Kocour Ajči

Kapitoly z deníčku 3

Předchozí - Obsah

Ajčiho útočiště

Nejteplejší místo v mém pokoji je podle Ajčiho za počítačem. Fouká tam teplý větrák a svítí lampička. Kocour si tam dotáhnul i svoji oblíbenou mikinu na ležení. Polehává tam a líbí se mu, jak přede hard disk.

Kocouří práva

Dneska mě Ajči naštval, ale měl pravdu.

Šel si ke mně pro mlíko. Protože měl v hrnku ještě trochu starého zkyslého, tak mě požádal, ať mu dám nové. Zběžně jsem hrnek umyl (vcelku důkladně, leč zběžně) a nalil jsem mu nové z červené krabice. Když jsem to dělal, měl Ajči radost a poskakuje kolem pěl Yuhůovi chválu. Pak se chtěl pustit do pití, ale najednou se odvrátil a mlíka se ani nedotknul. To mě zklamalo. Otevřel jsem kvůli němu novou krabici a on si ani nelízne!

Ukazoval jsem Ajčimu, že to mlíko z krabice je dobré, ať se z hrnku napije. On mi řekl, že z krabice je možná dobré, ale ať si přičuchnu k tomu jeho hrnku. Měl pravdu, smrdělo to. Hrnek jsem totiž umyl pouze uvnitř, nikoli zvenčí. Ode dneška máme tedy nové kocourovo lidské právo: pít z čistého nádobí.

Potravinový řetězec

Že mám myšku Diplapu, to vím dlouho, kdysi jsem ji zahlédl. Nevěděl jsem ale, co u mě v pokoji žere. Včera ráno jsem ji zahlédl podruhé. Bylo to jen mihnutí, ale nebylo pochyb, že si namířila do krabice se sušenkami. Kočičími sušenkami. Skoro celou jí během svých návštěv vyjedla. 

Mělo mi to dojít už dřív, protože Ajči vždycky jevil mnohem větší zájem o sušenky v krabici než o sušenky v misce. Prostě cítil myš. Myslel jsem si, že to je jeho chorobnou snahou prozkoumat všechno právě vybalované. Takhle projevil třeba i zájem o náplně do tiskárny. Co jsem měl dělat? Dal jsem mu čuchnout, ale nevzal si. (Když už jsem u toho, musím se zmínit, jak Ajči reagoval na tiskárnu. On zná ten zvuk, ale tady mu nedával smysl. Plížil se pečlivě, aby ho tiskárna neviděla, pak ale nezaútočil. Stárne.)

Když jsem pak kocourovi ukazoval krabici se sušenkami s tím, že mu je žere myš, prohlásil cosi o tom, že kočky taky mají rády brambory. Ale protlačené přes prase. 

Ajči zrušil embargo

Ani jsem si toho moc nevšiml, ale je fakt, že od doby, co jsem byl na horách, nebyl Ajči u mě v pokoji. Takže k týdnu nuceného odepření svého oblíbeného teritoria si kocourek dobrovolně přidal další více než týden. Myslím, že mi chtěl naznačit něco jako "jak si to představuješ Yuhů odjedeš si na hory a co jako já?".

Nyní tedy vyměknul, zaškrábal mi na dveře a po několika zdvořilostních frázích a po očuchávání mi vlezl na klín, načež obsadil stůl před klávesnicí. Zrovna teďko mu HROZNĚ vadí, jak se ta levá ruka, na které leží, divně hýbe při ťukání do klávesnice.

Ajčiho bitka

Jak táta slaví narozeniny, přicházejí k nám různí lidé. Jedna paní s sebou měla hnědého psa. Seděl v kuchyni vedle své paní, kousek od kočičích misek.

Přicházel jsem zrovna domů, Ajči se svezl přes dveře. Pak z chodby nakouknul do kuchyně a objevil psa.

"Co tady dělá to zvíře?" řekl Ajči. Vztyčil ocas a přichystal se do útoku.

Náš táta nemá rád kocourkova bojová kouzla, a proto mu zavřel dveře do kuchyně před nosem. Taková potupa!

Pak Ajči pobíhal deset minut zmateně po chodbě a žádal na mě vysvětlení, proč mu nedovolíme vypráskat z kuchyně tu hnědou mrchu. Samozřejmě po mě chtěl, abych mu do kuchyně otevřel (panáček zapomíná kouzla), ale to jsem nemohl, protože mi toho psa bylo přece jenom trochu líto.

Jak náhodou táta vyšel z kuchyně, pokoušel se mu Ajči proklouznout pod nohama. Táta se nenechal, kocoura sebral a zavřel ho do svého pokoje. "Mnichov, Mnichov," křičel Ajči. "Chtěli jsme bojovat, ale byli jsme zrazeni!" Dveře se přibouchly. "O nás bez nás!" pokračoval kocour. A nakonec: "mňau, co tady jako budu žrát?"

Vymítač vetřelců

Včera v pět hodin ráno se mi na okno teleportoval ježek. Vypadal sice jako můj kocour Ajči, ale měl místo chlupů bodliny. Pustil jsem ho dovnitř, odmítl jsem se s ním mazlit a poslechl jsem si jeho oslavnou báseň na kocoura Ajčiho.

Pokud jsem mu tedy dobře rozuměl, tak Ajči v noci potkal vetřelce. Aliena. Zná ho z vyprávění a ví, že je to záporák. Čili kočička nelenila a vetřelce eliminovala. Nějakým kouzlem či jak, tuhle pasáž si nepamatuji. Ale věřím mu. Ajči je zdatný protivník. Kdyžtak si to od něj nechte zopakovat, bude mít radost.

Jisté úskalí tkví ovšem v tom, že Alien před svým zánikem také nelenil a stačil kocoura napadnout chemicky. Prostě ho osliznul. Smradlavým průhledným lepkavým slizem. Než došel Ajči domů, sliz mu trošku zaschnul a slepil mu chlupy. Roztomilý ježeček.

Důrazně jsem zatrhnul ježkův nápad přespat v mojí posteli, takže skončil na kočičím křesle. Po půl hodině čtení jsem se rozhodl, že ten puch nebudu dále snášet a rozhodl jsem se ježka umýt. Napřed mokrým hadrem.

Nevím, zda jste někdy utírali aliení sliz mokrým hadrem. Nezkoušejte to. Nejde to. Ani ježka to moc nebavilo. Rozhodl se, že mu otevřu do chodby, tím mi poskytl záminku odtáhnout ho do koupelny.

Takže teďko mě nenávidí. Měl jsem asi štěstí, že mu po tom vymítání alienů a teleportaci nezbylo moc magů. Byl to zajímavý zážitek -- metamorfovat ve vaně zmítajícího se ježka na zmoklou slepici a nakonec na kočku.

Předchozí - Obsah - Zatím konec


Napište mi. © Yuhů! http://dusan.pc-slany.czHlavní stránka