přitom na klávesnici, čímž ji zablokuje, PC speaker marně protestuje pískotem. Tak kocoura zaplaším, ale on po čase většinou přijde znovu.

Nejlepší je to v textových editorech. Přijde kocour a jde chytat myš (kurzor myši). Přitom se projde po klávesnici a píše. Vidí, jak tam naskakují písmenka a pozoruje je, myš je zapomenuta. Jakmile chce zaútočit, sešlápne najednou víc kláves a kurzor se zastaví. Útok bývá odložen, kurzor se nehýbe. Jakmile se kočička začne nudit, uvolní nějakou klávesu a ono to opět začne psát. Následuje nové vzrušení, pak ochabnutí, však už to znáte. Ovšem občas se dostavuje útok. Potom do praskání statické elektřiny zazní škrábání drápků o sklo nebo tupý úder kočičí lebky. Myslím, že kdyby chtěl někdo vymyslet počítačovou hru pro kočky, měl by vyjít z textového editoru. Nebo z Warcraftu. Tam se ty postavičky navíc hýbou a vydávají zajímavé zvuky. A zde je ukázka Ajčiho tvorby (prý bude právník):

nmh,í , ýýýýýýýýýýjmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm
mmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmzzz4444
.,,,,,,,-§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§


)))))))))))))))))))))))))))))))§§§§§§§§§§§§§
§§§§§§§§§



§-144 – /8883


8//////////////8//+ m

Ojedinělé zvyky

Měli už jsme hodně koček, ale žádná tolik nemňoukala. On si Ajči úplně povídá. Má takový koťátkovský přízvuk. Já mu odpovídám hlubším mňoukáním. Báječně si rozumíme. Kolikrát se už takhle vymňoukal ze zajetí! Totiž táta ho za trest zavírá do koupelny nebo do sklepa. Za trest za to, že mu čuchá do jídla nebo škrábe křesla nebo se někde mimoděk vydělá. V tom je to normální kočička. A já ho vždycky ze zajetí osvobodím. On mi za to poděkuje slovem ňau a já na to jako že vrndau není zač.

Oblíbené místo pro odpočinek má Ajči u mě na ramenou. Tam se líže, hraje si s ocasem, no hrůza. A spí tam. Ještě že nekouří! Je to velký cestovatel, asi má rád, když usne v jedné a probudí se v jiné místnosti. Naučil se po mně šplhat, takže výstup a nástup mu nedělají  problémy. Až na ty závratě...

O spaní pod peřinou už jsem se zmínil. Doufám, že tenhle kocourek bude alespoň trošku normální. Vlastně, na druhou stranu můžu být rád, alespoň je o čem psát.

Ajčiho kontakt s faunou...

Protože vyrůstá v zimě, viděl zatím na vlastní oči jen málo živých tvorů. A tak dnes dokázal zírat snad půl hodiny na pavouka. Potom trhnul hlavou, nadzvednul packu, jako kdyby chtěl zaútočit, pak ustoupil, vyskočil do vzduchu, naježil ocas, udělal kolem pavoučka kolečko a s výstražně prohnutým ocasem vítězně prchl.

Myši už jsou zajímavější. Viděl zatím jenom jednu, ale už je mockrát slyšel šustit a asi už zná jejich pach. Jenomže ta naše kočička je hloupá. Neumí počkat pár minut, než myška vyleze zpoza skříně. Pořád hlučně brousí kolem zdroje šustění, takže myš, která tak hloupá není, raději na chvíli šustit přestane.

Ven chodí kocourek málo, jenom pár metrů na pár minut. Občas se dívá z okna. Když vidí nějakou cizí kočku, je náramně upoután. No a včera šel juknout ven za tmy. To ještě nevěděl, co ho tam čeká. Na zídce pár metrů od něj seděl mohutný šedohnědý kocour. Pozoroval jsem to pootevřenými domovními dveřmi. Cizímu kocourovi svítily oči. Ajči ho viděl, sám byl také spatřen. Koťátko polila hrůza, zvědavost zápasila se strnulostí. Cizí kocour si jej prohlížel v záblescích světla, které přicházelo z chodby. Koukali na sebe snad tři minuty, já na ně. Ten cizí kocour byl asi pěkný flegmatik, ale nespal, oči se mu leskly přízračně. Neudělal nejmenší pohyb, ani mě se zřejmě nebál. Nakonec začala být Ajčimu zima, a tak měl důvod jít domů. Ale neustoupil, jenom mu byla zima. Prý se vůbec nebál, proč taky, že?

...a flórou

Jelikož je zima, jediné rostliny, se kterými se Ajči stýká,  jsou pokojové. Ty má rád. Loví v nich neviditelné škůdce, kouše je, skáče po nich. Kdysi jsem si hodně zakládal na rostlinách, co mám v pokoji. Ta doba je už naštěstí pryč, jinak bych z působení tohoto zvířete musel dostat emocionální mrtvici. Moje kytky kocourkovi úžasně prospívají. Opačně je tomu naopak.

Ještě když spolu byla koťátka dvě, založila společně "Ligu proti fíkusům". Kočička Čína byla předsedkyně, Ajči byl jednatel. Po odchodu Číny byla Liga rozpuštěna, Ajči ale svědomitě naplňuje její odkaz. Občas pozoruji, jak mé fíkusy benjamíny hynou při Memoriálu sestry Číny. A nejlepší schovávačka je prý datlovníkové houští. To říkal, když tam odtud odlétal. Já mu dám, chytrákovi, také by se mi líbilo spát v palmovém háji.

Obsah - Další


Napište mi. © Yuhů! http://dusan.pc-slany.czHlavní stránka